Varhany vás provázejí od dětství, vrahaník byl i váš otec. Kdy jste se rozhodl, že chcete v rodinné tradici pokračovat?
Od malička jsem hrál na klavír. Rozvinutá klavírní hra je zároveň podmínkou, aby člověk mohl začít hrát na varhany. Přestože jsem mohl mít silnou inspiraci ve svém otci, přiznám se, že mě nijak neovliňoval a to zpětně i oceňuji. O cestě varhaníka jsem se tak rozhodl zcela sám. Tento hudební nástroj mě přitahoval a již od prvního ročníku gymnázia jsem věděl, že chci být varhaníkem. Za to jsem vděčný, protože je těžké, když někdo dlouho nemůže nalézt to, co by chtěl dělat.

Byl na vás otec pyšný, že pokračujete v jeho stopách?
Přestože mě po varhanní stránce nijak neovlivňoval, tak předpokládám, že posléze rád byl. Díky němu jsem mohl mít ke svému zaměstnání ještě blíží vztah.

Za jak dlouho je možné se na varhany naučit hrát?
Určitě bych řekl, že například první rok neznamená nic. Jedná se o dlouhé roky. Zvlášt pokud chcete hru rozvinout do vyšší virtuozity, může se jednat i o desetiletí. Vždy to začíná hrou na klavír. Často se lidé ptají, proč nehrají na varhany i děti. Důvod je prostý, musí dosáhnout na pedály.

K čemu slouží zmíněné pedály?
Na rozdíl od klavíru mají varhanní pedály zcela odlišnou funkci. U klavíru se jedná o výrazové prostředky, které například mírně ztišší hudbu. Kdežto u varhanů se jedná o klavituru. Je uspořádána stejně jako ta, na kterou hrajeme rukama, pouze rozsah je menší. Soudobé nástroje mají pedály v rozmezí asi dvě a půl oktávy.

Máte nějaké nejoblíbenější varhany?
Varhany se vyvíjeli řadu století. Z každé epochy jsou zde krásné dochované varhany, nemám proto poze jedny, které bych měl rád. Jenom v Praze je mnoho krásných kousků, například barokní varhany v Týnském chrámu. Ty jsou krásné, neboť se zároveň nachází v kostele, který má výbornou akustiku a ta varhannímu zvuku nesmírně pomáhá. Další krásné varhany jsou v kostele sv. Ludmily, na Vyšehradě či ve svatovítské katedrále. Ze soudobých nástrojů bych vyzdvihl varhany v Rudolfinu a v kostele sv. Jakuba. Zde se nachází největší varhany v Praze. Skládají se z 8 277 píšťal.

Koncertujete i v zahraničí?
Ano, právě nyní mě čeká cesta do jižní Franice do starobylého městečka Carcasonne.

Varhany se neodmislitelně pojí s duchovními místy. Musí mít varhaník vztah k náboženství?
Myslím, že je to úzce provázáno. Právě proto, že se setkáváme s krásnými kostely a pozoruhodnými nástroji, které mají moc člověka vtáhnout a povznášet svým zvukem. Přirozeně je tak člověk tou vírou ovlivněn.

V Jablonci nekoncertujete poprvé, jak se vám zde hraje?
Hrál jsem zde už na třech místech, ale v kostele Nejsvětějšího srdce Ježíšova jsem hrál prvně. Je zde mimořádně zvukově vybavený nástroj Gebrüder Rieger z meziválečného období. Firma Rieger na píšťalovém obsazení opravdu nešetřila.

Během koncertu došlo k problému s nástrojem, co se stalo?
Při první skladbě zde přezníval jeden tón. Tato závada může u varhan kdykoli nastat. Zejména tento typ varhan se systémem pneumatické traktury reaguje na změny počasí a extrémní teplotní výkyvy. Navíc nástroj je v původním provedení, dá se tak říci, že čeká na generálnější opravu. Od místního varhanáře jsem se navíc dozvěděl, že je zde zabydlen červotoč. To vše jsou elementy, které zvyšují možnost závady.

Jak jste se s poruchou vypořádal?
Nechtěl jsem zasahovat do skladby a přerušit koncert. Měl jsem naději, že když budu dál hrát, tak závada sama odezní, což se během první skladby bohužel nestalo. Poté jsem ale zjistil, kterým rejstříkem to je a snažil se tomu vyhnout.