Usedlost bývala sídlem lékaře a léčitele Johanna Josefa Antonína Eleazara Kittela, který ji vybudoval v polovině 18. století. Po druhé světové válce začal objekt chátrat, zachránit se ho podařilo díky rozsáhlé rekonstrukci. Cesta k ní byla dlouhá. „Nejdřív se musela řešit statika, takže byla patra vykůlována, aby držela. Protože kdyby se provalily klenby do sklepa, byl by asi úplný konec,“ vylíčil Hübel.

close info Zdroj: Deník zoom_in Kittelovo muzeum má nově otevřeno i v zimě. Jak se to stalo?
Začalo to spontánní akcí na Nový rok. Pozvali jsme známé, zda by se rádi nesešli na takovém novoročním setkání. Dole v recepci jsme otevřeli kavárničku, sezvali veřejnost přes sociální sítě. Slovo dalo slovo a nakonec se nás tady sešlo asi dvacet. A tak jsme se rozhodli dělat kavárničku každou neděli od jedné do čtyř hodin. K tomu jednou za měsíc připravujeme řemeslnou dílnu Květy Merklové, což je pokračování zajímavé akce. Řemeslná dílnička není nikdy jenom pro děti, ale pro všechny od jednoho roku do 99 let. Květa pracuje dlouhá léta s postiženými v ústavu na Horním Maxově. Vodí je i sem, oni jsou rádi mezi lidmi. Chceme, aby se z dílniček stala tradice.

Velké akce začínají až v dubnu. V sobotu 9. dubna proběhnou Velikonoce na Krásné…
Ano, Velikonoce, i když o víkend dříve než ty kalendářní. To i proto, že tady budou řemeslníci ukazovat techniky různých výrobků spojených s tímto svátkem. Tak, aby si mohli lidé zrovna něco odnést domů a tím svátky zpestřit. Budou tady skláři, ukážeme i techniku děrovaných vajec, návštěvníci si mohou i drobné předměty zakoupit.

Starší akcí je Svatojánská slavnost, která se v loňském roce stala součástí premiérových Pěnčínských slavností. Povedlo se to spojení?
Svatojánská pouť nebývala nějakou masovou záležitostí, více lidí chodí na prvomájovou pouť svatého Josefa. Ale loni jsme tady měli lidí hodně. Součástí bude opět Den pravěkých sekerek nebo soutěž v sekání kosou, takzvaný Sekáč. Lidem ukážeme nejen samotné sečení, ale i ostření či vyklepávání kosy.

close info Zdroj: Deník zoom_in Kittelův dům musel být také zavřený během platnosti opatření proti šíření koronaviru, lidé ale zkrátka nepřišli. Co jste pro ně připravili?
O adventu jsme vystavili do oken nasvícené betlémy. Nevěděli jsme, kolik lidí se přišlo podívat, ale zájem určitě byl, to jsme poznávali díky stopám v čerstvě napadaném sněhu. Bylo to krásné.

Vy jste byl u záchrany Kittelova domu v podstatě od začátku. Kdy byl ten prvotní impuls?
Už v devadesátých letech minulého století dům získala obec jako historický majetek. Tehdy jsem ještě v zastupitelstvu obce nebyl, přesto mě dům přitahoval. V Pěnčíně se ale náhle objevil člověk, který strávil léta v emigraci a projevil o chátrající dům zájem a že by ho koupil a zrekonstruoval. Zájem vypadal seriózně, pán představil vedení obce celý záměr. Byla to taková oběť té době, i když samozřejmě po několika letech bylo jasné, že se celá věc měla řešit jinak. Ale stalo se, on dům od obce koupil. Do tří měsíců jsme věděli, že to je špatně. Pán na tom byl špatně finančně i zdravotně.

To už jste se ale stal starostou. Jaké bylo další jednání?
Majitele jsem se snažil dva roky kontaktovat. Volal jsem na veškerá telefonní čísla, které jsme sehnali, psal jsem maily i dopisy. Kontaktovat se mi ho podařilo až v druhé polovině roku 1999 a začal jsem s ním vyjednávat o tom, že by obec dům zpět vykoupila. Nakonec se mi ho, asi i díky tomu, že dostal nějaké pokuty od památkářů, podařilo přesvědčit. V roce 2003 s ním obec podepsala smlouvu a obec dům vykoupila zpět. Pán se ještě snažil udělat jistou kličku, když se do smlouvy pokusil propašovat prodej jen domu bez pozemku. Což bylo absurdní a hned jsme na to přišli. Dohoda ale byla jednoduchá, majitel pak smlouvu doplnil i o pozemky, a to bez navýšení domluvené původní ceny.

To byl ale dům už v dezolátním stavu, že ano?
Propadla se část střechy a část roubení. První, co jsme po podpisu smlouvy udělali, že jsme střechu zabalili do obří modré celty, aby více nezatékalo. A pak začala dlouhá cesta k tomu, jak vypadá Kittelův dům dnes. Nejdřív se musela řešit statika, takže byla patra vykůlována, aby držela. Protože kdyby se provalily klenby do sklepa, byl by asi úplný konec.

Rekonstrukce nakonec trvala neuvěřitelných šestnáct let. Proč tak dlouho?
Každý rok jsme mohli udělat jen to, na co obec měla ze svého skromného rozpočtu. Každý rok nám sice významně pomáhal kraj i stát, ale stále to nestačilo. Potřebovalo to prostě „velikou ránu“. To se podařilo až v roce 2016, kdy jsme dosáhli na dotace z Evropské unie v rámci projektu Slow turism v Euroregionu Nisa – spojení kultury s přírodou. Ta podpořila poslední etapu obnovy Kittelova domu cirka 26 miliony korun. To už bylo vyhráno.

Narazili jste při rekonstrukci na nějaké problémy?
Během čtrnácti dnů se nám na části nového roubení objevila dřevomorka a významně postupovala. To byla těžká chvíle. Složitými technologiemi jsme ji dokázali zlikvidovat.

Mezi lidmi koluje mnoho historek a bájí nejen o osobě původního majitele objektu, ale i o domě samotném. Potvrdily se některé?
O osobě doktora Kittela se toho moc neví, spíš útržky. Zato pověstí je mnoho. Třeba ta, že z Kitttelova domu vedla do sousedního kostela, který ostatně Kittel také financoval, podzemní chodba. Neobjevili jsme ji ani při rekonstrukci, ani geologickými průzkumy. Takže ne, ta chodba neexistovala. Objevili jsme jen pár původních věcí, které v domě zůstaly. Samozřejmě kamenné jádro a černá kuchyně, která se zachovala v překvapivě dobrém stavu. Pověsti prostě ke Kittelovi patří, tak to je a je to na celém Kittelovsku to přitažlivé.

Je v Kittelově domě něco přímo Kittelovo?
Sám dům je obřím muzejním exponátem, osobní věci se nedochovaly, známy jsou jen Kittelovy knihy. Lidé nám stále nosí nějaké staré věci a jsou krásné, ale nejsou tak staré. Sem tam se objeví něco z 19. století, ale z 18. vlastně nic. I tak ty věci uchováváme, něco vystavujeme a stále je obměňujeme.

Kittelův dům
Je to rozlehlá roubená usedlost v Krásné, části obce Pěnčín na Jablonecku. Usedlost bývala sídlem lékaře a léčitele Johanna Josefa Antonína Eleazara Kittela, který ji vybudoval v polovině 18. století. Objekt je kulturní památkou a dnes slouží jako muzeum. Historie domu, zvaného Burk (z německého Burg, česky hrad), je spojená se jménem rodáka z Krásné, proslulého léčitele Johanna Josefa Antonína Eleazara Kittela (1704–1783). Ve vlastnictví rodiny Kittelů byl dům do roku 1817, v dalších letech se zde střídali různí majitelé. Po roce 1945 Kittelův dům postupně chátral. Na počátku 21. století byl v havarijním stavu. Prvotní záchranné práce byly zahájeny v roce 2004. Poté se roubená část domu demontovala a na podpěrách se vybudoval nový krov. V letech 2016 – 2019 pak proběhla další fáze rekonstrukce Kittelova domu v rámci česko-německého přeshraničního projektu „Slow turism v Euroregionu Nisa – spojení kultury s přírodou“, realizovaného s podporou evropských fondů. V létě roku 2019 bylo v Kittelově domě v Krásné čp. 10, který je v majetku obce Pěnčín, otevřeno Kittelovo muzeum.