74letý Václav Pozdílek z Bratříkova na Jablonecku připravuje výstavu. Letos tomu je totiž rovných 100 let, kdy v tehdejším Československu proletěl vzduchem první rádiový signál pravidelného vysílání. Nezapomeňme na televizi, letos je tomu 75 let od prvního televizního přenosu. V roce 1948 letěla vlna s obrazem a zvukem z Tanvaldu. I tu Pozdílkova výstava připomene.

Václav Pozdílek obráží s historickými rádii a gramofony mnohé akce.Václav Pozdílek obráží s historickými rádii a gramofony mnohé akce.Zdroj: Radka BaloghováSvého času skladoval asi 250 radiových přijímačů v továrně, kde pracoval podstatnou část svého života. Už pěknou řádku let je v důchodu, nadšení z přenosu zvuku a obrazu ho ale zdaleka neopouští. Zakladatel a člen Historického radioklubu československého Václav Pozdílek.

Vyrůstal v jabloneckých Vrkoslavicích, kde pořádal i první výstavu, poté ještě několik. Následovaly akce na jabloneckém výstavišti, v Železném Brodě nebo v Domě českoněmeckého porozumění v Rýnovicích. Od 13. do 28. května mohou zájemci shlédnout výstavu starých rádiových přijímačů shlédnout v Kittelově muzeu na Krásné, části Pěnčína.

Ilustrační foto
Stovka sdílených kol pro Jablonec? Už v květnu, město za to zaplatí přes milion

Stará rádia začal sbírat v roce 1976, těsně po svatbě. „Doma ve Vrkoslavicích jsme měli staré rádio. Nehrálo, ale moc se mi líbilo. Pak jsem se přestěhoval do Bratříkova a našel jsem na půdě stará rádia tři. V tom mě to chytlo a začal jsem rádia sbírat,“ vzpomněl Pozdílek na začátky svého koníčka.

Protože pracoval v továrně specializující se na bižuterii, často navštěvoval domácí skláře, kteří svou profesi vykonávali v takzvaných driketách, domcích postavených speciálně postavených pro mačkání skleněných korálků. „Mívali tam stará, někdy funkční, ale spíše rozbitá stará rádia. Tak jsem koupil rádio nové a vyměnil jsem je. Mnohdy jsem ale rádio získal jen na optání. Doma bych ty stovky rádií asi neuložil, ale tehdy nebyl problém je uložit ve fabrice, naopak, kolegové se chodili podívat, co jsem zase kde vyštrachal,“ řekl nadšenec.

I mezi starými rádii najdou zájemci klenoty, něco jako Rolls-Roys mezi auty. „Nádherné přístroje. Třeba jeden, který má mapu se sítí stanic. Když se stanice naladila, rozsvítilo se místo, odkud vysílá. Nebo rádia, která promítala údaj o frekvenci. Zezadu je žárovička. Takový první displej,“ pousmál se sběratel.

Troška historie

V květnu 1923 začal pravidelně vysílat Československý rozhlas. Přijímačů mezi lidmi nebylo mnoho. „Tehdy to byla výsada bohatých, přijímač stál třeba tisíc korun, což bylo hodně. Lidé si nechávali rádia dělat i na zakázku k nábytku, aby jim ladil do obývací stěny,“ poznamenal Pozdílek.

Na výstavě bude puštěno rádio z roku 1928. Protože tehdejší přístroje přijímaly signály jen střední vlny a ne dnes nejvíce rozšířené FM, dá se dnes na takto starých rádiích naladit jen málo stanic, navíc je podle Pozdílka rádiový signál v Krásné slabý. Ale něco naladit jde.

Senioři cvičí Drum Fit v Domě s pečovatelskou službou v Harrachově.
Seniorka se nemohla ani sama učesat. Pomohlo jí bubnování, zájem je velký

Návštěvníci budou moci obdivovat nejen sto let stará rádia, ale i telegraf nebo gramofony „na kliku“, které návštěvníkům zahrají. Otáčet se a hrát budou staré šelakové desky, které na modernějších přístrojích nepustíte. „Pokud někdo má doma šelakovou desku, ať ji přinese, milerád ji přehraji. Sám jich mám asi sto, takže o zvuk nebude nouze,“ dodal Václav Pozdílek.

Přístroje budou popsány, jak sloužily, kdy byly vyrobeny a podobně. Zajímavostí budou zajisté rádia s odkrytými elektronkami. Rádio prostě před sto lety i svítilo.

17. května výstava nabídne vzpomínku na první televizní vysílání v Československu. Již za 2. světové války prováděli němečtí výzkumníci pokusy o televizní přenos v tanvaldské továrně firmy Palme – Stumpe. V roce 1948 sem byli Československým rozhlasem a Vojenským technickým ústavem pozváni novináři, aby shlédli první přenos. Na malé obrazovce bylo vidět řečníka a také první estrádní pořad v Československu. První signál z Prahy byl zachycen v roce 1948 na rozhledně Štěpánka z Všesokolského sletu. Vývoj televizního vysílání potom převzala firma Tesla a další výzkumné ústavy.

Šelakové desky

Vyráběly se od konce 19. století, jejich významnou složku tvořil šelak, což je přírodní živice z výměšků červce lakového. Šelakové desky jsou křehké a mají mnohem kratší dobu záznamu než modernější vinylová deska, nejdelší hrají kolem 5 minut. Průměr desky je 25 nebo 30 centimetrů.

Šelakové desky se přehrávají na gramofonech se 78 otáčkami za minutu. Vyžadují jinou jehlu než desky vinylové, protože šelakové desky mají širší záznamovou drážku a pro přehrávání je třeba širší hrot.

Nemusí se přehrávat jen na starožitných gramofonech, na jejich přehrávání jsou připraveny i moderní přístroje. V Československu se šelakové desky vyráběly až do roku 1963.