Co Vás vedlo k zapojení se do chodu města?
My to máme asi v rodině. Rodiče se hodně angažovali, ať už ve vedení kroužků, SRPŠ, takže jsem měl doma tak nějak přirozeně vzory k tomu, abych se zapojoval. Žije tady celá naše rodina, Hotovcovi jsou tu známí. Několik let jsem žil a pracoval v Německu, takže moc lidí ze Smržovky mě neznalo. V roce 1993 jsem se asi zviditelnil účastí v týmu Smržovky v televizní soutěži Hry bez hranic a v roce 1994 už jsem kandidoval. Stal jsem se zastupitelem, v té době se tady měnil tajemník a mně to místo nabídli. A tak se ze mě stal tajemník. Na dvanáct let. Nastavené to bylo tak, že jsem vlastně vykonával práci jako místostarosta. A tak, když jsem se v roce 2006 dostal opakovaně do zastupitelstva, domluvili jsme se a já se stal starostou. Nechtěl jsem tu práci, která byla za mnou, pustit někomu jinému a tak jsem to zkusil.

Starosta Smržovky Marek Hotovec.Starosta Smržovky Marek Hotovec.Zdroj: archiv města SmržovkaPřesto, byla práce starosty a tajemníka jiná?
Určitě. Myslel jsem si, že to bude větší pohoda, vždyť jsem sledoval vedení města dvanáct let. Ale přechod z úředníka na politika, starostu, není jen tak. Jako tajemník jsem neměl takovou zodpovědnost. Starosta může za všechno, co se nepovede. Nikdo nevidí, že se za mou éru proinvestovalo na tři sta milionů korun, ale vidí, že tamhle není posekaná tráva, tamhle jsou psí exkrementy. A už to jede. Ale to jsou maličkosti, Smržováci jsou v pohodě.

Říkáte, že jste žil v Německu, pak Hry bez hranic, jak k tomu všemu došlo?
Studoval jsem na gymnáziu v Tanvaldu, pak jsem studoval vysokou školu v Plzni se zaměřením na tělesnou výchovu a společenské vědy. Pak přišla sametová revoluce a já hledal práci ve školství. Bohužel, tehdy to povolání ztratilo prestiž, mnoho kantorů bylo v důchodovém věku a mladé nechtělo mezi sebe. Podal jsem si přihlášky do několika škola a nakonec jsem skončil v Ostrově nad Ohří. Tam jsem rok učil a při tom si dělal kurzy rehabilitace, masáží. Oslovil mě kamarád, že jeho strýc má v německém v Rosenhaimu kliniku a prý, jestli tam nepůjdeme dělat. A tak jsem se sbalil a rok a půl jsem dělal v Německu. Pak jsem se vrátil, pracoval jsem jako hlídač parkoviště, dělal jsem číšníka v restauraci, kterou dále rodina provozuje. Mládí jsem měl tedy veselé, ale kdo v těch letech neměl. Teď už pětadvacet let sedím ve Smržovce.

A Hry bez hranic?
To byla náhoda. Tím, že jsem byl tělocvikář a zrovna jsem v roce 93 dokončil školu, oslovil mě tehdejší místostarosta Smržovky Luděk Suchomel, abych vybral družstvo z místních obyvatel. Připravil jsem testy a vybrali jsme lidi podle výsledků. Hry bez hranic jsme absolvovali v Itálii. Shodou okolností nedávno „náš“ díl opakovala televize. Ostudu jsme rozhodně neudělali, skončili jsme o prsa druzí.

Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: DeníkNa co jste hrdý, co se vám ve funkci starosty povedlo?
Teď se daří rekonstrukce školních zařízení. Určitě jsem hrdý na vzkříšení, ale hlavně realizaci záměru výstavby nové obytné lokality - Nová Smržovka. Tento záměr prošel několika etapami s tím, že už se zdálo, že je mrtvý a mně se podařilo po nástupu do starostenské funkce nalézt spoluinvestora, se kterým jsme celý projekt realizovali, i když ne vždy hladce. V současné době je v této lokalitě přes sedmdesát stavebních parcel s tím, že většina již je zastavěna a lidé zde trvale bydlí. Mám radost, že se tady daří sportu, že jsme dali dohromady sportovní halu. Že tady jsou bezplatná sportoviště. Děti nám to vracejí ve formě úspěchů při různých závodech. Děti z malého města Smržovky sbírají medaile na celorepublikových akcích.

A nějaký sen?
Dlouhá léta se snažím protlačit revitalizaci hlavního náměstí, což opakuji před každými volbami. Když jsme ale už měli na akci připravené peníze, couvl jsem. Asi jsem tehdy udělal dobře, protože peníze zůstaly a mi z nich opravujeme školy. A mít dobrou školu je rozhodně lepší, než mít krásné náměstí. Ale byla by to paráda. Doufám, že se mi to ještě podaří, i když teď nás asi nečeká doba nějakých velkých financí. Když se dnes podívám z okna na náměstí, vidím ošklivé parkoviště, nějaký pseudo parčík, který vůbec neplní svou funkci, prostě to není ono.

Jednou z dominant Smržovky je Zámeček. Spousta lidí se ptá, co to je vlastně za budovu.
Zámeček, budova s číslem popisným 1, bylo jakýmsi správním střediskem, letní sídlo jedné větve šlechtického rodu DesFours. Postupně se změnil Zámeček na kanceláře pivovaru. Dnes tam jsou výstavní prostory, Muzeum místní historie a kulturní středisko.

Dotazy čtenářů Deníku

Pan Karásek se hodlá do Smržovky přestěhovat, již nyní má ale dotaz k černé skládce u někdejšího statku. Jak bude vyřešena?
To má v řešení Česká inspekce životního prostředí, my jako město můžeme poskytnout maximálně součinnost. Navíc to není černá skládka, ale deponie štěrků a písků. Město není majitelem žádného dotyčného pozemku, takže vše je v řešení inspekce. Pokud vím, majitel deponie již dostal nějakou pokutu, město nemá žádné páky na změnu stavu. Když to řeknu přímo, figurují v tom i jisté sousedské animozity. Nic pěkného to není, chápu obyvatele domů, kteří se na to musí dívat.

Další dvě otázky směřují na nedostatečné zveřejňování výstupů z jednání zastupitelstva. Chtějí vidět zápisy, kdo jak hlasoval, to tazatelům vadí. Jak to je?
Usnesení dáváme na web města, zápisy jsou k nahlédnutí na úřadě. Na jedné straně nám lidé říkají, ať jsme jako úřad křišťálově čistí, na druhé tu máme GDPR, které mnohé informace svazuje. Asi existují nějaké programy, které umí vše citlivé odstínit, ale my je nemáme. Naši úředníci musí zápis začerňovat a pak je k nahlédnutí. Já jsem možná trochu konzervativní, jsem rád, když lidé na úřad zajdou. Vše, co ze zákona na webu mít musíme, to tam je. Ostatně, web města byl v rámci Libereckého kraje vyhlášen jako třetí nejlepší web města. A tam se hodnotí i to, zda jsou tam informace, které tam být mají. Takže my je tam nepochybně máme. Vše, co tazatelé požadují, je už nad rámec povinnosti. Snažím se, aby lidé přišli přímo za námi.