Jaroslav Tatarkovič.Zdroj: Deník / Petr PokornýRoční provoz nejmenší obory na Českolipsku stojí zhruba 200 000 korun. Od konce srpna se asi měsíc odtud ozývají charakteristické zvuky jeleního troubení. Jejich říji pak v říjnu vystřídali daňci svým rocháním.

V čem je jiná jelení a daňčí říje, respektive rochání?
Říje je období, kdy troubí jeleni a rochají daňci. Jelení začne koncem srpna, to bylo i letos. Začnou troubit, protože laně jdou do ovulace. To troubení má svůj význam, je tam asi sedm druhů troubení, jako jelen hledající, jelen stojící u laně, jelen, který zahnal soka, a další. Je to složité. Jeleni sledují laně, a když se setkají dva stejně silní jeleni, tak dojde k souboji. Když se potkají slabší a silnější, tak slabší opustí pole, protože by souboj pro něj mohl mít fatální následky. Mají vysokou inteligenci, takže ti jasně slabší odejdou, jen symbolicky to občas zkusí.

U daňků jsou souboje o dost brutálnější, jdou do sebe třeba čtyři naráz. A jeden druhého chce zabít. Snaží se soupeře nabrat pod břišní dutinu. Tím, že mu natrhne kůži, mu vyhřezne střevo ven. Takový daněk se musí zastřelit, jinak uhyne. U těch jelenů to takhle nefunguje.

Jak to tedy funguje?
Mohutný a inteligentnější jelen je pánem obory. O dost menší daněk skvrnitý je ovšem dost temperamentní a nezřídka se během roku pouští do soubojů s jelenem, i když jde o předem prohraný zápas. Podstatný rozdíl je i v tom, že laň si vybírá jelena. Jelen sice začne troubit, ale nedojde k tomu pokládání laně. Když si laň vybere konkrétního jelena, tak si ho pak vyberou i ostatní laně. To znamená, že jelen pak má kolem sebe takzvaný harém. U té daňčí zvěře je to úplně obráceně. Daněk začne danělu pokládat, ať se jí to líbí nebo ne.

Proč samci v říji nepřijímají potravu?
Mají jiný rozkaz od přírody. Musí se rozmnožovat a ten harém uhlídat, aby mu neutekl s nějakým jiným jelenem. Kdyby byl přežraný, tak neuspěje. V říji ztratí až třetinu své váhy. Pak se musí do zimy zase dostat do formy.

V létě jste stále zvěři chystal na nedaleké louce krmení. To je potřeba, když je v přírodě vše zelené?
Ano, je. Sekal jsem jeteloviny. Za možnost jsem vděčný zdejšímu farmáři Davidu Hrochovi, že nám s tím pomohl a umožnil sekat jeho louky, i se senem v balících, které jsou jinak hodně drahé. V oboře pak jetel dávám zvěři na hromádky, aby se k němu všichni dostali. Nelze ho nechat na jedné hromadě, ale je potřeba ho rozvozit po oboře, aby každá zvěř měla možnost se k tomu dostat.

Jaroslav Tatarkovič.Zdroj: Deník / Petr PokornýVšiml jsem si, že dbáte na zdravotní stav své zvěře…
Léta v tom spolupracuji s výživářským podnikem Tekro, oddělením výzkumu zvěře, na genetice a výživě. Pravidelně nám dělají vyšetření trusu, v laboratoři pak zjišťují plicní, střevní a žaludeční červivost. Za těch devatenáct let jsme tady neměli žádnou invazi červů. Rozbory dělám kvůli udržení zdravé populace zvěře. Ať chceme, nebo ne, tato zvěř žije v uzavřené ploše a o ni se musíte starat. Jakmile tam začne nějaký kus pokašlávat, okamžitě ji dávám k prošetření, pak přidávám i léčiva do krmení. Na tom vůbec nešetříme, protože když ta populace onemocní, dochází až k úhynu. To se naštěstí tady nikdy nestalo, díky tomu, že ji neustále po zdravotní stránce kontrolujeme.

Kdo vám ještě pomáhá?
Finančním darem nám pomáhá město Česká Lípa, ne každý rok, ale pomáhá. Pravidelně nás podporuje město Nový Bor částkami 30 až 50 tisíc korun. Podporu máme i u zdejšího starosty Jiřího Löffelmanna a obce Skalice. Za veškerou pomoc jsme velmi vděční. Starost o oboru teď vyjde na 200 tisíc korun za rok, což je hodně peněz. Jen na zimní sezonu potřebuji tři desítky balíků sena, to je 12 tun, co se zde zkrmí a to samé i jadrného krmiva jako oves, ječmen, hrách, kukuřice.

V kolika lidech péči o oboru zvládáte?
Jsem na to jenom já se ženou, občas nám vypomohou přátelé. Musíte mít motorové pily, traktor, lana a ještě hodně síly, což už já také nemám. A třeba v noci vzít traktor a jet stahovat strom, který spadl na oplocení. Legrace to úplně není.

Velkou pozornost věnujete oplocení. Je totak zásadní?
Pochopitelně je, aby zvěř neutekla. Někdy je i několikrát za den nezbytné ho zkontrolovat. Stále sledujeme předpověď počasí, protože oboru ohrožují hlavně silnější větry. Stromy okolo jsou v podstatě vyhnilé, a když víc zafouká, padají na oplocení. Jakmile se blíží vichr, zajistíme stádo ve středovém sektoru. Koncem září nám i přes kontroly utekli dva jeleni, daněk a čtyři laně. Jen jeden jelen se zatím vrátil, daňka přejel vlak. Jelen sleduje laně a může s nimi odejít velmi daleko.

Dokážete zvěř nalákat, aby se do obory vrátila?
S tím návratem zvěře z obory to není vůbec jednoduché. Na potravu je tolik nenalákáte, protože ve volné přírodě je jí letos nadbytek. Podařit se to může za týden, za dva, pak už není naděje. Zvěř z obory velmi rychle zase zdivočí.

Jak dlouho se věnujete zvěři a myslivosti?
Zajímám se o ni od dětství. Pocházím z Litoměřicka, s myslivostí jsem začal už tam. První lovecký lístek jsem si udělal na lesnické škole v Hejnicích v roce 1966, pak průběžně i několik nástaveb v oboru a nakonec jsem složil státní zkoušky z myslivosti. Dneska jsem vyučující lektor a zkušební komisař. Myslivost jsem nikdy neopustil, ani při své službě u hasičů. Někdy si sice říkám, jak jsem vše mohl vůbec zvládnout, stavět oboru, barák, chodit do práce, vždy jsem se věnoval také loveckým psům… Myslím, že už myslivost u mě není ani koníček, ale spíš poslání.

Odkud pocházeli první jeleni, když jste zakládal svoji oboru?
Daňci mají původ v oborách Veltrusy a Volský Žlab. Jelení zvěř pochází z Krušných hor, ke kterým mám i osobní nostalgické vzpomínky. Dělal jsem tam těžebního mistra v lesním závodě, znal jsem tamní obory. Už od předválečné doby tamní jeleny proslavil Franz Vogt, který byl profesí chemik a generální ředitel Schichtových závodů (Setuza), měl nejlepší jeleny nejen v celém Československu. Soustředil se na optimální výživu jelenů. Já jsem jeleny v Krušnohoří viděl a hodně se mi líbili, byli to silní jeleni, nejen v parohu. V první várce jsem měl jelena špičáka a laň z Krušných hor. Jsem přesvědčen, že ta kvalitní populace z doby Franze Vogta tam ještě přečkala do současnosti. Ostatně, pro jelena deset let nic neznamená, to je dlouhověká zvěř.

Za léta se obora stala známá, láká k návštěvám. Tento rok jste asi vítal méně školáků, je to tak?
Každý den se přijde na zvěř podívat hezkých pár lidí, setkával jsem se zde i se školami, vloni jsem tu měl kolem dvaceti škol. Letos to pochopitelně bylo s exkurzemi slabší. Už v březnu na základě doporučení veterinární správy uzavřít kontakt s veřejností jsem se o to snažil. Když vám sem přijde kolem padesáti lidí denně, tak nevíte, co sem zanesou. Pásky se zákazem vstupu mně ale strhali. Stalo se i to, že mi někteří nadávali do debilů.

Jaroslav Tatarkovič
Narozen v roce 1950, Třebušín, okr. Litoměřice
Lesník, myslivec a bývalý profesionální hasič
U hasičského záchranného sboru sloužil 38 let. Ve Skalici u České Lípy žije od roku 1985.
Oboru, kde se stará o jeleny a daňky, založil kolem potoka Šporka v roce 2001.
Už na přelomu 80. a 90. let choval na území dnešní obory černou zvěř. Tehdy jeho chov nebyl uznán za oboru, navíc v roce 1996 vandalové natolik poničili oplocení, že zhruba 40 divočáků uteklo do volné přírody.