Kuchyňka v Oldově bytě v nepříliš lichotivě známém domě na autobusovém nádraží v Tanvaldu je během chvíle plná. Zdejší obyvatelé totiž rychlostí blesku vědí, že k nim přišel někdo od novin.

Přitom stačilo si jen domluvit schůzku s Evou Gáborovou z občanského sdružení Roma Tanvald a požádat o názory Romů – starousedlíků na současnou vypjatou situaci v Tanvaldu.

„Tady v Tanvaldu je ještě klid. Ale také jsme napjatí, protože slyšíme, že se sem chtějí stěhovat Romové třeba i ze Slovenska,“ vypráví hostitel, zatímco mi nalévá citronovou limonádu. „To bychom si museli hlídat baráky i peněženky,“ vysvětluje. Nechce, aby se v Tanvaldu opakovala situace, jaká stále panuje ve Šluknovském výběžku.

Josef bydlí v Tanvaldu od roku 1976. A moc nerozumí nepokojům a demonstracím ve Varnsdorfu. „Vlastně nevím, co se tam stalo, ale to, co se tam děje teď, to jsem ještě nezažil. My v Tanvaldu žádnou takovou válku nechceme,“ říká.

„Za komunistů bylo lépe. Pracovali jsme, děti chodily do školek, do škol. Dneska o práci nezavadíte, když jste Rom,“ shoduje se Josef s ženou, která mi stojí za zády.

„My tady nikomu nic nedlužíme. Ale stejně nás hází do jednoho pytle s těmi, co mávají mačetami,“ popisuje Josef.
Podle Oldy je zajímavé, jak se média staví ke kauzám, kde figuruje jako pachatel trestného činu Rom. „To je hned poplach, úplně nesmyslně se poukazuje na to, že to spáchal Rom,“ popisuje.

Napjaté vztahy kritizuje i Kamil Bílý, předseda Roma Tanvald. „Proti komu by jsme měli bojovat? Nikdy proti nikomu nepůjdu,“ vysvětluje.
Cizí Romy v Tanvaldu prý neviděl. „Ale pokud by se přistěhovali, nabídneme ji pomoc stejně, jako jsme ji nabídli našim přátelům,“ vysvětluje Bílý.

Stěhují se tedy do Tanvaldu nějací noví Romové?

„Vím jen o jedné ženě z Varnsdorfu, která se tady ptala po bytě. Má tam strach a chce ochránit svoji rodinu, proto se chce stěhovat,“ vypráví Eva Gáborová, místopředsedkyně sdružení, které funguje půl roku a mezi místními Romy si ihned získalo respekt a uznání. „S Romy pracujeme v sociální oblasti, dohlížíme třeba na školní docházku dětí,“ popsala Gáborová.

Sdružení přitom nemá ani stálou kancelář, což přináší problémy.

„Pomoc s doučováním romských dětí nám nabízí třeba studenti středních škol. Protože ale nemáme prostory, musí se s dětmi scházet doma,“ popsala Gáborová. Sdružení si před nedávnem pronajalo sokolovnu v Plavech pro víkendové akce, což mezi místními spustilo vlnu paniky. „To je výsledek celorepublikové hysterie. Ale přece ani Romové nejsou z jednoho pytle, každý jsme jiný, ať R om nebo Nerom,“ doplnila Gáborová.

Tanvaldští Romové starousedlíci napětí ve městě neregistrují. „Ale v dnešní situaci stačí málo a je tu výbuch,“ shodují se.

JAN SEDLÁK