Šárku Hofrichterovou znají stovky dětí z Jablonce a okolí. Uvádí je do tajů tvoření užitných i okrasných předmětů ze dřeva. V Dřevodílně svého Ateliéru Hofka v Rychnově u Jablonce vyučuje místní děti, za dalšími vyráží se svými lektory do jabloneckých škol. Usiluje o navrácení kvalitních tvořivých dílen do škol. Startuje na Jablonecku, ale již nyní hledá podporu pro rozvoj projektu. Zatím pro oblast Libereckého kraje a jak doufá, do budoucna pro celou republiku.

Jak jste se dostala k práci se dřevem?
Na vysoké škole jsem studovala Ateliér Skla a designu, o prázdninách jsme se se spolužáky zapojovali do různých tvořivých programů a aktivit. Tvořili jsme na sympoziích s kamenem, a realizovali prvky na dětských hřištích ze dřeva. Byli jsme zváni do zoologické zahrady, ubytovali se v maringotce mezi lvy a barbirusy a čtrnáct dní jsme vytvářeli objekty a herní prvky pro dětský park. Nabyli jsme spoustu zkušeností a vznikalo nám pod rukama spousta zajímavých prací. Pod vedením akad. sochaře Pavla Mizery jsme se naučili pracovat s řetězovkou, flexou i sochařskými dláty, byla to nejlepší škola. Dřevo jsem si vedle skla zamilovala. Práce s ním je relax, živý a inspirující materiál.

Rozhovor vedeme ve vašem ateliéru v Rychnově, což je přebudovaná hodně stará stodola. Jak jste se sem dostala?
Původně jsem měla ateliér jen kousek odsud. Rozhlížela jsem se po jiných prostorech, abych mohla pracovat s řetězovkou, bruskou a dláty a nikoho v zástavbě nerušit. Vyhlídla jsem si stodolu, kterou vlastní pan Polesný, oslovila jsem ho a on mi stodolu pronajal. Po nějaké době a dohodě s ním jsme tyto prostory upravovali také pro celoroční provoz. V té době jsem neprocházela šťastným obdobím, ale tvoření zde mne od těch starostí dokázalo alespoň částečně oprostit.

Šárka Hofrichterová učí děti lásku k manuální práci a materiálu. Chce vrátit dětem zručnost po celé republice.Zdroj: archiv Šárky HofrichterovéKde se zrodila myšlenka pracovat s dětmi?
Při mém tvoření sem za mnou chodily mé děti, jejich kamarádi a všichni mi chtěli pomáhat a jiní zase tvořit něco svého. Půjčovali si nářadí, pořízy, že mi oloupou kůru, potřebovali všechno, co jsem mělak dispozici. Najednou jsem zjistila, že tam mám třeba deset dětí a rozhodně nedělám, co jsem si naplánovala. Ale těšil mě jejich velký zájem a zaujetí, viděla jsem, jak je to naplňuje, zároveň jsem cítila ten hendikep, nemají dnes příležitost a prostor někde něco vytvářet rukama. Začala mě bavit tahle myšlenka, začít cíleně a vědomě rozvíjet u dětí tvořivou práci.

Jak se nastartovala spolupráce se školami?
Oslovila jsem tehdejšího pana ředitele rychnovské základní školy, pana Ing. Petra Sachera, s nabídkou tvoření pro děti u nás v Dřevodílně. Tuto iniciativu přivítal, protože kvůli rostoucímu počtu dětí byli nuceni prostory dílen úplně zrušit. Později jsem zjistila, že se s tímto problémem potýká mnoho základních škol, některé dílny přetvořily v počítačové učebny. Než spolupráce začala, museli jsme vytvořit jasný koncept programu pro žáky a také dílnu vybavit potřebným nářadím pro početnější skupinky dětí. Nebyly to jednoduché začátky a potřebné vybavení je velmi nákladné.

A jak dopadla spolupráce s rychnovskou školou?
Vytvořila jsem obsáhlé portfolio výrobků ze dřeva. Při navrhování jsem vsadila na atraktivitu a design. Byla výzva zaujmout pro realizaci všechny třídy ZŠ. Samotná realizace projektových dnů byla pro nás úžasným překvapením. Děti byly nadšené, chtěly stále pracovat, někdy nechtěly ani přestávku na svačinu. Pracovali jsme s dětmi od 5. tříd, ale během krátké doby se na žádost dětí a třídních učitelů zájem rozrostl pro všechny třídy na škole, tedy od prvňáků až po deváťáky.

Je manuální práce pro děti důležitá?
Děti potřebují získat do života obyčejnou zručnost. Nejen pro budoucí profese, ale i pro osobní životy, jejich osobní rozvoj. A rozhodně si myslím, že je nejlepší začít co nejdříve. A to nemluvím o řemeslných oborech. Myslím, že společnost dobře vnímá, že je něco špatně. Pan hejtman, který nás před nedávnem navštívil, řekl, že v současné době nikdo ani nedoporučí žádného řemeslníka, protože si ho chce nechat pro sebe. Je trend mít vysokou školu, a když se hledá kvalitní řemeslník… Je potřeba znovu vzbudit zájem o tradiční řemeslo a pomoci mu tak vrátit jeho společenskou prestiž.

Vy jste ale svůj projekt dílen představila i v Jablonci.
Ano, po opakované spolupráci a vypilování našeho programu pro základní školy jsme chtěli nabídnout program také pro Jablonec. Oslovili jsme náměstka primátora Davida Mánka, projekt se mu moc líbil a podpořil přihlášené čtyři školy v Jablonci. Pilotní projekt „Dny s vůní dřeva“ v tomto školním roce úspěšně odstartoval a po ukončení byl nabídnut a finančně podpořen všem školám na Jablonecku. Projektové dny nyní probíhají v prostorách vlastních školních dílen. Byla vytvořena další řada atraktivních výrobků, které mohou žáci od prvních po deváté třídy zvolit, a v rámci projektu pod vedením zkušených lektorů realizovat. Osvojí si tak různé postupy a techniky opracování dřeva a výrobek si odnesou domů. „Dny s vůní dřeva“ realizujeme nyní na ZŠ 5.květen, na ZŠ Šumavě, v ZŠ Liberecká a věříme, že zájem o tvoření poroste a spolupráci rozšíříme o další školy.

Jak vlastně dnes vypadají dílny ve školách, kam přijedete?
Některé se naštěstí zachovaly a jsou vybaveny základním použitelným nářadím, mnohé již zcela zanikly a některé nářadí se hodí spíše do muzea. Ředitelé i učitelé „pracovek“ jsou k nám velmi vstřícní a oceňují originalitu a umění nadchnout děti pro práci a tvoření v dílnách. Vypozorovali jsme potřebu pedagogů pracovních činností získat proškolení o bezpečné práci na strojích. Postrádají také metodiku výrobků, kterými by děti v dílnách zaujali. Proto připravujeme akreditované kurzy pro pedagogy pracovních činností, které by jim pomohly zkvalitnit, případně nově nastartovat tvořivé dílny v jejich vlastních školách.

Jaké nářadí dětem dáte do ruky, k čemu je pustíte?
Učí se číst technický výkres k výrobku, tvar přenášejí a rozměřují úhelníky, řežou pilkou, rašplí, brousí smirkovým plátnem. Vrtají, kolíčky pasují více komponentů k sobě. A při výrobě např. krmítka, misky, lžíce, pokladničky si starší děti vyzkouší základy řezby s rydly a dláty.

Přibližte nám, co si s vámi mohou vyrobit?
Děti vyrábějí například svícny, hlavolamy, auta, loďky, vzkazovníky, pořádkovníky, tužkovníky, dokovací stanice… Jsou to věci, které jsou k praktickému využití. Velkým hitem se stal akustický dřevěný reproduktor pro mobilní telefon, ten si děti vyrobí až po získání určitých praktických dovedností.

Máme tu prázdniny, je v dřevodílně letní klid?
O prázdninách zde ve spolupráci s DDM Vikýř probíhají příměstské tábory „Dřevosochání s designéry“. V počátcích jsme vyhlašovali 2 turnusy, ale o tvoření je velký zájem, tak jsme letos vyhlásili dokonce termíny čtyři. Děti zde realizují své vlastní návrhy a jsou na táborech velmi nadšené, kreativní a někdy je problém je od práce odtrhnout.

Pořádáte i workshopy pro dospělé. Jak jsou úspěšné?
Ano, pořádáme. Ač jsme to nečekali, mají překvapivě velký ohlas. Workshopy pořádáme tematicky zaměřené. Někteří účastníci si chtějí vyzkoušet techniku opracování dřeva, jiní se chtějí realizovat, většina je překvapená, že tato činnost se stává příjemným relaxem. Workshopy navštěvují dospělí, děti, také rodiče s dětmi.

Jak se realizujete vy osobně?
Věnuji se designu interiérových doplňků a navrhuji interiéry. Času sama pro sebe teď moc nemám, jsem velice vytížená Dřevodílnou. Ale baví mě to a mám z toho, co vzniká, velikou radost. Je to krásná práce a dává mi smysl.

Jak na provoz vaší dílny dolehla pandemie koronaviru?
Měli jsme od března domluvenou spolupráci na několika školách, ale úderem karantény se zcela zastavila naše činnost. Chtěli jsme pomoci rodinám zaměstnancům IZS v Jablonci a nabídli jim program Dřevodílny pro jejich děti. Po rozvolnění opatření jsme opět oslovili školy. Zájem projevila Základní škola Liberecká a ZŠ Rychnov, se kterými jsme částečně mohli pro děti program uspořádat. Od nového školního roku věříme, že se vše rozběhne.

Hodláte se svým projektem expandovat?
Ano. V krátké době bychom chtěli naši vizi naplnit v celém Libereckém kraji. Aktuálně probíhají jednání s panem hejtmanem Půtou. Naší vizí je tento projekt rozvinout do všech škol v České republice. Z těchto důvodů usilujeme o akreditace našich kurzů, které by mohly využít pedagogové z celého kraje a nakonec z celé republiky. To by bylo moc fajn. Našli jsme pomoc u profesionálů, s Jiřím Dvořákem, což je zakladatel Mistrovské školy řemesel a umění v Jablonci, spolupracujeme a využíváme jejich zkušeností. Zúčastňují se dokonce v řemeslné soutěži mistrovství Evropy. Stále hledáme partnery, kteří se do projektu zapojí a podpoří naší vizi. Kapacita zrekonstruované stodoly a technické vybavení dílny přestávají stačit, velice oceníme jakoukoliv pomoc a spolupráci. 

Šárka Hofrichterová
Pochází a žije v Kokoníně, má tři děti, Adama, dvojčata Marka a Klárku.
Od roku 2015 založila a vede Dřevodílnu v Rychnově u Jablonce nad Nisou.
Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, obor „broušení skla“.
Následně absolvovala studium na Katedře užitného umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem „Atelier Skla“. Vystudovala IDK v Praze, interiéry, intenzivní studium.
Její vize je „zrození kvalitních tvořivých dílen ve školách“.