Proč vás ta myšlenka tolik uchvacuje, z osobního důvodu?

Jako kluk jsem snil, jaké by to bylo, kdyby se olympijské hry mohly odehrát také v české kotlině. Mohl bych tak sedět přímo v hledišti a fandit nejlepším sportovcům z celého světa, které jsem tolik obdivoval. Tenkrát jsem si při sledování černobílého přenosu na malé televizní obrazovce myslel, že jde o nesplnitelnou představu. Dnes si to už naštěstí nemyslím.

Nejde jen o přání lidí. Je vůle od politiků?

V Praze zažehli diskusi o olympijském ohni a doufám, že se nejenom diskuse ale i symbolický olympijský plamen rozšíří po celé republice a za několik let zde prapor s olympijskými kruhy zavlaje. Proto mne potěšil i nedávno zveřejněný průzkum agentury STEM. Prokázal, že téměř nikomu z obyvatel České republiky není olympiáda lhostejná. Téměř všichni dotázaní věděli, že se Praha chystá podat kandidaturu na rok 2016 či 2020.

Češi jsou ale v názoru, zda pořádat či nepořádat, zatím rozpolcení.

Důležité je, že o možnosti pořadatelství vůbec uvažujeme a hodnotíme naše možnosti. Podle mého názoru bychom byli schopni olympiádu uspořádat se ctí a s patřičným ekonomickým efektem. O dobrovolníky, kteří by s pořadatelstvím během olympiády pomáhali, se také nebojím.

Z čeho pramení váš optimismus?

Z praktických zkušeností. Roman Kumpošt, prezident organizačního výboru Mistrovství světa v klasickém lyžování FIS 2009 tvrdí, že zájem dobrovolníků již nyní předčil očekávání organizátorů. Pokud šampionát dobře uspořádáme, bude to jedna z nejlepších známek na obálce žádosti o udělení výsady pořádat Letní olympijské hry.

Myslíte i zúročit zkušenosti?

Jistě. Navíc můžeme olympionikům nabídnout dobré dopravní napojení na Prahu, sportovní kolbiště i tréninkové campy, ubytovací a stravovací zařízení, dopravní a telekomunikační zařízení.