A tak začala kupovat a sbírat panenky všech možných druhů a původů. V roce 2014 otevřela malé Muzeum panenek. Zájemci ho najdou v Údolní ulici, hned u velkého náměstí na odbočce směrem k chloubě Smržovky, železničnímu viadiuktu.

Zdroj: DeníkKdy a jak jste začala panenky sbírat?
To už jsem byla v důchodu, prostě jsem se začala nudit. Tehdy oficiálně vyšla taková sbírka replik starých panenek z viktoriánské doby, každá jinak oblečená podle tehdejší módy. Byly moc pěkné a jedna stála dvě stě korun. Celou řadu jsem nasbírala. A už mě to chytlo. Sbírám i věci kolem nich, takže kočárky, hrací domky, nábyteček, vše co k panenkám patří.

Člověk by si řekl, že žena může sbírat panenky od mala, vy jste ale začala až v důchodu. Čím to?
Já byla doma nejstarší z dětí. Takže jsem neměla čas, musela jsem se starat o mladší sourozence. A hračky se dědily, takže po nějaké době už moc nedržely při sobě. Pak jsem se vdala a najednou jsem měla doma tři chlapy. Celý dospělý život mi holky chyběly, a tak jsem se dala na sbírání panenek. Teď už mám naštěstí vnučky.

Jak se sbírají panenky?
Je pravda, že se v poslední době tenhle koníček rozmáhá. Jen na jedné sociální síti je skupina, která má tři tisíce členů, většinou jde o ženy kolem čtyřiceti padesáti let, které sbírají panenky svého dětství, tedy ty ze sedmdesátých a osmdesátých let.

Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: DeníkVy jste původně sbírala panenky doma, jak to vypadalo?
No, nedalo se tady skoro hnout, to byla panenka na panence, manžel už trošku huboval, to když mu přes panenky nešla ani pustit televize ovladačem. Chránil si svoje křeslo, aby si měl kam sednout. Pak se o mé sběratelské vášni dozvěděla Inka Urbanová, manželka kreslíře Petra Urbana a místní zastupitelka a začala shánět prostory, kde by si mohli panenky prohlédnout i jiní lidé. Jinak nevím, kam bych je už dávala.

Kolik máte dnes panenek? A jaké se vám líbí nejvíce?
Šest set? Asi už víc. Nejvíc se mi líbí staré panenky. Mnohdy je musím opravovat. Třeba jedna paní odněkud z Moravy mi poslala nádhernou pannu, byla ale úplně rozpadlá, takových už bylo dost. Vždycky si s manželem sedneme a opravujeme. Nejstarší panenky jsou staré více jak sto let, nedávno jsem získala panenku s trojobličejem, z ní mám radost.

A oblečky?
Ty mi šije jedna paní z Děčína, sama také panenky sbírá a je moc šikovná. Jednou za rok přijede s kufrem, vybalí tady šatičky a já si nakoupím. Já jí zase na oplátku sháním staré látky, aby panenky byly pokud možno v oblečcích z dobových látek. Šije všechno možné od kabátků po botičky.

Je třeba nějaká panenka, kterou chcete a nemáte ji ještě?
Těch je hodně. Vidím to hlavně v knihách o panenkách. Mnoho z nich ale dnes stojí velké peníze. Ale mě už moje panenky stačí, musím brzdit. To bych musela mít snad Parkhotel.

Kupujete i nové panenky?
Kupuji, ale spíše takové ty limitované série, například panenky keramické. Ale darovaných je spousta, to bylo balíčků z celé republiky, ale i ze Slovenska. Snažím se shánět panenky na Aukru, jezdím po burzách a starožitnictvích. Z důchodu si nejde moc vyskakovat, tak mám finanční limit, nad který měsíčně nemohu jít.

Z jaké dálky k vám doputovaly panenky?
Třeba z Peru, přivezl mi ji cestovatel, který tam nějakou dobu pobýval, pan Oldřich Kilián, který vlastní zámek Horní Libchava. Díky Ince mám panenku z Mongolska, protože její syn si vzal Mongolku. Mám panenky z různých zemí světa, hlavně ale z Čech. Věnuji se více historii panenek v Evropě, proto o ní více vím, ale mám radost, když se ocitne v mé sbírce i jiná z dalších kontinentů. Ve své sbírce mám stovky panenek z různých zemí - české, německé, španělské, ruské, japonské, italské i francouzské.

Jak se o Vás lidé dozví?
Jéje, naše muzeum bylo hned v několika televizních reportážích, tam si muzea spousta lidí všimlo. Dárci se ale najdou i v řadách návštěvníků muzea. Přijedou domů a pošlou. A po čase se na ni zase přijedou podívat, zkontrolují. Je to závazný koníček, nic neprodávám.

A naopak, chce někdo panenky od vás kupovat?
To už se mi stalo mnohokrát, ale jak jsem řekla, já neprodávám. Jednou se dokonce stalo, že pán chtěl koupit celé muzeum. Pro svou paní. Ani neřekl cenu, hned jsem mu řekla, že neprodám.

Kde všude byly vaše panenky kromě muzea k vidění?
Byly na Sychrově na zámku na výstavě, půjčovala jsem je i babičkám do Domova důchodců ve Velkých Hamrech. Fotografovali se s nimi, půl roku jsem jim je nechala na výstavce ve společenské místnosti. Vystavovali jsme i ve smržovském zámečku.