V sobotu se setkaly a předběžně oslavily pěstounské rodiny z Libereckého kraje Mikuláše v Mezinárodním centru Univerzium v Liberci. Jablonecko mělo tradičně velké zastoupení. Nechyběla ani sedmnáctinásobná pěstounka Jindřiška Tokárová ze Smržovky.

„Rodiny se většinou navzájem znají, protože mají stejný životní cíl, a to starat se o děti,“ uvedla Eva Syrovátková, představitelka Nadace Syner, která již osmé setkání zorganizovala.

Pěstounské rodiny jsou většinou vícepočetné, ať se jedná o biologické děti nebo o ty přisvojené. „Z Jablonecka tu máme například rodinu Horváthovu, která má osm dětí, nebo šestičlennou rodinu z Rychnova,“ vybrala Syrovátková.

Vzít si dítě do pěstounské péče je rozdílné, než je adoptovat. „Postup při zadávání žádosti je přitom stejný. Rozdíl je pak následný. V adopci nese dotyčný zodpovědnost jako rodič, pěstoun v podstatě nahrazuje ústavní výchovu,“ zmínila Syrovátková s tím, že většina pěstounů děti vychovává do dospělosti.

Pěstounem může být také prarodič. Tak se většinou stane, když vlastní rodič se o dítě nedokáže postarat. „Prarodiče se také stávají pěstouny, kdy klasická rodina selhává, aby mohli získat také finanční příspěvek od státu. Ten se pohybuje kolem sedmi tisíc korun,“ vysvětlila sociální pracovnice pro náhradní rodinnou péči městského úřadu v Jablonci Hana Krámská.

Obrazně by se tedy dala rozdělit pěstounská péče na dva druhy, a to na individuální, kdy si jedinec podá žádost a musí projít odbornou psychologickou přípravou a splnit další podmínky, a na tu, kdy se z pěstounů stanou další členové rodiny. „Na Tanvaldsku žádostí o pěstounství mají za rok zhruba pět. V Jablonci je to v současné době třináct,“ dodala Hana Krámská.

Nadace Syner na setkání sezvala 230 rodin z celého kraje, přesto jich zhruba padesátka nepřijela. Podle Syrovátkové je to tím, že se jim pozvánky ve finále do rukou nedostanou. „Některé rodiny jsou zde úplně poprvé, přestože jsme je již zvali,“ doplnila Eva Syrovátková s tím, že na první ročník sezvali 22 rodin z Liberce a dorazily všechny. Postupem času se spolupráce rozvinula na celý Liberecký kraj.

Celým sobotním setkáním provázel tradičně Martin Dejdar, kterého vystřídal dětmi milovaný Miloš Nesvadba. Přestože ještě není čas Mikuláše, všechny děti z pěstounských rodin dostaly mikulášskou nadílku.



Bez dětí si život nedovedu představit
První dítě si do pěstounské péče vzala ve dvaceti čtyřech letech. Nyní jich má sedmnáct. Jindřiška Tokárová ze Smržovky je sedmnáctinásobnou matkou, porodila však jen třikrát. Jejím životním cílem je starat se o děti.

Kolik máte vlastně dětí?
Mám tři biologické děti, jedno dítě v adopci a třináct dětí jsme měli celkem přijatých, z toho jsou již dvě dospělé. V domácnosti s námi občas žijí na přechodnou dobu i děti z Klokánku, protože jsme již čtvrtým rokem v jeho fondu ohrožených dětí.

Kdy jste se rozhodla pro pěstounskou péči a proč?
To bylo ve dvaceti čtyřech letech. S manželem jsme chtěli pomoci opuštěnému dítěti. Teta pracovala v dětském domově a občas si nějaké dítě brala domů. Po narození mých dvou dětí jsme podali žádost, že bychom si vzali děťátko, které potřebuje pomoc. A pak už to šlo rychle.

Máte tedy i vlastní děti, děláte mezi nimi nějaké rozdíly?
Ne, necítím rozdíl, že by děti, které přišly, byly jiné. Většinu z nich mám od miminek, a to si pak ani neuvědomuji, které je biologické a které ne. Děti mezi sebou ani nežárlí, nemají proč.

Které dítě bylo nejstarší, když jste si je brala do pěstounské péče?
To bylo v době, kdy k nám přišli čtyři sourozenci a nejstaršímu bylo dvanáct let. Naopak nejmladší bylo pětidenní miminko.

Dovedete si dnes představit, že byste byla matkou například jen dvou dětí jak je běžné?
Ne, v žádném případě. Když chybějí tři děti doma, tak už to s manželem pociťujeme. Přestože vychovávat tolik dětí je velká práce, nevzdali bychom se jich.

Zbude vám čas ještě na něco jiného než na výchovu?
Času moc není, ale dospělé děti nám zase pomohou. Například vloni jsme měli s manželem pětadvacet let výročí a mladí hlídali všechny děti a my jsme mohli odjet na dovolenou, ale jedno dítě jsme s sebou přece jen vzali.

Kde bydlíte s takovým počtem dětí?
Máme domeček na Smržovce a teď jsme i přistavěli. Sice bydlíme až za komínem, ale vejdeme se.

Rodina Tokárových ze Smržovky