Kde se vzal prvotní impuls, který Vás dovedl až k úspěšnému referendu o zákazu hazardu v Jablonci?
V době po roce 2010 se téma hazardu začalo hodně omílat v médiích. Pak jsem se tuším v roce 2013 účastnil jistého workshopu, kterého se účastnili lidé napříč republikou, kteří se účastnili referend, právě nejvíce proti hazardu. Třeba Martin Marek, který organizoval úspěšné referendum v Plzni, což bylo největší úspěšné referendum v celé republice. Byl tam i Jan Čižinský, který dělal referendum na Praze 7. Obě ta referenda proběhla při volbě prezidenta. A byli tam i lidé, zástupci jiných iniciativ, kterým se referendum nepovedlo. Tam jsme společně přišli na to, že referendum se musí konat nejlépe při volbách, protože všechna ta neúspěšná se konala mimo termín voleb. Bavili jsme se o tom horem dolem. Účastnil se i Martin Svoboda, což je zakladatel spolku Občané proti hazardu, který dokonce napsal knihu o svých zkušenostech s gamblerstvím, když dokázal prohrát asi osm milionů korun. Ta kniha se jmenuje Já hráč – Zpověď opravdového gamblera. Když jsem ji přečetl, hodně se mě ten příběh dotkl.

close info Zdroj: Deník zoom_in Máte s hazardem sám nějaké zkušenosti?
Já osobně jsem nikdy na žádném automatu nehrál, zdržuji se všech možných sázek. Vlastně jednou jsem si vsadil na výsledek senátních voleb, když v Jablonci kandidovala Michaela Tejmlová, nakonec neúspěšná. A to je asi všechno, takže já osobně s hazardem zkušenost nemám. Ke zkušenostem jsem se dostal zprostředkovaně pak přes Jakuba Strnada, který spolu se svou sestrou a budoucí manželkou založil spolek Jablonec bez hazardu. V roce 2014 vypustili petici, která hlásala přesně to samé jako název spolku. Ten důvod byl jasný, snažili se zabránit lidem ničit si životy hazardní hrou. Viděli to na příkladu svého otce, o to to bylo smutnější. Viděli, že to bažení po hře je extrémně motivované v momentě, kdy lidé chodí kolem heren a nejsou tak silní tomu odolat.

A tak jste se do boje vrhl s nimi…
Přirozeně jsem začal spolupracovat s lidmi ze spolku Jablonec bez hazardu a stal jsem se jeho členem. Před volbami v roce 2014 jsem se spojil s několika jabloneckými zastupitely a snažili jsme se o to, aby šlo referendum od města, což nedopadlo. Jablonec měl přitom vyhlášku, která zakazuje hazard od roku 2015. Jenže ta byla prolomena a v podstatě zrušena. Umožňovala existenci kasin, ne heren. Počítalo se s tím, že v Jablonci bude maximálně pět kasin. Ve skutečnosti bylo v letech 2015 nebo 2016 asi jedenáct. V tu chvíli jsme se rozhodli pro akci. Aby vzniklo referendum, potřebovali jsme úspěšnou petici. Nasbírala přes čtyři a půl tisíce podpisů, z toho úřad ověřil a potvrdil cirka 3 800. Pořád to bylo asi o dvě stě podpisů více, než jsme potřebovali. Aby mohlo být referendum, potřebujete podpisy deseti procent obyvatel, respektive voličů. V roce 2018 bylo v Jablonci 36 tisíc voličů. Podle zkušeností bylo nutné sesbírat minimálně o dvacet procent podpisů více, protože některé hlasy propadnou. Povedlo se.

Jakub Macek
Je mu 35 let.
Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze.
Nyní pracuje ve Státním fondu dopravní infrastruktury.
Od roku 2014 člen Zastupitelstva statutárního města Jablonec nad Nisou.
Za svůj největší politický úspěch považuje dotažení referenda o hracích automatech do úspěšného konce.

Měl jste konkrétní zkušenosti s pořádáním referenda?
Ze zkušeností, které jsem nasbíral, bylo jisté, že referendum musí proběhnout v čase voleb. Že jiná cesta není. Ještě před jabloneckým referendem jsem se angažoval v referendu v Liberci proti prodeji letiště a technických služeb. Dopadlo to špatně, protože proběhlo samostatně. Drtivá většina lidí byla proti, ale protože se zúčastnilo málo lidí, tak nebylo závazné. Tam jsem se mnohé naučil. Věděl jsem, že do jabloneckého referenda o zákazu hazardu musíme dát více, i proto jsem ještě dlouho před ním kandidoval do jabloneckého zastupitelstva, kam jsem se dostal a mohl referendum, řekněme, politicky prosazovat. Strnadovi šli občanskou cestou, já se vrhl na politickou.

Co obnáší samotné referendum?
Samotné referendum vlastně skoro nic, protože po úspěšné petici to bylo už na magistrátu. Na nás bylo sestavit přípravný výbor, který musí formulovat otázku, připraví podpisové listiny, které musí mít nějaké formální záležitosti, a co nejvíce medializovat. Já jsem připravoval články na sociální sítě i do médií, informoval jsem lidi, kdy a jak referendum proběhne. Samotné referendum, v němž lidé rozhodovali o existenci hracích automatů a dalších přístrojů v jabloneckých kasinech, se uskutečnilo 12. a 13. ledna 2018, tedy v termínu prvního kola volby prezidenta České republiky. K urnám se dostavilo 14 192 oprávněných voličů. Pro zákaz hracích automatů se vyslovilo 12 482 Jablonečanů, což bylo asi 88 procent. Takže byla splněna podmínka nejméně 35 procent všech voličů, byla splněna podmínka, že více než polovina lidí účastnící se referenda odpověděla na otázku ano. Prostě splnili jsme všechny podmínky pro platnost referenda.

Jaké tedy byly pocity po sečtení?
Já jsem byl přesvědčen, že referendum dopadne dobře, cítil jsem, že mezi lidmi je nálada směřující proti hazardu. Samozřejmě jisté pochybnosti panovali směrem k účasti. To jsem se skoro modlil, někteří členové přípravného výboru doslova pochybovali. Myslím si, že jsme referendum načasovali na dobrý termín. Volbě prezidenta předchází oproti třeba parlamentním volbám vcelku jednoduchá kampaň. Obě volby mají vždy přibližně stejnou účast a to kolem 60 procent, ale volba prezidenta je přehlednější. Takže já jsem byl skoro přesvědčen, že na počty hlasů dosáhneme, i když tam samozřejmě riziko bylo. Ale kdy jindy, než tehdy?

Referendum proběhlo, bylo úspěšné, stalo se závazné. Přesto trvalo tři roky, než v polovině prosince letošního roku uzavřelo své dveře poslední jablonecké kasino. Jak jste tu prodlevu vnímal?
Ten systém byl složitý. V městské vyhlášce byla podmínka s tříletou výpovědní lhůtou. Já jsem se, když se ta regulace přišla, snažil tu lhůtu zkrátit, kolegové v pracovní skupině to ale odmítli. Hned jsem věděl, že s tím bude problém. Takže když zastupitelé přijali výsledky referenda, ale nechali tříletou výpovědní lhůtu, nebyl jsem překvapen. Samozřejmě, že mě to štvalo, bral jsem to jako takový malý podraz na účastníky referenda, ale věděl jsem, že konec kasin v Jablonci prostě přijde, i když o trochu déle. Poslední kasino mělo povolení do 15. prosince letošního roku.

Což je v podstatě před pár dny. Cítíte, řekněme, zadostiučinění?
Mám radost, že se to vše povedlo, že za námi bude vidět kus práce, kterou jsme do referenda vložili. Jsem spokojen, že ta naše angažovanost k něčemu pozitivnímu dospěla. A to není málo. Poku budeme sloužit jako příklad aktivním lidem z jiných obcí, budu jedině rád a ochotně se s nimi podělím o zkušenosti. Ale musí být trpěliví, vždyť u nás v Jablonci celý ten proces trval vlastně osm let. Řekněme, že to byla i vůle zastupitelů šla trochu proti vůli občanů. Zároveň ale síla referenda ukázala v tom, že dokáže korigovat politické názory.

Setkal jste se v tom procesu s kritikou, neřku-li nátlakem od provozovatelů kasin?
Nejvíce na mě byl rozzloben jeden z majitelů objektu, kde bylo jedno z kasin, shodou okolností to, které skončilo jako poslední. Ale s žádným vyhrožováním jsem se nesetkal. Spíše v zastupitelstvu jsem cítil od vládnoucí koalice drobné pnutí. Zřejmě jsem je nějakým způsobem pokořil.

Někteří argumentovali tím, že z hazardu jde do městské kasy pěkná suma peněz…
Upřímně, jakékoli peníze směřující do rozpočtu města, se hodí. Ale Jablonec není v takové situaci, aby si nemohl těch dvacet milionů odpustit. V podstatě to je zlomek rozpočtu města, nějaké dvě a půl procenta. Hazard sebou navíc přináší opravdová negativa do společnosti. Rozvraty rodin, léčba, kriminalita. Myslím, že ten souhrnný efekt je pozitivní.

Je v Jablonci ještě nějaký nešvar, na který se chcete zaměřit do budoucna?
Nic takového jako téma hazardu nevidím. Tématem, kterého se držím, je zdejší nemocnice, protože nechci, aby přecházela do vlastnictví kohokoli jiného, než je město. Nechci, aby byť jen část nemocnice přecházela třeba pod kraj, jak se děje všude okolo. Je jen dobře, že jablonecká nemocnice vytváří protiváhu krajskému kolosu.