Vy jste se dali dohromady jako dobrovolníci, rodiče malých dětí. Kdy to bylo?
Asi v roce 2006, toto letí. První naší větší akcí byla v tom roce Mikulášská nadílka, pak maškarní a postupně se to začalo nabalovat. Stezka odvahy, pohádkový les, drakiády. Největší akcí jsou asi příměstské tábory, které děláme už jako spolek Rodinné centrum Klubíčko.

Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: DeníkTy akce se odehrávaly buď venku nebo ve vypůjčených prostorech. Jak jste to řešili?
Postupně jsme se začali na městě ptát, zda by nebyly nějaké volné prostory, protože jsme měli stále více a více kostýmů, které jsme skladovali po domovech. Pan starosta vyjádřil přání, kdyby ve městě fungoval nějaký spolek nebo organizace, která by se starala o vyžití dětí. A tak vzniklo Rodinné centrum Klubíčko.

Pak jste dostali prostory. Asi jste si je museli upravit…
Před námi tady byl kdysi nějaký fotoateliér, takže všude tady visely černé závěsy. Nebyla tady kuchyň, nebylo tady nic. Díky sponzorům. Obešli jsme si místní firmy. Snad každý truhlář, a že jich tady je, nám sem něco vyrobil. Skříně, bar, kuchyňku, dostali jsme i koberec. Vymalovali jsme, natáhli vodovod a další a další.

Jsme v situaci, kdy musí být uzavřeny i rodinné kluby. Jaký býval program Klubíčka před tím?
Bylo tady otevřeno každý den. V pondělí jsme měli cvičení s miminky, dětskou jógu, v úterý dílničky, ve středu pro nejmenší výtvarku, to jsme bohužel stihli jen dvakrát. Ve čtvrtek bývala volná herna. Ale mohou sem přijít děti s rodiči i v době konání dílniček, neúčastnit se jich a využívat jen hernu. Ve čtvrtek další dílničky, v pátek taneční kroužek, nově jsme také otevřeli kroužek Hravá angličtina pro malé děti. Svůj čas tady ale mají i dospělí, pořádali jsme odpolední jógu pro dospělé, večer pak zdravotní cvičení, to bylo i v neděli. O víkendu jsme uvnitř pořádali hlavně narozeninové oslavy. Ale také Mikulášskou nadílku, Tvoření s rodiči, Podzimní tvoření. Další víkendové akce jsou větší, jak jsem říkala, pořádáme je spíše venku.

Všechny?
Asi většinu. Nebo je máme na sále v Besedě. Poslední velkou akcí byla na podzim Stezka odvahy, to jsme ještě stihli. Vevnitř už jsme nemohli, venku jo. Měli jsme ohromnou návštěvnost, přes tři sta dětí! To byly fronty! Ještě před tím, na konci srpna, jsme pořádali Les pohádek, což je také velká akce, kdy na hřišti připravíme skákací hrad nebo jízdu na koních

Ale teď je zavřeno. Jak to zvládáte?
Je to tu zavřené, moc nás to mrzí. Nemůžeme pronajmout náš prostor ani na soukromou oslavu narozenin.

Vy i v profesním životě pracujete s dětmi, jak to vše zvládáte?
Klubíčko je takové srdcové, není to o výdělku, rentabilní jsou jen příměstské tábory. Děláme to rády pro děti. Ale je pravda, že někdy může být něčeho dost. Chodívala jsem do Klubíčka rovnou z práce až jsem zkolabovala a musela jsem ubrat. Více starostí jsem tak přehodila na již dospělou dceru. Ta je akreditovanou animátorkou, chůvou, trenérkou, takže se střídáme. Před časem jsme byly tři, naše kolegyně ale kvůli jistým problémům také vypadla. Doufáme, že jen na čas. Ale chodí nám sem pomáhat třeba i studentky, trošku se to rozvolnilo.

Jaký je zájem?
Kroužky hodně táhnou. Jednou za měsíc pořádáme divadélko, to také bývá plno. Ale o hernu jako takovou zase takový zájem není. Ale když se tak bavím s rodiči, zjišťuji, že mnozí ani neví, že tady funguje i herna. Mamky si můžou dát kávu, čaj a děti si hrají.

V posledních letech vznikla spousta podobných rodinných klubů. Čím to?
To je pravda, ale my jsme vznikli tak nějak jen kvůli prostorům, kam jsme si chtěli chodit hrát. Rodinné centrum vlastně vzniklo z nutnosti. Takhle ale můžeme žádat o granty od radnice ale třeba i od Libereckého kraje.

Oblíbené jsou také příměstské tábory, které Klubíčko taktéž pořádá. Jaký je zájem?
Velký, je větší než jakou máme kapacitu. Loni jsme dokonce udělali místo dvou turnusů tři, každý do patnácti dětí. Proto, aby stačily dvě vychovatelky. Bereme tábory hodně pohybově, s dětmi ale také absolvujeme celodenní výlet třeba do Prahy nebo do velkých zábavných parků typu Mirákulum. Výlety pak nabízíme i dalším dětem a rodičům.

Do kdy vás bude práce s dětmi bavit?
To nevím, přece jen z toho někdy bývám unavená. Ale teď jsem po té uzávěře naplno odpočatá. A zatím tomu dávám vše. Nejraději bychom otevřely hned.