Nechybělo moc a z Ondřeje Havelky se stal špičkový matematik nebo uznávaný jaderný fyzik. Místo toho se 23letý rodák z Trutnova rozhodl pro tajemství nanotechnologií. Loni sklidil za výsledky své práce prestižní cenu ministra školství ČR. V obrovské konkurenci mladých vědců ze všech českých univerzit. Čekalo mě tedy setkání se skutečnou celebritou.

Místo ní přišel na první pohled nenápadný mladík. V autoritu se změnil, když začal vyprávět o tom, co se mu i ve skromných libereckých poměrech podařilo vybádat, k čemu jeho výzkum povede a jaké má cíle. Nejsou nijak nízké.

„Chci spolupracovat s týmy, které v Německu a v Itálii pracují na syntéze pokročilých nanočástic a vývoji nanotechnologie umožňující jejich přípravu, jež je již plně připravena opustit laboratorní prostor a přejít do moderního průmyslu,“ spustil na úvod. Výsledky jeho práce tak mohou pomáhat v medicíně nebo v oblasti, které se svět kromě koronaviru nejvíce obává – nedostatku vody.

Jak se student z Liberce dostane mezi přední české hlavy?
Nominovat na cenu může pouze rektor příslušné univerzity, takže tímto moc děkuji za důvěru. Ocenění si vážím o to víc, že jsou na něj nominováni studenti ze všech možných oborů univerzit v ČR – přírodovědných, technických i humanitních.

Za co konkrétně jste byl nominován?
Hlavní důvody byly tři. Jedním z nich bylo, že jsem se podílel na výzkumu zdejšího Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace, kde se nám pomocí metody laserové syntézy podařilo vyvolat reakci a vytvořit nanoslitinu z těžce mísitelných prvků za dodržení principů zelené chemie. Naše výsledky byly publikovány v prestižním vědeckém žurnálu. Ještě než jsem stačil obhájit svou bakalářskou práci na další téma týkající se železných nanoklastrů, výsledky naší publikace citoval v review publikaci průlomů posledních let profesor Barcikowski, ředitel vědeckého centra CENIDE z německého Essenu a uznávaný lídr oboru laserové syntézy koloidů.

Můžete pro nás laiky popsat, co bylo cílem této syntézy?
Nanočástice, které díky syntéze vznikly, by mohly fungovat jako jakýsi katalyzátor. Materiál, díky kterému by šlo například čistit podzemní vodu. V případě bakalářské práce jsem se pro změnu soustředil na přípravu nanoklastrů železa. Tam jde o to, že běžné nanočástice jsou většinou velké od 20 do 100 nanometrů, tyhle mají jen 2. Tím se jejich efekt zvyšuje a mění se některé vlastnosti, například magnetické.

A co to přesně znamená?
V budoucnu bych se mohl zaměřit na využití při tvorbě chytrých tekutin. V našem případě to znamená, že když do nějaké kapaliny vložím tyto částice zvané nanoklastry a zapnu magnetické pole, začne se tekutina chovat jako pevná látka. To se dá využít například v brzdných systémech u aut, v robotice nebo třeba i v medicíně. Konkrétně při magnetické rezonanci jako vysoce kvalitní kontrastní činidlo, jenž může svými vlastnostmi překonat běžně používané látky. Mimo jiné, výhodou naší metody přípravy takových nanostruktur je syntéza vysoce čistých nanoklastrů relativně snadno, rychle a bez tvorby chemického odpadu.

Pomohl vám při práci fakt, že na univerzitě vznikl před lety Výzkumný ústav pro nanomateriály a pokročilé technologie? Jinými slovy, dostal byste se bez něj tak daleko?
Po pravdě bych asi dělal na jiném výzkumu. Jsem rád, že zdejší mechatronika je univerzální fakultou, na níž se propojují různé obory. Konkrétně nanotechnologie mají většinu předmětů z přírodovědné oblasti, hlavně chemii a fyziku. Ale co se týče výzkumu, ústav je takový univerzitní šampion. Pro výzkum nanomateriálů ideální. Přitahuje i pozornost v cizině. Takže třeba mým supervizorem je doktor Rafael Omar Torres-Mendieta z Mexika, který sem přijel, i proto, že liberecký ústav představuje skvělou možnost pro jeho vědeckou práci. Rafael je naprosto všemu otevřený člověk s velkým vnitřním klidem. Cokoliv mě napadne, můžeme rozvíjet dál. Teď se například zaobíráme modifikací nanovlákenných membrán nanočásticemi stříbra, což lze využít opět při čištění vody, například od různých organických látek.

Patří zdejší pracoviště ke špičkám, které usilují o stejný cíl všude ve světě?
Myslím… mohl by. Problém je trochu ve vybavení. Třeba jsme do našeho týmu dosud neměli vlastní vysokovýkonný laser. Teď jsme ho dostali, což je skvělé, protože můžeme i pracovat téměř nepřetržitě. Na TUL obecně je spousta skvělých vědeckých týmů, ale chybí nám zatím některé špičkové vybavení, které by tento výzkum potřeboval. Snažíme se pracovat s tím, co je, případně s jinými centry, které takové přístroje mají, ať už u nás, například ve Zlíně, tak v zahraničí. Uvidíme, spolupráce je potřeba. Nejen konkurence nás posouvá dopředu. Hodně nám pomáhá, že jsou naše poznatky ve vědeckém světě citovány, to nás posouvá v možnostech další spolupráce.

Co vás k tomuto oboru a do Liberce, konkrétně na Technickou univerzitu, přilákalo?
Já jsem rád upřímný – byla to velká náhoda. Už před gymplem v Trutnově, vlastně už od mých útlých let, mi učitelé říkali, že patřím na matfyz, nebo na jaderku (jaderná fyzika, pozn. red.), až se mi to začalo trochu ošklivit, jak to bylo takové předurčené. Tehdy jsem se od jednoho člověka dozvěděl o Liberci a nanotechnologiích. Naznačil, že se jedná tak trochu o utajený obor, ale že dává velké možnosti a spolupráci se světem. Chtěl jsem vyzkoušet něco nového a přiznám se, že v mém rozhodování hrála často roli náhoda. Na gympl jsem šel, protože tam byla skvělá jídelna, tady v Liberci jsou zase skvělé koleje na Harcově… (smích)

Přesto, rozjíždíte slibnou vědeckou kariéru, nelitoval jste někdy, že jste v Liberci a ne v Praze?
Vůbec ne! Jsou tu skvělé podmínky, lidé, s kterými můžu pracovat a neopomenutelně – příroda! Moc rád chodím do Jizerek na dlouhé túry, v noci a v zimě. Například jsme se spolubydlícím vyrazili jeden den (noc) takhle z kolejí na Smrk a zase zpět. To jsou skvělé zážitky. Nebo si řeknete – co takhle za deset minut vyrazit na Ještěd? To se z Prahy zase tak úplně nedá… 

Cena ministra školství ČR
Cena se uděluje nově zavynikající pedagogickou činnost a dlouhodobě vědcům za mimořádné výsledky výzkumu a studentům za vědu, výzkum a studijní výsledky, popřípadě za mimořádný čin.
Třiadvacetiletý rodák z východočeského Trutnova a student Technické univerzity v Liberci ji získal i za v zahraničí oceňovaný výzkum v oboru nanotechnologií.