S takovou krizí, jaká zasáhla domov na podzim letošního roku, se ale ještě nesetkal. „Nejhorší je, doufám, za námi. Klienti byli měsíc izolováni na pokojích a většina z nich se psychicky hodně zhoršila,“ říká.

Můžete srovnat „covidovou“ situaci ve vašem zařízení na jaře a na podzim?
V domově jsme žádné komplikace spojené s covidem na jaře v podstatě neměli. Samozřejmě jsme museli přijmout celou řadu tvrdých opatření, ale ta byla poměrně úspěšná. První výskyt bezpříznakového onemocnění v Pasekách byl v červenci u jednoho klienta a jedné zaměstnankyně.

Na podzim to ale bylo jiné, nemocných už byly desítky. Proč myslíte, že jich bylo tolik?
Celkem se jednalo v průběhu října o 38 klientů a 24 zaměstnanců. Bohužel došlo ke značnému zpoždění v realizaci testů PCR. Mezi termínem prvního zjištění nákazy a prvním testováním uběhl více než týden.

Drtivá většina zaměstnanců i klientů měla průběh nemoci bezpříznakový nebo s lehkými příznaky. Čím si to vysvětlujete?
Průběh každého onemocnění je individuální a v případě covid-19 je množství různorodých příznaků. Často se hovoří o bezpříznakovém průběhu, nicméně rozlišit, který z příznaků je ten nejvýznamnější, je velmi složité. Nikdo doposud nepojmenoval, co přesně znamená bezpříznakový průběh. Všichni klienti jsou v podstatě neustále sledováni v rámci běžného výkonu zdravotní i sociální péče. Vyhodnocujeme například skóre včasného varování, dvakrát denně měříme teploty klientům. V našem domově jsme klienty zbytečně nestresovali, nicméně někteří byli pozitivně testovaní na covid, prodělali průjmové onemocnění, a to byl jejich jediný příznak. Někteří klienti byli unavenější než jindy, jiní byli v podstatě neprobuditelní.

Je tedy podle vás covid-19 tak nebezpečný, jak se tvrdí?
Tohle se velmi složitě posuzuje. Období podzimu a zimy přináší řadu viróz, chřipkových onemocnění a také úmrtí několika klientů. Přestože nám několik klientů zemřelo, v žádném případě to nebylo na onemocnění covid-19, ale spíše v souvislosti s jejich dlouhodobě zhoršeným zdravotním stavem. Pozitivita na covid-19 byla pouze přidruženým faktorem, ale zcela jistě nebyla příčinou úmrtí. Zmíněná úmrtí nastala také většinou až po ukončení karantény. Pokud se podíváme na statistiku klientů včetně nových nástupů a úmrtí, tak například v roce 2018 byla celková situace v domově výrazně horší než za celý letošní rok. Zemřelo o dost více klientů.

Kdy byla situace nejkritičtější a kdo vám pomohl?
Nejzávažnější situace v našem domově nastala ve chvíli, kdy doma muselo zůstat 32 pracovníků z celkového počtu 72. Ať už byli v karanténě, v pracovní neschopnosti, z důvodů ošetřování, opakované karantény. V podstatě neměl kdo zajišťovat základní péči o klienty. Zdravotní úsek se podařilo ochránit, takže zdravotní péče probíhala a probíhá kontinuálně. Nicméně se nedařilo zvládnout úkony sociální péče, denní a noční směny v celodenním režimu, proto jsme se domluvili s Českým červeným křížem a několika fyzickými osobami na dobrovolnické výpomoci. Tato trvá v podstatě do dnešního dne. Opravdu s velkým vypětím a nasazením se moje kolegyně snažily situaci zvládnout vlastními silami, ale s přibývajícím časem to už nešlo. Tak došlo k tomu, že jsme oslovili Liberecký kraj s žádostí o zajištění výpomoci Armádou ČR. Díky dobrovolníkům, vojákům a velkému úsilí týmu našich pracovníků jsme to nejhorší překonali a zvládli. Všichni zaslouží velké poděkování.

Uzavření domovů je náročné na psychiku klientů. Několikatýdenní odloučení od rodin není nic příjemného.
V době karantény určitě nebylo možné přijímat návštěvy, ovšem klienti měli možnost s rodinami alespoň telefonovat, spojit se přes Skype. Bylo to velice těžké období pro klienty, rodiny i zaměstnance. Nyní už je spektrum možností pro rozšíření kontaktů s rodinami našich klientů opět pestřejší, což je dobře.

Jak se dařila zachovat mezi klienty optimistická nálada?
Vzhledem k nedostatku personálu a izolaci klientů na pokojích to bylo složité, nicméně přítomnost dobrovolníků, jejich mládí, přístup a optimismus našim klientům hodně pomáhal. Co se týká kluků z armády, tak jejich energii, sílu a nasazení velice oceňovaly hlavně naše klientky, ovšem i naše pracovnice. Byl to nový prvek ve fungování domova. Od 20. října až do svátku sv. Martina působilo v organizaci 12 vojáků z Liberce ve dvou družstvech.

Jaká situace vládne v domově dnes, překonali jste to nejhorší?
Nejhorší je, doufám, za námi. Klienti byli měsíc izolováni na pokojích a většina z nich se psychicky hodně zhoršila. Naštěstí se všechno pomalu vrací do normálu a na tvářích klientů je opět vidět úsměv, dobrá nálada a k tomu umožňujeme návštěvy jejich nejbližších, ovšem za přísných podmínek.

Jak by se měla chovat sociální zařízení typu domovů důchodců v budoucnu? Covid-19 totiž zřejmě ze světa nevymizí?
Především musí být zachována kontinuita v péči a fungování všech pobytových zařízení sociálních služeb v celé zemi. Covidová krize časem pomine a život v domovech není jenom o covidu a opatřeních proti jeho šíření. Je třeba mít kvalifikovaný personál, odpovídající a předvídatelné financování služeb, kde hrají klíčovou roli zřizovatelé, také Liberecký kraj, sociální správa, stát, zdravotní pojišťovny a samotní klienti. Důležité bude stavět na užší spolupráci s našimi partnery, dodavateli, komerční sférou, ale také s neziskem. Roli hrají zdravotnická zařízení, lékaři, hygiena, hasiči, IZS jako celek a také naše Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Je tady celá řada příležitostí, projektů jako třeba další ročník Ježíškových vnoučat. Je čas začít systémově pracovat na investicích do baráků sociálních služeb. Jejich dispoziční řešení leckdy vylučuje možnost zabránit šíření infekčních onemocnění. Je třeba se naučit žít s rizikem covidu.

Ohledně rizika šíření infekčního onemocnění bude také nutné do budoucna stanovit přísnější pravidla pro návštěvy. Není možné však klienty opakovaně a dlouhodobě izolovat, duševní stav klientů je stejně významný jako ten zdravotní. Někteří klienti jsou sice osamělí, ale většina z nich má své blízké, rodiny, přátele. Kontakt s blízkými je nezbytný. Co se týká návštěv, může se stát, že do budoucna bude nutné návštěvy testovat nebo budou zřízeny bariérové návštěvní místnosti. Návštěvy budou muset využívat ochranné pomůcky, nebude možné spolu jíst a pít donesené potraviny a nápoje.

To je mnoho pravidel…
Ano, také bude třeba stanovit jasná pravidla pro intenzivnější zdravotní dohled a bude nutné se zasadit o hlubší míru spolupráce zdravotníků s pečovateli, aby se úspěšněji dařilo odhalovat i sebemenší příznaky onemocnění a včasným testováním bránit šíření nemocí. Stále není dořešena také otázka úhrad za zdravotní péči v domovech pro seniory, kdy náklady na tuto péči výrazně rostou, ale úhrady od pojišťoven nikoliv. Řada záležitostí se bude muset právně a legislativně zakotvit včetně třeba výrazných změn v zákoně o sociálních službách a v úhradové vyhlášce.