„Do Sokola jsem chodila už jako malá, jsem ročník 1945 a říkali jsme si vždycky, za jakékoli doby, že jdeme do Sokola. Vedli to v těch padesátých letech cvičitelé, staří sokolové. A ti nám nenápadně vštěpovaly sokolské myšlenky, byť jako malé děti jsme si to neuvědomovali. Chodila jsem cvičit ještě jako dorostenka, v dospělosti ale na člověka dolehnou jiné starosti a tak jsem do sokolovny v následujících desetiletích moc nechodila,“ říká paní Marta Skalická.

Zdroj: DeníkPo sametové revoluci jste se sem ale vrátila, a to docela intenzivně, je to tak?
V devadesátých letech, kdy byl obnoven Sokol, mne oslovila moje maminka, která do sokolovny stále docházela cvičit, zda bych nepřevzala cvičení dětí. A tak jsem s nimi začala nacvičovat na slet.

Jak v Jablonci fungoval před a po 2. světové válce?
Tahle sokolovna patřila do konce války spolku Turnverein, což byla německá sportovní jednota, a říkalo se jí turnhalle. Sokol byl v Jablonci založen českými vlastenci 1894, což tehdy vyvolalo v převážně německém městě docela poprask. Za první republiky se sokolové scházeli v Českém národním domě v dnešní Revoluční ulici. Za války tam ale Němci vyráběli součástky do letadel. Po válce se tam stroje nechaly a dům převzal podnik Tesla. Náhradou dali sokolům právě Turnhalle. Po roce 1948 byl Sokol zakázán, ale sokolové se dále scházeli.

Kdy jste se rozhodla, že se chcete stát starostkou jabloneckého Sokola?
V roce 1990 se do čela dostali především staří sokolové, kteří se starali o rozvoj Sokola těsně po válce. Starostou se stal Josef Čumpelík, který se postaral, že sokolovnu dostala jednota v restitucích zpět. Kolem roku 2000 ale bratr Čumpelík zemřel a sokolové hledali jeho nástupce. Zrovna jsem nastoupila do důchodu a tak mě začali přemlouvat, zda bych nekandidovala. Před tím by to nešlo, při škole, při rodině. Staří sokolové ale stáli za mnou, radili mi a tak jsem se, tuším v roce 2001, stala starostkou.

Cvičíte ještě?Cvičím s dětmi, vedu rodiče s dětmi a seniory, s těmi cvičíme i na slety. Obnovili jsme vycházky do přírody a konečně se zase chystáme cvičit.

Jak se Vám žije v Jablonci?
Narodila jsem se tady, když rodiče sem přišli těsně po válce ze Semil. Nejdříve jsme bydleli v dnešní ulici 28. října, takže pamatuji éru Zelené a Žluté školy. Když jsem chodila do Zelené, měli jsme tam pěvecký soubor Jiřího Pecháčka a ještě teď se setkáváme a vzpomínáme, jak to bylo hezké. Můj muž sem přišel z Hradce Králové, vždy se mu moc líbily a líbí Jizerské hory, přehrada a hlavně lyžování. Bydlíme na kopečku v ulici Letohradská a máme krásný výhled na Jablonec i na Ještěd, což je další velké plus a velká láska. Celý život jsme se celá rodina věnovali lyžování a to včetně našich tří dcer a to i závodně. Nejstarší dcera se sice odstěhovala za prací a rodinou do Prahy, ale stejně je Jablonec pro nás všechny srdeční záležitostí.

Zdroj: DeníkCo vlastně takový starosta Sokola dělá, co má na starosti?
Je to vlastně statutární zástupce, který má na starosti všechno a nic. Je zodpovědný za chod budovy, za veškerá zabezpečení co se týče bezpečnosti, požární ochrany a další. Musí se starat o údržbu a opravy budovy.

Je Vám už více než sedmdesát pět let. Jak dlouho ještě chcete starostovat Sokolu?
Příští rok je volební a já na tu funkci připravuji svou dceru Jitku. Vzniklo to tak, že už nějaké tři roky nevím, jak dál. Mladí si přijdou zacvičit, ale nikomu se nechce do funkcí. Jitka je architektka a budova sokolovny ji už léta velice oslovuje a nechtěla by, aby zchátrala podobně jako někdejší sousední Městské lázně. Začala nám ve výboru pomáhat formou shánění dotací na renovace.

Ale sokolovna rekonstrukcemi prochází. Co proběhlo?V roce 2004 jsme začali opravovat jižní stěnu sokolovny, ale měli jsme potíže se stavební firmou, se kterou jsme museli vypovědět smlouvu. Což pak obnovu fasády na dalších částech zabrzdilo. Nedokázali jsme dosáhnout na nějaké větší dotace. Po několika letech jsme uspořádali sbírku, což nám poradil tehdejší místostarosta Lukáš Pleticha. Vybrali jsme asi 40 tisíc korun, které jsme dali do renovace původních oken.

A co sokolovnu čeká?
Letos jsme opět, stejně jako loni, získali dotace na obnovu památek. Loni jsme tedy nechali opravit vstupní dveře, dveře na sál, historickou mozaiku v hale. Letos chceme pokračovat, i na návrh památkářů, se kterými opravy konzultujeme, v hale, kde chceme také vyměnit všechny palubkové dveře ze sedmdesátých let za dveře v duchu zbývajících historických dveří, které se dochovaly. Opraví se i část kusu fasády nad hlavním vchodem. Na její kompletní rekonstrukci máme aktualizovaný projekt, ale tam bychom museli sehnat desítky milionů. Ale stále doufáme.