Liberec 1945Zdroj: Ivan RousObsahuje kompilaci všech dostupných a důležitých jevů, událostí a názvů důležitých pro tuto dobu. „Tahle mapa není jen pro odborníky, historiky a poučené milovníky historie. Vlastně je to manuál, nebo klíč ke starému Liberci,“ řekl její tvůrce Ivan Rous.

Co samotnému vydání předcházelo?
Byla to postupná práce v archivech, jen ve stavebním archivu to bylo osmdesát pět návštěv, každá po mnoha hodinách. Během výzkumu jsem pátral i ve Státním okresním archivu v Litoměřicích, Praze a podobně. Přitom se běžně stávalo, že třeba po třech hodinách v archivu na mapu přibyl jediný znak. Třeba služebny NSDAP nebo něco podobně titěrného a nepříliš významného. To bylo až frustrující, ale během pěti let, pochopitelně přerušované práce, tam byly i skvělé okamžiky, kdy jsem si z archivu odnášel bohatství v podobě spousty informací.

Překvapilo vás něco během výzkumu, co jste nečekal?
Překvapil mě objem arizovaného majetku, překvapilo mě množství těžkého průmyslu v centru Liberce. V roce 1945 zde existoval prakticky jen strojírenský a elektrotechnický průmysl, tehdejší německá technologická špička. Odlévaly se zde bloky motorů do tanků, brousily klikové hřídele ponorkových motorů, vyráběly se zde tankové pásy, části letadel a mnoho dalšího. Ten objem mě nepřestává udivovat!


Jedná se o první díl. Jaké další části plánujete?
Druhý díl bude o dolním průmyslovém centru, o čtvrtích Františkov, Perštýn, Jeřáb, Horní Růžodol, Rochlici a další. Místo přehledných map budou hlavní list doplňovat detaily Ruprechtic, Králova Háje a dalších libereckých míst.

Je mapa cílena jen na odborníky a milovníky historie, nebo zaujme i širší veřejnost?
Podívejte se na tisíce členů třeba facebookových skupin zaměřených na Liberec. Tahle mapa není jen pro odborníky, historiky a poučené milovníky historie. Je i pro laiky, kteří tam naleznou staré názvy ulic, informace o číslech popisných a řadu dalších zajímavých informací. Tedy to, kolem čeho se diskutuje u několika příspěvků denně. V tomto ohledu vidím v plánu velký potenciál. Vlastně je to manuál, nebo klíč ke starému Liberci.

Už se vám dostaly nějaké ohlasy?
Ohlasy jsou zatím jednoznačně pozitivní. Časem někdo třeba upozorní na nějaké chyby v mapě, ale s tím počítáme, protože v takovém objemu se chybky nebo nové skutečnosti vždy objeví. Ale mapa je v podstatě GIS, a tudíž probíhá její neustálá editace. Díky tomu můžeme exportovat třeba mapu pouze s vrstvou arizovaného majetku. Nebo jen s původními trasami silnic a podobně.

Mapa nevychází zrovna v nejpříznivější době. Neuvažoval jste o odkladu vydání?
Tak nějak vnitřně odmítám podporovat vykolejení společnosti. Odklad jsem řešil, ale upřímně na kdy? Na třetí, čtvrtou vlnu? Nebo na dobu po objevu vakcíny? To prostě nelze a navíc se těším na práci na druhém díle.

Pokračujete nadále ve zkoumání jeskyň Libereckého kraje?
Jestliže je práce na mapách prací večerní a noční, jeskyňaření je práce víkendová. Pracovně jsme nyní několik let věnovali geologii a poslední rok je to především rekonstrukce muzea a vznik nových expozic. V rámci covid krize je zatím tohle nervově nejnáročnější a jeskyně i mapy jsou vítaným odpočinkem.

Stíháte sledovat i práci svých kolegů-regionálních autorů? Myslíte, že chybí nějaké téma, kterému se v regionu nikdo nevěnuje?
Práci kolegů sleduji a nevím o konkrétním tématu, které by vysloveně unikalo. I zde však máme drobné „ale“, a tím je práce v terénu. Tu dnes dělají téměř výhradně archeologové. Obecně se snažím, a to i v případě mapy, kombinovat archivní zdroje s terénem. Jednoduše řečeno pokud je něco v archivu a vy to nezpracujete, tak to zpracuje někdo jiný za rok, nebo za dvacet let. Ale jevy v terénu zanikají, znepřístupňují se a podobně. Proto do budoucna chci jít cestou dokumentace Liberce pomocí fotogrammetrie, laserscanu a podobně. Využívat nejmodernější techniku, kterou dnes používáme třeba v geologii. To kombinování oborů a velké týmy je cesta i budoucnost. Jeden obor tak obohacuje druhý, a co dříve působilo jako sci-fi, je dnes dostupná technologie.

Jaké máte rozpracované knižní projekty?
No mám takovou frontu, kde na prvních příčkách jsou téměř povinné vědecké výstupy, pak je tam kniha s kolegou Klomínským a dalšími o geologii Jizerských hor. Pomalu se chystáme s Janou Stěhulkovou na Jeskyně a doly Ještědsko-Kozákovského hřbetu a postupně se líhne Liberec za druhé světové války se zaměřením na válečnou výrobu a tábory nucené práce. Dále nás čeká příběh ponorky U-206 Reichenberg. Takhle v kupě to vypadá děsivě, ale jde to zvládnout, protože naštěstí na to nejsem sám.

Zmínil jste ponorku U-206 Reichenberg. V jaké fázi ke aktuálně výzkum?
Čekáme na výstřel z francouzské strany. Tušíme místo, máme technologii jak vyhledávat, kolega připravuje autonomní podmořský kluzák na vyhledávání. Dále zkoumáme archivy po světě a sbíráme materiál. Covid krize nám zmařila jakékoliv plánování na tento rok a nyní čekáme jen na úřední povolení na příští rok. Tedy pokud nebude další lockdown či další vlny nákazy.

Myslíte si, že si lidé díky aktuální situaci najdou cestu zpět ke knihám a čtení?
Snad ano, ale počkat! Jak to říkal kolega Hynek? Moc se píše a málo čte. A tak nevím, jestli bychom všichni, včetně autorů, neměli číst a na chvíli i klávesnice a tužky odložit.