„Screening má velkou výhodu v tom, že odhalí čtvrtinu všech případů ve velmi časném stadiu, což vede ve většině případů k úplnému vyléčení,“ říká Miloš Rejmont, jeden z lékařů, s nimiž se jablonecké ženy setkávají na mamografických prohlídkách.

Říkal jste, že v poslední době došlo k takovému nárůstu onemocnění, až to téměř připomíná epidemii. Není ale za tak vysokým počtem pozitivních případů právě včasná diagnostika? Počet je stejný, jen se nemoc dřív objeví?
Samozřejmě, že screening odhalí nemoci mnohem dřív, ale nárůst skutečně je. Dělám si statistiku, velký nárůst byl v roce 2013. V letech 2014–2016 bylo případů trochu méně, ale letos jich zase přibylo. Hlavně ve věkové kategorii 45 až 55 let. Ve věkové kategorii 20 až 54 let zaujímá rakovina prsu první místov příčinách úmrtí žen u nás.

Jsou na základě statistik známy příčiny, nebo alespoň rizikové faktory?
Těmi faktory jsou na prvním místě: stres, špatná životospráva, kouření, alkohol a dědičnost. Trochu se zapomíná, že výskyt onemocnění může být vyšší i u žen, které nikdy nekojily, ale uvádí se i pozdní těhotenství.

Jde pouze o názor, nebo jste se s tím posledním faktorem setkal i ve své praxi?
Ano, bohužel to mohu potvrdit. 

K čemu u pozdních rodiček dochází?
Těhotenstvím a kojením dochází k hormonální aktivitě. Ve žláze probíhá involuce, což znamená, že dochází k tukové redukci žlázy. Změnou struktury může podle mého názoru dojít ke zhoubnému bujení. 

To mě trochu zaráží. Do poloviny minulého století nebylo výjimkou že ženy rodily až do přechodu. Pozdní těhotenství nebylo nic zvláštního, čím to tedy je? Jenže dřív ženy rodily a kojily v podstatě od začátku dospělosti až do menopauzy. Byl tam tedy rovnoměrný hormonální vývoj. Nedocházelo k takovým hormonálním výkyvům. 
Zdravotní pojišťovny hradí preventivní prohlídky u žen nad 45 let jednou za dva roky. Tam, kde je nějaké podezření dokonce i častěji. Proč je pravidelný screening tak důležitý? Třeba zrovna včera přišla žena na prohlídku po třech letech a už měla 2 centimetry velký karcinom. Kdyby přišla po dvou letech, jak se má, mohl mít třeba jen půl centimetru. Ten rok už je hodně, zejména u těch invazivních nádorů, které rostou velmi rychle. 

Jak často bychom tedy měly chodit na mamograf?
Od 45 let je jednou za dva roky hrazen pojišťovnou, u rizikových skupin, tam kde je rodinná anamnéza, by se mělo chodit pravidelně každé dva roky už od 40 let. Prsa rozdělujeme podle struktury do pěti kategorií. Tam kde je žláza hutnější a pravděpodobnost vzniku nádoru vyšší, jsem raději, když se ještě každý rok dělá ultrazvukové vyšetření.

A co mladší ženy, pod 40 let, které nemají případ v rodině? Stačí samovyšetření?
Měly by se hlídat, to určitě. Ale výborná je právě akce Avonu, která nabízí kupony na vyšetření právě ženám, které ještě nespadají do kategorie nad 45 let a nemají nárok na bezplatné vyšetření, nebo pro ty, které chtějí na prohlídku dříve než po roce. Jen loni přišlo v rámci kampaně několik stovek žen různého věku. 

U jaké nejmladší ženy jste zjistil rakovinu prsu?
U dvacetileté, je to pár let starý případ. Bohužel to dopadlo špatně, protože už měla v podpaží uzliny, to znamená metastázy. Právěu mladých žen roste nádor zpravidla rychleji, než u starších žen.

Jaká je léčitelnost rakoviny prsu?
U velmi raných stádií je úspěšnost téměř stoprocentní. Čím je nádor větší, invazívnější nebo s metastázami, je to horší, Určitě to ale neznamená, že není léčitelný!

Může se rakovina prsu opakovat?
Ano, mám případy recidivy i po 20 letech, u stejného prsu. Nebo je žena po ablaci a recidiva se může objevit v jizvě.

V 80. letech byla ablace, tedy odstranění prsu v pokročilejším stádiu téměř pravidlem. Jak často k ní dochází nyní?
Už méně. A dochází k ní spíše u starších žen, u mladších se tomu chirurgové po konzultaci s onkology snaží vyhnout.

Není právě v tom ten psychický blok, který ze strachu, že přijdou o prso, svazuje ženy a způsobuje, že se preventivním prohlídkám raději vyhnou?
Ten je ale zbytečný. K ablaci dochází při včasném záchytu opravdu jen výjimečně, operace se díky novým přístrojům a technice provede jen místně s lemem do zdravé tkáně. Navíc je tu možnost rekonstrukce prsu. 

Co mýty kolem mamografu? Řada žen je přesvědčena, že záření může vznik rakoviny naopak podpořit.
Takový strach je skutečně zbytečný. Možná vychází ještě z minulosti, kdy přístroje nebyly tak dokonalé. Současné mamografy vyzařují dávku do 0,4 milisievertu (mSv), kdežto z okolí,v němž žijeme, dostaneme ročně dávku 2–3 mSv ročně. Z mamografu tedy ani ne pětinu jednou za dva roky. Ve srovnání je to opravdu minimální dávka záření.

Tvrdí se také, že když žena absolvuje mamografickou prohlídku bez nálezu, uklidní ji to a neprovádí samovyšetření, které je podle některých gynekologů dokonce mnohem účinnější než mamograf. 
To je ale také omyl. Samovyšetření je rozhodně důležité. Jenže mamograf, případně v kombinaci s ultrazvukem dokáže odhalit i mikroložiska velká jen několik milimetrů, která žena sama nemá šanci vůbec nahmatat.

Zaznamenala jsem, že rakovina prsu se netýká jen žen, ale i mužů. Člověk je jeden z asi dvou živočišných druhů, kde se mléčná žláza vytvoří jak u ženy, tak i u muže. Je to pravda?
Ano, tady zaznamenáme tak jeden případ za rok. Maximálně za dva roky. Zrovna nedávno jsem měl podezření a pacienta jsem poslal k odstranění bulky.

Jinými slovy, když muž zpozoruje nějaké zduření v okolí bradavky, na prsou, měl by vyhledat praktického lékaře?
Rozhodně, posílají nám je jak praktici, tak endokrinologové, protože hodně případů zvětšení prsu u mužů je způsobeno léky. 

Jste rentgenolog, nikoliv psycholog, přesto jste to právě vy, kdo na základě prohlídky ženám sděluje diagnózu. S jakými reakcemi se setkáváte? Posunulo se už díky osvětě vnímání této diagnózy?
Já vyšetřuji prsa už od roku 1993 a opravdu musím říct, že osvěta se už projevila a ženy to přijímají lépe, přesto se stále někdy setkám se slzami. Ale většinou se mi daří uklidnit pacientku tím, že podrobně vysvětlím, co ji čeká, jak bude probíhat léčba a že léčitelnost je vysoká a že by mohla být zdravá. Nic nezastírám, ale snažím se, aby mi žena uvěřila. Důvěra v lékaře je při léčbě nesmírně důležitá. 

Ale jsou i případy, kdy už naději dát nemůžete…
Bohužel. Stále se ojediněle setkávám s takovými případy. Většinou, když žena přijde v podstatě už s rozpadlým prsem, a přitom o tom ví třeba i pět let… Většinou je to záležitost starších žen.

Dokdy se může rakovina objevit? Může to být i v pokročilém věku, nebo je to jen otázka pár let po přechodu?
Kdepak, ženy jsou ohroženy prakticky do konce života, mezi pacientkami mám i hodně osmdesátiletých babiček.

Na jednu stranu dáváte pacientkám naději, na druhou stranu sdělujete diagnózy, které nechtějí slyšet. Jak se z toho dostáváte vy sám, kde nabíráte energii?
Dobíjí mě můj vnuk Michálek, ten je pro mě přímo doping, a práce na zahradě.

Na zahradě je to ta klasická mužská záliba v sekání, nebo máte třeba alpinium?
Sekání je základ, ale hlavně mám rád kytičky. Na rozhraní 80. a 90. let jsem měl dokonce několik set odrůd tulipánů, narcisů, anglických kosatců, mečíků a jiřin. S mým přítelem doktorem Šolcem, turnovským právníkem a polistopadovým starostou Turnova, jsme společně vystavovali v Turnově a v Rovensku pod Troskami. Nakupovali jsme společně nové odrůdy, když se namnožily, tak jsme si cibulky a hlízy měnili pěkně půl na půl. Naše výstavy měly obrovský úspěch.

Co z vašeho pohledu chybí našemu zdravotnictví?
Jsou pouze dva kraje – Karlovarský a Liberecký, kde není centrum pro pacienty s roztroušenou sklerózou. Tou v poslední době trpí stále víc lidí, obzvlášť mladé ženy, a to právě tady na severu. Druhým problémem, který mě obzvlášť trápí, je včasný záchyt rakoviny prsu. V systému prevence jsou totiž i přes poměrně velkou osvětu stále ještě rezervy.