Jak jste se stal rolbařem?
Od malička jsem se pohyboval a běhal po zdejších tratích a vždy mě tato práce zajímala. Samozřejmě když jsem byl malý, vypadala správa tratí úplně jinak, tehdy se stopy ještě musely prošlapávat.

Byl to pro vás tedy sen podobně, jako mají některé děti hasiče nebo lékaře?
Ano, rozhodně je to splněný dětský sen.

Dnes je tedy technika asi úplně někde jinde, že?
Určitě technika i celková úroveň stále stoupá. Dříve se o běžecké tratě starali dobrovolníci spadající pod Jizerskou padesátku. Nyní můžeme využívat speciální techniku na sjezdovky s přídavným zařízením, které slouží k výrobě stop. V současné době se o část Jizerské magistrály, kterou spravuje Jizerská, o.p.s., starají čtyři rolby. Tři vyjíždějí z Bedřichova a čtvrtá se stará o úsek kolem Souše, Jizerky a Předěl.

Jak vypadá váš typický den?
Každý den je velmi proměnlivý, a to zejména kvůli počasí. Když jsou ideální podmínky, vyjíždíme večer, a to zejména kvůli nočním lyžařům, kteří křižují stezky dlouho do noci.

Rolbař Martin Kunc, který se stará o úpravu Jizerské magistrály, pózuje u rolby na snímku z 1. února v Bedřichově.Přípravy na výjezd začínají tedy kolem deváté hodiny. Jsou pro vás noční návštěvníci Jizerek přítěží?
Já osobně je chápu. Takové lyžování v horách s čelovkou má jedinečnou atmosféru. Kdo to jednou zkusí, ten u toho zůstane. Je to úplně jiné. Nám to bohužel poněkud ztěžuje práci. Protože po úpravě pak nemá stopa čas ztvrdnout a být tak zároveň i odolnější. První lyžaři totiž do stop vyráží již kolem páté hodiny ranní a naopak v noci svítí v Jizerkách čelovky posledních lyžařů ještě ve dvě hodiny ráno. Na okruh tak vyjíždíme kolem půlnoci a vracíme se kolem sedmé hodiny. Upravená trať má tak minimum času na zrání a vydrží pak mnohem méně. Naštěstí většina nočních lyžařů je obezřetná a uhýbají nám při úpravě. 

Máte tedy nějaký časový rozpis pro svou práci?
To určitě ne. Ani by to nebylo možné, jelikož každý den je dán aktuální situací na magistrále. O té nás informují dobrovolníci i pověřené osoby. Dle potřeby poté vyrážíme. Většinou strávíme na cestě okolo šesti hodin. Ovšem pokud například hustě sněží celou noc, vyjíždíme i přes den. Což je ovšem nebezpečnější.

Došlo někdy ke střetu rolby s lyžařem v Jizerských horách?
Naštěstí se nic takového nestalo. Snažíme na sebe upozornit zvukovými i světelnými signály. Pohybujeme se většinou rychlostí okolo deseti kilometrů v hodině. Frčící lyžař se k nám ovšem přibližuje až trojnásobnou rychlostí.

Který typ sněhu je na úpravu nejhorší?
Určitě to je mokrý sníh, který umrzne. Někdy se vytvoří tak silná krusta, že poté mají rolby problém vyříznout stopu. Samozřejmě to i zpomaluje úpravu. Místo standardní rychlosti pak jedeme i rychlostí pod tři kilometry za hodinu. Což je při úpravě sto padesáti kilometrů tratí hodně znatelné.

Rolbař Martin Kunc, který se stará o úpravu Jizerské magistrály, pózuje u rolby na snímku z 1. února v Bedřichově.Co děláte v létě nebo pokud sezóna nepřeje a není sníh?
Když se zhorší podmínky, věnujeme se péči o techniku nebo tratě. V létě se zabýváme zejména ořezem v blízkosti cest.

Jaké jsou podmínky pro to stát se rolbařem?
Pracujeme s přístroji nad tři a půl tuny. Proto u nás musí mít každý minimální řidičské oprávnění skupiny C. Poté každé tři roky absolvovujeme školení.

Jsou mezi rolbaři i ženy?
Rozhodně se nejedná o zaměstnání, které by zvládli pouze muži. Tato práce je pouze časově náročná. 

Co vás na celé práci nejvíce baví?
Má to své kouzlo. Nejhezčí je, když lidé ocení vaši práci. Samozřejmě reakce lyžařů jsou různorodé. Zatímco jedni se na vás usmějí a zamávají vám, jiní jsou naštvaní, protože je zřejmě zdržujeme. A dalším úžasným momentem jsou chvíle, kdy si užíváte krásných výhledů, sluníčka a prachového sněhu. Ovšem takový zážitek se vám poštěstí tak jednou za zimu.