99letá Olga Ziková Krykorková se po roce opět na několik měsíců přestěhovala do svého domu ve vesničce Těpeře u Železného Brodu. Dům tu nechali ve 20. letech minulého století postavit rodiče Josefa a Oldřich Krykorkovi poté, co Olga coby batole utrpěla na dílně úraz, po kterém přišla o dva prsty na levé ruce.

Narodila se ve fabrice v nedalekém sousedství, kterou založil její děda Josef Hásek. Jejími strýci byli slavní prvorepublikoví exportéři jablonecké bižuterie, bratři Jaroslav a Rudolf Háskovi, které připomínají v Jablonci slavné Háskovy vily. Bohuslav, nejmladší syn Josefa, vedl mezi světovými válkami fabriku na výrobu mačkaných korálů nebo skleněných náramků, takzvaných benglasů. Josef zemřel v roce 1921. „Původně jsme bydleli přímo nad dílnou. Mačkářské pece – zvlášť v zimě – krásně hřály do bytu,“ zavzpomínala Ziková Krykorková. Děti z rodiny, sotva odrostly dupačkám, pomáhaly ve výrobě. „Maminka vždycky s pobavením říkala, že nás mohlo být víc, že bychom se všichni uživili," dodala.

Po 1. světové válce, ve které se Rudolf Hásek v řadách československých legií na Sibiři vyznamenal, se vrátil domů a spolu s bratrem Jaroslavem založil slavnou exportérskou firmu. Ta se v roce 1939 rozdělila. Bohuslav pokračoval ve zvelebování původního areálu firmy, Josefa založila s manželem exportní podnik.

Na válku nevzpomíná paní Olga moc ráda. „Když podepsali mnichovskou dohodu, museli se strýcové odstěhovat z Jablonce. V domě jsme měli ubytovaného důstojníka, přes ulici v sokolovně byli vojáci,“ vylíčila. Protože doba byla nejistá, její otec Oldřich odešel za prací do Německa. Ostatně tak to dělaly desetitisíce Čechů.

close Olga Ziková Krykorková zamlada. info Zdroj: se souhlasem Olgy Zikové Krykorkové zoom_in Olga Ziková Krykorková zamlada. Firma Bohuslava Háska ale jela dál. Doslova rozkvetla. Bohuslav Hásek postavil v době protektorátu balírnu, brusírnu a sklady. Protože stavěl bez povolení úřadů, byl odsouzen na 3 měsíce do vězení, trest mu vypršel začátkem jara 1945. Na konci války přebraly exportní firmu děti Krykorkových, společnost změnila název na Krykorka Company. Po skončení války se zdálo být vše růžové. Jenže vše se změnilo po únorovém komunistickém puči, který na více než 40 let sevřel Československo železnou pěstí dělnické třídy.

Znárodnění se nevyhnulo ani podnikatelům z Těpeř, z nichž největšími byly právě rody Hásků a Krykorkových. Bratři Olgy Vladimír a Josef ihned uprchli za hranice, jejich sestry Olga a Naděžda zůstaly. Ještě v roce 1948 ale Státní bezpečnost zabavila dopis Olgy do zahraničí, který soudruzi považovali za šifrovaný. Olga chodila dva týdny po ostrých výsleších, aby poté strávila skoro dva roky ve věznici Pankrác.

Po propuštění z vězení se dostala do kontaktu s lidmi, kteří organizovali útěky do západní Evropy. Olga neváhala a spolu s dalšími asi sedmi lidmi odjela v nákladním vozidle do západních Čech. Nedaleko přechodu Bärnau překročila skupina po pětikilometrové chůzi hranici s Německem. „Po mnoha letech jsem ta místa s dcerou navštívila. Něco bylo k nepoznání, ale na tamní kostel jsem si vzpomněla okamžitě,“ vylíčila seniorka.

Z Německa se poté vypravila Olga do Argentiny, kde žil jeden z jejích bratrů. „Protože jsem měla zmrzačenou ruku, musela jsem argentinským úřadům podepsat prohlášení, že nebudu žebrat. V Argentině se mi ale moc nelíbilo, a tak jsem odjela asi za rok za druhým bratrem do Brazílie,“ popsala. Ostatně, do zahraničí emigrovala velká část její rodiny. Strýcové Rudolf a Jaroslav našli nový domov v Kanadě, Bohuslav se přes Egypt dostal stejně jako další část rodiny do Brazílie.

V Brazílii potkala Olga svého nastávajícího Karla Ziku, taktéž českého emigranta původem z pražského Podolí. Vrhla se znovu do obchodování s bižuterií a podařilo se jí vybudovat solidní společnost a vychovat čtyři děti. Stejně jako její maminka má dvě dcery a dva syny. „A dnes už kupu vnoučat a několik pravnoučat,“ pousmála se Olga Ziková Krykorková.

Svou sestru Naděždu ani rodiče, se kterými zůstala v republice, už živé neviděla. Naďa zemřela v 50. letech na následky dopravní nehody, rodiče dožívali v Československu sami.

Do Československa přiletěla na týden v roce 1968. Ani v ovzduší Pražského jara se ale v socialistickém státě necítila svobodně a raději předčasně odjela.

Dnes žije Olga s rozvětvenou rodinou v brazilském Sao Paulu. Po roce 1989 absolvovala restituční řízení, v jehož rámci získala zpět mimo jiné i dům v Těpeřích, který postavili její rodiče. „Bylo to tu zanedbané. V přízemí bývala místní knihovna, zbytek přízemí zabíraly kanceláře JZD. Nahoře bydlela sestřenice,“ zmínila pamětnice. Po rodičích jí zbylo jen něco málo osobních předmětů a pár fotografií, které uchovává v Sao Paulu jako vzácnost.

Vždy, když se vydá na celkem 22hodinovou cestu ze Sao Paula do Těpeř, říká, že jede do Těpeřské republiky. „Zůstávám tady přes léto jeden, dva i tři měsíce. Jezdí sem děti. Vnuci, pravnuci tady zatím všichni nebyli. Zrovna teď tady mám obě dcery,“ přiblížila seniorka.

Své potomky považuje za svůj životní poklad. „Děti jsem se snažila vychovat k úctě ke znalostem a myslím, že se nám to podařilo. Všechny čtyři si udělaly vysoké školy. Protože já říkám, že to, co máš v hlavě, ti nikdo jako jediné nemůže vzít,“ doplnila Olga Ziková Krykorková. První krámek s bižuterií provozovala Olga v Brazílii 54 let. Ten poslední zavřela rodina v roce 2020.