Petr Noščák: Smyslem Nazdar bazaru je věci darovat těm, kteří je potřebují

Čím se Nazdar Bazar liší od jiných bazarů?
Existuje spousta burz a bleších trhů nebo swapů, kde maminky vyměňují oblečení dětí za čokoládu. Nebo i dařiště s oblečením. Já jsem se chtěl lišit. Specializuji se na vybavení do domácnosti. Nejlépe kuchyňské vybavení.

Tedy máte doma něco, co byste vyhodil, ale druhý to třeba potřebuje.
Přesně. Máte doma například tři vařečky. Jednu si necháte, protože vám pasuje do designu vaší kuchyně. Druhou odvezete na chatu a třetí vám překáží. Vyhodit ji je vám líto, prodat ji zabere více času než užitku. Na druhý straně je student nebo sociálně slabší jedinec, který vařečku potřebuje. Vařečka stojí sice pár korun. Ale tu co vyhodíte, musí někdo recyklovat a novou někdo vyrobit.

Bazar má tedy hlavní myšlenku neplýtvat?
Hlavní myšlenka má tento ekologický podtext. Ale postupem času se začalo nabalovat to, že lidé si začali předávat zkušenosti, pomáhají si mezi sebou. V rámci bazaru mám také ekologické přednášky a nechybí ani kulturní program. Vyšší level je i ten, že věc, kterou někdo používal jako skleničku, druhý pro ni bude mít jiné využití.

Jak jste dostal k Nazdar Bazar?
Myšlenka přišla před čtyřmi lety. Vždy mě bavila ekologie, staré věci i problematika se sociálním podtextem. Chtěl jsem to nějakým způsobem propojit. Zrealizoval jsem tehdy svůj první Nazdar Bazar v restauraci Azyl v Liberci. Akce se zdařila a já věděl, že jdu tím správným směrem.

To musí být pěkné vidět, jak si lidé s radostí odnášejí věci zdarma.
Ze začátku jsem si myslel, že lidé mi budou vděční, že něco zdarma dostanou. Ale bylo to zcela naopak. Děkovali mi především lidé, kteří mi věnovali věci. Měli radost, že pro ně našli využití.

Můžete uvést příklad?
Je toho opravdu hodně. Například kamarádka dostala svatební dar soupravu na vaření thajské rýže. Měla to v kredenci po tři roky nevyužité. Když se dozvěděla, že pořádám Nazdar Bazar, tak mi soupravu věnovala. Na bazaru jsem potkal člověka, který je milovník thajské kuchyně, pro něj tato souprava byla obrovským pokladem. Přesto největší poděkování se mi dostalo od kamarádky, která poskytla nevyužitou věc někomu, kdo ji ocení.

Kde a kdy lidé najdou váš bazar?
Existuje facebooková skupina Nazdar Bazar, přes kterou lidé dostávají informace kde a kdy se bazar bude konat. Měsíc, měsíc a půl předem začnu s přípravami. Vždy záleží na domluvě. Věci si mohu od lidí vyzvednout sám a nebo mi je dovezou. Odevzdat je mohou i přímo na tržišti. Existuje také platforma, které já jsem součástí. A to je Harth.net. Což je dařiště na internetu. Zde můžete darovat, co vás napadne, například i výuku angličtiny, pobyt na chatce nebo složení dřeva. Já jsem takovým ambasadorem, aby lidé viděli, jak dařiště vypadá fyzicky. Nazdar Bazar pořádám zhruba čtyřikrát do roka na zajímavých místech. Byl jsem například v hospicu ve Zdislavě nebo na Tatrzích. Další by se mohl uskutečnit v lednu nebo v únoru.

Překonali i skálu, v jablonecké školce přibyla nová třída pro 24 dětí

Proč nevyužíváte burzu v Zásadě?
Tam by se to tříštilo. Navíc na velkých burzách působí zkušení prodejci, kteří od sebe navzájem překupují. Klasické burzy nejsou naše parketa.

Nebojíte se, že darované věci někdo přeprodá?
Zatím se mi to nestalo. Mám v lidi důvěru. Myslím, že z pětadevadesáti procent jsou lidé poctiví. Zbývá pěti procentní riziko, které k tomu patří.

Co děláte s věcmi, které vám zbudou? 
Většinou to věnuji charitativním organizacím, jako jsou Dům na půli cesty či azylové domy. Ze zkušenosti vím, že zde hodně potřebují ručníky, příbory, zkrátka vybavení do domácnosti. A na to se Nazdar Bazar zaměřuje. Ale někdy jsou potřeba například i plyšáci nebo třeba kalhoty. To se lidé vždy předem dozví právě díky Facebooku.

Zvládáte vše sám? 
Ač se to nezdá, za pořádáním každé akce stojí velké množství přátel, kteří přiloží ruku k dílu, ať už ve vlastní přípravě, nebo na akci samotné a hlavně po jejím skončení. Do této doby jsem neviděl mnoho souvislostí u ostatních, kteří pořádají různé společenské akce. Až vlastní angažování mi otevřelo oči, co vše organizace událostí obnáší, a že to kolikrát není jen o šesti hodinách, které návštěvník má možnost vidět. Je za tím spoustu času, který musíte vložit do přípravy.

Je tato ekologicko sociálně charitativní akce jediná činnost, ve které se angažujete? 
Zvažoval jsem se zapojit i do jiných ekologických aktivit. Zde se realizuji na své permakulturní zahrádce, kde se učím hrabat v hlíně, mít trpělivost, pozorovat přírodu velmi zblízka a porozumět jí. Zamiloval jsem si kompostování, pocit z první úrody třeba třešní je nepopsatelný. Snažím se také o uvědomělou spotřebu a minimalizaci odpadu v domácnosti i ve svém okolí, což souvisí právě s Nazdar Bazarem. Letos jsem se také zapojil do dobrovolnického programu v Krajské nemocni Liberec.

Stal jste se tedy dobrovolníkem? 
Na jedné z akcí Nazdar Bazar jsme shromažďovali plyšové hračky pro dobrovolnické centrum Dobromysl při liberecké nemocnici (dobromysl@nemlib.cz)a zde jsem se právě dozvěděl o potřebě a užitečnosti aktivit dobrovolníků. Na podzim tohoto roku jsem se zapojil a dostal v rámci úvodního školení od koordinátorky Jolany Strnadové po vzájemné dohodě na starost veřejné knihovničky v areálu nemocnice a také jsem začal pečovat o malou atriovou zahradu. Mluvili jsme o mých zájmech a tak nějak jsme mé působení v roli dobrovolníka společně „ušili na míru“.

Co to znamená? 
Věci v mém životě se znovu propojily a dávají smysl. V zimním období začnu docházet i za pacienty. Lidí, kteří jsou nadšení a dokážou nabídnout něco více ze sebe, není nikdy dost a třeba právě liberecká nemocnice nebo jiná veřejně prospěšná organizace uvítá další zájemce. Je fajn si najít chvilku a udělat něco více, co překračuje naše každodenní žití.

Petice za obnovení aleje topolů nezabrala. Olše v Jablonci zůstanou