Necítím se být amatérem, proto jsem cenu vrátila, říká triatlonistka z Jablonce

Zdroj: DeníkÚčastníte se v Nové Vsi společenských akcí?
Popravdě, ani moc ne. Než se narodila dcera, tak vůbec. Jak začala chodit do školky, tak se člověk mezi lidi dostane více. Když jsem doma, navštěvujeme Novoveskou pouť nebo pálení čarodějnic. Ale jinak nic moc. Jednou jsem sice kandidovala do místního zastupitelstva, ale poprosila jsem, ať jsem na kandidátce někde hluboko vzadu. Na politiku, ani na malé vesnici, prostě nejsem.

Vaše maminka Helena Balatková získala na Zimních olympijských hrách v Sapporu v roce 1972 bronzovou medaili v běhu na lyžích na 5 kilometrů. To je dobrý vzor, že?
Sport byl kolem mne úplně od malička. Sportovala jsem já i starší sestra. Kam šla ona, šla jsem za ní. A dopadlo to tak, jak to dopadlo.

V rodině máte i slavného švagra, běžkaře Lukáše Bauera. Trénovali jste spolu někdy?
Švagr je asi nejslavnější sportovec z naší rodiny, asi předčí i maminčinu bronzovou medaili z olympiády. Ale netrénovali jsme spolu. Pamatuji si, že když začal se sestrou chodit, tak jsme párkrát byli na kolech, ale spíše po výletech. Pak jsme trénovali každý se svým družstvem.

Byla jste na dvou olympiádách, máte pět světových titulů ve čtyřech disciplínách, desítky dalších výrazných úspěchů. Kterého si ceníte úplně nejvíc?
Asi čtvrtého místa ze štafety v Salt Lake City na olympiádě v roce 2002. Škoda, že to necinklo. A pak samozřejmě titulu mistr světa v cross triatlonu, to byl hodně veliký úspěch, o kterém jsem do té doby jen snila. A pak další úspěchy v mladých sportech, kde jsem měla štěstí, že jsem podchytila jejich začátky.

Jste známá jako všestranná sportovkyně. Jaké sporty vlastně děláte?
Teď jsem asi opravdu triatlonistka, zaměřuji se na běh, plavání a cyklistiku. Chtěla jsem se zlepšit na horském kole, tak jsem začala jezdit Český pohár. V tom mi hodně pomáhá manžel s technikou. To nakonec ústilo k tomu, že jsme založili cyklistický tým, kde máme především děti, ale i dospělé. Snažíme se předávat své zkušenosti dál.

FOTO: Šili jste doma roušky? Semilské muzeum plánuje jejich výstavu

V roce 2020 jste vrátila ocenění v anketě Sportovec Jablonecka, což se běžně nestává. Co se stalo?
Nejvíce mě zaskočilo, že jsem získala ocenění v kategorii amatér. Ale já závodím v elitních kategoriích jako profesionál, takže se sportem živím. Ne ze sponzorských příspěvků, ale z prémií za umístění. Takže se necítím jako amatér a nesoutěžím v amatérských soutěžích.

Dala jste se na dálkové běhy, to je další vaše meta?
Na běžkách. Po narození dcerky jsem dala dvakrát Jizerskou 50 a po nějakém čase jsem zjistila, že mi to chybí. Tak jsem se do toho pustila. Svět dálkových běhů je ale od triatlonu dost vzdálen, takže tam těm nejlepším nemohu konkurovat.

Jak do vašeho sportovního a osobního života zasáhla covidová doba?
Jako profesionál jsem vyjížděla na tréninky normálně. Silnice byly volnější, takže paráda. Ten rok jsem si strašně užila s dcerou, chodily jsme spolu hodně běhat. Ta doba ale ovlivnila závody, které se nekonaly nebo konaly bez diváků. Přestalo mě kvůli tomu bavit na závody vůbec cestovat, protože s těmi opatřeními to bylo strašně unavující.

Sousedské projekty zvelebují celý kraj. Dobrovolníci oživili desítky míst

Jaké máte plány do blízké budoucnosti?
Čeká nás první, lépe řečeno nultý ročník triatlonového potažmo duatlonového závodu na jablonecké přehradě a týden na to bikový závod. První se bude konat 10. a druhý 16. října. A v pondělí odjíždíme na Mistrovství Evropy do Itálie.

Vyměnila byste Novou Ves?
Nikdy. Každé ráno otevřu oči a dívám se na stále krásný výhled na naši vesnici. To by mi chybělo. Myslím si, že Nová Ves je strašně pěkná vesnice. Bydlíme pod Černou Studnicí, takže ten rozhled je krásný. Pak stačí jen vylézt na vrchol Studnice a ten rozhled je ještě kouzelnější. Nová Ves je pro mne skvělá i z pohledu tréninku. Otevřu branku a běžím do lesa. Oceňuji i to, že na Nové Vsi máme mateřskou školu i malotřídku základní školy. Že u úřadu máme pěkný malý bikepark a posilovací parčík, kde se mohu při tréninku protáhnout.