Napříč průmyslem se hovoří o krizi. Je nouze o zakázky i v Horní Kalné?
Nevím, co se děje, ale nikdy jsme neměli tolik práce. Máme už teď smlouvy pomalu na celý rok dopředu. Budeme dělat například tři pětimetrové sochy do Bratislavy nebo dvě sochy do Anglie. A k tomu pořád běžná práce pro sochaře ve volném umění.

Řadu klientů máte v zahraničí. Jak se vám to povedlo?
Umělci po celém světě si nás už našli. Atraktivní je cena a reputace, možná termíny. Řešíme to na klíč, zajišťujeme i dopravu.

V průmyslu si stěžují na nedostupnost materiálů. Jak jste na tom s bronzem a dalším potřebným sortimentem?
Bronz na trhu je, ale cenově vylétl o jednu třetinu. Podobně zdražila sádra, kterou dovážíme z Německa, i silikon.

V dílně pracují i dvě Ukrajinky, jak jsou tu dlouho?
Je to matka s dcerou. Nejde o běženkyně z loňského roku, jsou tu už déle, klasické zaměstnankyně. Zaučili jsme tu starší z nich, máma dceru si už pak zaškolila sama.

Stojíte za díly po celém světě. Co z vaší produkce najdeme nejblíž?
To máme problém, je to ostuda. Ve Vrchlabí máme jednu destičku na umělecké škole. V Trutnově už něco ano, i v Hradci Králové. V Nové Pace máme desku a sošku, v Hrádku u Nechranic brzy budeme mít také něco.

Není to tím, že jste pro lidi z Česka příliš drazí?
My ale chceme, aby to bylo dostupné i pro obyčejné lidi. Do bronzu si u nás odlévají i někteří rodiče, jejichž dětem se něco povedlo na výtvarce. Uděláme ceny, nevyhodíme nikoho.

Na praxi i brigádu k vám chodí studenti. Nastoupili pak u vás někteří?
Jsou z turnovské šperkárny. Ale do zaměstnání je pro nás těžké sehnat někoho, kdo má uměleckou školu. Tak tu máme pět truhlářů, elektromechanika, někteří mají gympl.

Všichni tři původní společníci jsou v důchodu. Pojede dílna přesto dál?
Jasně. Od každého z nás tu dělá potomek.

Máte za sebou už přes 30 let existence. Kterých zakázek si považujete nejvíc?
Jednu ze soch, kterou jsme tu dělali, odhalovala anglická královna. Pak jsme si tu odlili i Alžbětu, je v Londýně. Ve sněmovně reprezentantů ve Washingtonu mají od nás Václava Havla. Jednu ze soch máme ve Vatikánu, další v chrámu sv. Víta. Dělali jsme i méně obvyklé věci jako draka s křídly s rozpětím sedmi metrů. Princ Robert Lucemburský si ho nechal odlít na vinici v Bordeaux.

Právě pracujete na sousoší rybářů na Aljašku. Jak jste se dostali k tomuto?
Jeden zdejší sochař nás doporučil českému emigrantovi, který tam žije. Původně byl kovář, na Aljašce měl dokonce dříve i slévárnu, ale musel s tím skončit kvůli ekologickým předpisům.