S kancem na hrudi a se srdcem plným smíchu

Před polednem trochu sprchlo. Pískovou cestičku u přehrady pokrylo jemné blátíčko, zato asfalt stihl uschnout a žulové kostky osušil větřík. „Těžká to bude trať,“ broukal si nejeden závodník s úsměvem, když vyrážel z domu. Zato jeho sousedé hleděli s otevřenou pusou: „Kam se to ten blázen chystá v červnu s běžkami, v bundě a v kulichu?“

Žádný blázen, ale jeden z jednašedesáti odvážných, co vyrazil měřit síly s kancem na hrudi a se srdcem plným smíchu. Po jedenácté svůj tábor rozložili organizátoři Prasoloppetu u jablonecké přehrady. Po jedenácté si uvázal startovní číslo i Rudolf Hancvencl starší.

Maziva je, přátelé, vždycky dost

„Start je ve 14.18. Pro majitele digitálních hodinek: bič, židlička, děleno, bič a sněhulák,“ nese se mužský hlas nad loukou u vody. Z moderátorů padá jedna perla za druhou. A do úplného konce akce. „A vo tom to je,“ směje se Karel v úchvatné zimní chemlonové variaci a lá sedmdesátá léta.

Skoro všem závodníkům nemizí úsměvy na rtech nejen bezprostředně po startu, ale i po tříkilometrové cestě a především v cílové blátivé rovince. Drobným hereckým etudám lidé tleskají, finišující loudaly popohánějí k rychlejším výkonům a před výkony nestorů by měli smeknout. A neběžel jen jeden.

„Každý ročník byl pěkný. Maziva je vždycky dost,“ pochvaluje si stále ještě v kulichu ale už s půllitrem zlatavého moku v ruce Rudolf s desítkou na hrudi. A zima? Jizerskou padesátku letos vynechal, ale zaběhl si třicítku v Jeseníkách.

Může být spokojen, zase to synáčkovi natrhl. „Jo, manžel je salámista, ale závěr má rychlý. To bylo vidět i tady v cíli,“ dodává Ivana Hancvenclová, dnes v trojroli: snacha a manželka závodníků a především ředitelka závodu.

Tvrdí, že letos šéfuje Prasově běhu naposled. A to se navíc řadí k největším odpůrcům sportovního pohybu v okolí. „Nejprve vyzkouším běžky na opravdovém sněhu a pak se v létě uvidí,“ říká na rozloučenou se závodníky Ivana Hancvenclová.

Sežeňte Zuzce staré lyže, pak pojede

Jen tak náhodou si kolem s kolem vyrazila Zuzana Kocumová. Prý nemůže startovat: „I těch nejstarších lyží je mi líto. No, kdybych ale nějaké zachránila před vyhozením… Snad.“ Tak kdo jí pomůžete?