Zdroj: DeníkLetošní rok se na hradech a zámcích v Libereckém kraji nesl v duchu střídání stráží. Nového kastelána má zámek Zákupy, novou tváří na hradě Grabštejn se stala Věra Ozogánová, která po sedmi letech vystřídala Ivu Bártovou. Ta zamířila na zámek v Náchodě, který povede od jara příštího roku.

Ozogánová se nové funkce ujímá v těžkém čase, kdy koronavirus předčasně ukončil letošní turistickou sezónu a zároveň narušil adventní prohlídky a tradiční akce. Přesto si nová kastelánka nezoufá a do budoucna má spoustu plánů. „Občas hrad podezírám z toho, že je jako takové malé Bradavice,“ řekla se smíchem s odkazem na čarodějný hrad Harryho Pottera nová kastelánka.

Můžete popsat svou cestu, jak jste se stala kastelánkou? Měla jste už předchozí zkušenosti s hradem?
Na Grabštejn jsem se dostala někdy ve druhém ročníku na vysoké škole, to byl rok 2012. Hledali nové průvodce, tak jsem se přihlásila. Nadchla mě myšlenka dělat průvodkyni na zámku. Dodnes si pamatuji svůj první den na Grabštejně. Tu nervozitu, než jsem poprvé vyrazila na prohlídkovou trasu! Provázela jsem tam po celou dobu studií. I poté, kdy jsem nastoupila na svoje první místo v českolipském muzeu, jsem občas chodila pomáhat. Pak jsem dostala úžasnou nabídku na vedení nového archeoparku v Pavlově u Mikulova na jižní Moravě, a protože jsem původně archeoložka, přišlo mi to jako splněný sen. Mohla jsem zúročit nejen svůj odborný zájem o paleolit, ale také bohaté zkušenosti z Grabštejna.

Co se dělo dál?
Po mateřské a rodičovské dovolené, kterou jsem s rodinou trávila v rodném Liberci, jsem se ale bohužel už do archeoparku vrátit nemohla. Čekalo mě tak hledání nové profesní cesty a musím se přiznat, že jsem ani neuvažovala o tom, že bych se na Grabštejn vrátila. Měla jsem na něj krásné vzpomínky a za ta léta si vytvořila hluboký citový vztah, ale pracovně to byla uzavřená kapitola. Na podzim loňského roku přišly mé grabštejnské kolegyně s tím, zda bych nevzala místo jako zástup za mateřskou dovolenou. Znovu jsem tam tak nastoupila letos v lednu, aniž bych tušila, že neuplyne ani dvanáct měsíců a stane se mi tenhle hrad domovem. Když bylo na začátku léta vypsáno výběrové řízení na pozici kastelána, tak jsem do toho s podporou kolegů šla. Co víc by se mohlo stát, než že to prostě nedopadne, říkala jsem si… A ono to dopadlo. Pořád si na to zvykám a ještě dlouho se budu učit od zkušenějších…

Co se aktuálně děje na hradě, když je zavřený?
Když se hrad uzavřel návštěvníkům, mohli jsme začít s generálním úklidem a zazimováním expozice. Některé kousky z mobiliáře půjdou přes zimu do restaurátorské dílny, někde je potřeba opečovat podlahy či strojově vyčistit koberce. Věnujeme se také úklidu v depozitářích a různým inventurám. Plné ruce práce pak máme i na zahradě a v lesoparku, kde proběhla dosadba dřevin, ošetření starých stromů a zazimování citlivých druhů bylinek. V neposlední řadě se zabýváme přípravou příští sezóny, dáváme dohromady nápady k programu kulturních akcí a připravujeme materiály pro návštěvníky.

Jaké máte plány do budoucna? Na co byste se ráda zaměřila?
Grabštejn má obrovské štěstí, že na něm provoz funguje naprosto bezproblémově. Prohlídkové okruhy i doprovodný program jsou nastaveny dobře a i návštěvníkům to vyhovuje. Takže radikální změny neplánuji. Chtěla bych ještě vyplnit mezeru v nabídce programu pro školní kolektivy, dosud hrad nabízí program jen pro mateřinky. A samozřejmě zase po letech trošku obměnit náplň jednotlivých kulturních akcí. Pak mám taková dvě velká přání. Zaprvé, aby si návštěvníci oblíbili i lesopark kolem hradu. Mnoho zákoutí a míst je zbytečně opuštěných a budu s kolegy pracovat na tom, aby lidé měli možnost se kolem hradu příjemně projít. Druhé přání je, aby u nás návštěvníci strávili co možná nejvíc času. Ráda bych, aby hned po prohlídce neopouštěli areál, ale měli důvod zůstat déle. Našlápnuto k tomu má hrad dobře.

Tento rok neproběhnou žádné adventní prohlídky a akce. Připravili jste si nějaké alternativy?
Máte pravdu, museli jsme zrušit jak víkendové adventní prohlídky, tak i tradiční Grabštejnské Vánoce, a to bez náhrady. Tyto speciální prohlídky a akce se plánují dlouho dopředu. Je nutné upéct pečivo, dopravit vánoční stromky, ozdobit je, vyzdobit hrad, nasmlouvat stánkaře a vystupující. To vše bychom letos zařizovali s nejistým výsledkem, neboť vývoj situace kolem Covidu-19 je nepředvídatelný. Udělat takové rozhodnutí nebylo lehké. Na advent se vždy všichni těší. Představuje takovou tečku za sezónou, ale bylo to racionální a pragmatické rozhodnutí.

Věra Ozogánová.Zdroj: Archiv Věry OzogánovéLetos kvůli koronaviru skončila turistická sezóna dříve. Jaké to mělo dopady na hrad?
Dopady vnímám dvojího typu. První se týká provozu hradu, samozřejmě jsme přišli o část příjmů ze vstupného, a to už vlastně podruhé v tomto roce. Museli jsme odmítnout podzimní a adventní zájezdy. Finanční ztráty se stále sčítají. Čekáme, zda budou moci proběhnout plánované pronájmy prostor pro různé předvánoční akce. I přes velmi rušné léto bylo návštěvníků v součtu méně, než je poslední roky obvyklé. Vlivem podzimního uzavření památek se tak bohužel nepodařilo dohnat jarní ztrátu.

A jaký je ten druhý dopad?
Na Grabštejně je zvykem, že se po skončení hlavní sezóny všichni sejdeme. Máme možnost poděkovat našim průvodcům za skvěle odvedenou práci. Popřát si, abychom se ve zdraví sešli i příští rok. Vzniká tak zpětná vazba a podněty pro další práci. Letos se nic takového nekonalo. Sezóna skončila, jako kdyby někdo přestřihl nit. Myslím, že nám to všem tak trochu chybí.

Neuvažovali jste, až to situace umožní, o zavedení celoročního provozu?
Já osobně ne. Toho času, kdy je hrad veřejnosti nepřístupný, normálně moc není. Zpravidla se otevírá kolem Velikonoc a zavírá vlastně až těsně před Vánoci. Na hrad se tak nedostanete jen v lednu, únoru a větší část března. Je to systém prověřený mnohaletou zkušeností mých kolegů a za mě je to tak dobře i s ohledem na ochranu sbírek a ekonomiku provozu.

V čem si myslíte, že je Grabštejn jedinečný?
Mám vůči Grabštejnu takový pocit povinnosti vynahradit mu jeho historickou smůlu a pohnutý příběh, který za ním stojí. V polovině 16. století měl našlápnuto stát se luxusním reprezentativním sídlem, ale celé se to zamotalo. Nedopadlo to podle plánu a hrad byl od těch dob tak trochu vláčen dějinami, aby definitivně skončil jako nepotřebný objekt ve vojenském prostoru. Takový příběh mezi našimi památkami není úplně originální, ale jedinečné je, jak se podařilo objekt zachránit. To je pro mě prostě to, co dělá Grabštejn Grabštejnem.

Dokáže vás hrad něčím překvapit?
No toho je! Kastelánkou jsem tři týdny, takže není dne, kdy bych nebyla z něčeho překvapená. Mám ale obrovské štěstí na kolegy, jak přímo na Grabštejně, tak i na územní památkové správě na Sychrově. Vždy mi pomůžou a poradí. Za to jim patří obrovský dík. Hrad jako takový znám, myslím, dost dobře. Byla jsem v podzemí, i na úplném vrcholu věže u vysílačů mobilních operátorů. Konečně po těch letech neztrácím orientaci na půdách. Ale že mě něco překvapí, o tom nepochybuji. Občas Grabštejn podezírám z toho, že je jako takové malé Bradavice.

Pro děti, ale i některé dospělé, představuje život na hradu splněnou pohádku. Je opravdu život na zámku pohádkový?
Je to pohádka, která není tak bezstarostná a tak romantická, jak se zdá. Já si to rozdělila na ty starosti, jako jsou každodenní řešení mnoha drobností kolem chodu hradu. A nechybí i radosti. Ten magický klid, když hrad utichne a ta výsada mít ho pro sebe. To je to, co dělá práci kastelána prací kastelána. Někdy vás v sobotu vytáhnou od rodiny filmové obhlídky, jindy z postele noční poplach, ale vrací se mi to mnohonásobně na pocitu, že dělám něco, co mě baví a naplňuje.