Kromě mládežnické reprezentace získal s Teplicemi a Libercem ligový pohár, s druhým jmenovaným celkem si zahrál Evropskou ligu. „Myslím, že jsem z toho vyždímal maximum, co šlo,“ řekl 33letý obránce. Teď Jiří Pimpara ukončil svoji profesionální fotbalovou kariéru. Pokračovat už bude jen v krajském přeboru v Srbicích.

Operace srdce, kterou jste prošel před 10 lety, musí být pro profesionálního sportovce šok. Čekala vás půlroční pauza. Neměl jste pak v podvědomí vykřičník, že byste se měl šetřit?
Upřímně, neměl. Každý půlrok chodím na kontroly, takže kdyby bylo něco špatně, doktoři by určitě řekli 'Brzdi'.

Stejný problém pak postihl obránce Sparty Davida Lischku. Byli jste v kontaktu, abyste ho podpořil?
Ano, vždycky, když potřeboval nějaký názor nebo pohled člověka, který si tím prošel, byl jsem mu k dispozici. Psali jsme si o tom, držel jsem mu palce. Věděl jsem, jaké to je na psychiku. Jste profesionální sportovec a najednou vám hrozí konec kariéry. Naštěstí je tu pan doktor Štěpán Černý, který je opravdovým andělem.

S Davidem Lischkou jste se pak letos v zimě potkal i na hřišti. Jaké jste z toho měl pocity?
Znali jsme se už z Varnsdorfu, ale tohle bylo poprvé po té operaci, co jsme se viděli osobně. Máme spolu i fotku, on v dresu Sparty, já v dresu Ústí, na památku. Prostě 'srdcaři'.

V Ústí nad Labem vám teď skončila smlouva, podle všeho už patříte Srbicím. Je to pravda?
Ano. Smlouva mi skončila, klub i já jsme měli zájem na pokračování. Bohužel naše představy se rozcházely. V možnostech klubu nebylo splnit, co jsem chtěl já, a já jsem zase nemohl jít níž.

Turnaj v Modlanech - Sokol Srbice
Srbice hostí v sobotu doma v pohárovém duelu Sokolov. I s Pimparou

Takže to pro vás znamená konec profesionální kariéry, nebo byste si ještě kopl výš, kdyby přišla nabídka?
Řekl jsem, že jakmile skončím v Ústí, najdu si civilní zaměstnání a s fotbalem na vrcholové úrovni skončím. Už kvůli rodině jsem se nechtěl zase nikam stěhovat, takže jakmile mi v Ústí vypršela smlouva, bylo rozhodnuto. Fotbal už bude nyní jen zábava po práci.

Nikde ani neproběhla nějaká zmínka nebo rozloučení s profi kariérou. Nevadí vám končit takto „v tichosti“?
Nevadí. Nepovažuji se za hvězdu, o které by se měly psát slohy, že skončila kariéru. Návštěva v Ústí se pohybovala kolem tisícovky diváků, takže ani ta poptávka po tom, co se mnou je dál, asi nebyla taková.

V jednom z rozhovorů jste mluvil i o možném budoucím návratu do Rumburku. Proč jste tedy upřednostnil Srbice? Zlákal vás sem třeba někdo z bývalých ligových spoluhráčů?
To vůbec ne. Zaprvé se, krom rodáka z Rumburku, považuji částečně i za Tepličáka, přišel jsem sem ve 12 letech a žiji tu dodnes. Za druhé jsem nabídku ze Srbic obdržel už dřív, a jak jsem říkal, nechtěl jsem už nikam daleko dojíždět, takže návrat na sever zatím nepřipadá v úvahu. Srbice byly nejrychlejší, jejich nabídka i jednání byly velice korektní a daří se mi to i skloubit se zaměstnáním.

Předpokládám, že už jste se stihl poznat s týmem. Jak na vás spoluhráči působí?
Myslím, že parta je zde výborná a kluci to dělají, protože je to baví.

Fotbalisté Ústí nad Labem - vlevo Jiří Pimpara. Ilustrační foto.
Pimpara po derby: „Je to komplikace, ale třetí flek ještě nebalíme!“

Tým vede bývalý brankář Luger. Je znát, že to je gólman?
Trénovalo mě už víc brankářů, takže tohle nijak neřeším. Beru to tak, že každý kouč má své metody, a na jakém postu hrál, je jedno. Pokud se ptáte, zda bych to poznal, kdybych to nevěděl, tak ne, nepoznal. (úsměv)

Čeká vás krajská úroveň, na které ale hraje spousta exligových hráčů. Těšíte se?
Jasně že jo! Se spoustou těch kluků se znám, už jsme si psali, zjišťoval jsem, jak to na této úrovni chodí. S řadou z nich se těšíme, až si po zápase pokecáme. Modlany nebo Brná, kde hraje spousta exligových hráčů, to budou zajímavá derby.

Proběhlo nějaké hecování?
To ne, to bývalo v dobách, kdy jsme byli mladší, nebo na té profesionální úrovni. Teď už je to jen zábava po práci.

Co očekáváte od sebe? Jaké si dáváte cíle pro nadcházející ligový ročník?
Hlavně se nezranit! Teď už by to léčení bylo podstatně horší než v profesionálních podmínkách. Jinak chci především pomoct týmu, a ačkoli zde máme řadu výborných kluků, myslím, že jsem v jistých ohledech zkušenější, takže bych jim rád něco předal.

Nevadí vám, že se v Srbicích hraje na umělé trávě? To v profesionálním fotbale mimo zimu nebývá obvyklé…
Abych byl upřímný, to bylo snad jediné negativum, které jsem zvažoval, když jsem přemýšlel, zda nabídku klubu přijmout. Přeci jen už to není na má kolena úplně optimální. Na druhou stranu to tak prostě je, a tak nakonec převládly plusy. Možná, že umělka vadí více hráčům, ale zase aspoň nemusíme nikam přejíždět během zimní přípravy.

Ústečtí fotbalisté. Ilustrační fotografie.
Pimparáda číslo dvě! Nečekaný střelec zařídil Armě vítězství

Přemýšlel jste o roli trenéra?
Já jsem nad trenéřinou přemýšlel už několikrát, ale zatím jsem to nikdy nedělal. Teprve se sžívám s tím přechodem, s koncem profesionální hráčské kariéry a s civilním zaměstnáním. Časem se to možná změní a třeba si tuto roli někde vyzkouším.

Kde pracujete?
Pracuji v oboru odpadů, jsem normálním zaměstnancem a momentálně se učím. Mám tedy všeho plnou hlavu, snad se brzy zlepším. (úsměv)

Řada sportovců v civilu si pochvaluje volné víkendy, na druhou stranu musejí často brzy ráno vstávat. Jak to vidíte vy?
Se vstáváním nemám problém, máme dvě malé děti, takže jsem zvyklý. Určitě nemohu říct, že bych byl unavený. Víkendy volné nebudou, protože pořád budu hrát za Srbice a slíbil jsem, že na zápasech se budu snažit být co nejvíc, ale bude to volnější, protože cestovat budeme jen po kraji.

Které angažmá nebo sezona pro vás byla nejlepší a proč?
Těch ročníků by asi bylo víc. Za nejpovedenější považuji začátky ve Varnsdorfu, odkud jsem se po operaci srdce znovu vyškrábal do I. ligy v Liberci. Tam jsem prožil skvělou zimní přípravu, dařilo se mně i týmu, jenže pak jsem si přivodil další zranění. Jinak ale budu rád vzpomínat i na Evropskou ligu s Libercem nebo na dvě zlata z národního poháru.

Jiří Pimpara v dresu Viktorie Žižkov.
Ještě to nebalím, chci něco dokázat, vzkazuje Jiří Pimpara, ústecká posila

Ta jste získal s Libercem a Teplicemi, s prvním jmenovaným týmem jste hrál i evropské poháry. Berete kariéru jako úspěšnou?
Bylo mi 23 let, šel jsem na operaci srdce a hrozil mi konec kariéry. A já z toho nakonec vymačkal ligovou úroveň. Možná, že těch startů mohlo být víc, ale já to beru tak, že jsem z toho vyždímal maximum, co šlo.

Je něco, čeho jste chtěl dosáhnout a nevyšlo to?
Po té operaci jsem to hodně přehodnotil. Jsem rád za to, co jsem i přesto dokázal, a jsem na sebe pyšný.

Jiří Pimpara a jeho netradiční oslava ústeckého gólu proti Táborsku

Fotbalový zápas mezi Armou Ústí a Táborskem.Zdroj: Deník / Karel PechV říjnu 2018 prožívali ústečtí fotbalisté fantastický podzim. S pouhým tříbodovým mankem stíhali vedoucí České Budějovice, doma smetli 3:0 Táborsko.

Všechny branky dali v úvodních 20 minutách, v eurofii po jedné z branek zvolili netradiční oslavu, která pobavila fanoušky.

Celý tým vyjma Jiřího Pimpary se naskládal do hloučku jako při focení, Jiří Pimpara lehce stáhl kraťasy zády k nim a svým pozadím je „vyfotil“. To dokazovalo, v jaké pohodě tým je. Gesto pobavilo, psalo se o něm, našli se ale i tací, kteří to považovali za zbytečné. I proto se už dalších výstředností fanoušci nedočkali, byť po zápase Pimpara sliboval, že podobných srandiček má tým v zásobě víc a fanoušci se nudit nebudou.