Majitel má už všechna potřebná povolení. Do budoucna firma počítá i s rekonstrukcí „zámečku“, tedy hlavní a pro Vratislavice signifikantní stavby. Bývala tu stará stáčírna, lázně nebo restaurace. Firma do areálu investuje desítky milionů korun. „Stavební práce na hale budou trvat rok a půl. Chceme sem přesunout výrobu i sklad,“ popsal jednatel společnosti Kitl Jan Vokurka.

Společnost hodlá znovu otevřít zdejší vrty s minerální vodou, a protože koupila spolu s areálem i název Vratislavická kyselka, minerálka stejného jména by se během několika let měla znovu objevit na pultech obchodů.

Místní obyvatelé i bývalí zaměstnanci stáčírny jsou aktivitami jablonecké firmy nadšeni. „Rád na práci tady vzpomínám. Bylo to jako moje dítě,“ popsal před časem pro Českou televizi někdejší vedoucí výroby Lubomír Švenda. I starosta Vratislavic Lukáš Pohanka je rád, že chátrající areál vstává z popela. „Jednoznačně tomu fandíme. Snažíme se aktivitě kolem obnovy areálu vyjít maximálně vstříc,“ prohlásil.

Sláva minerální vody z Vratislavic začala už v druhé polovině 19. století. „Roku 1862 si u svého domku vykopal studnu Karl Skollauda, který se živil bělením prádla. Voda ale měla zvláštní nakyslou pachuť,“ přiblížil nejstarší kapitolu Vratislavické kyselky Lukáš Pleticha ze Spolku přátel Jablonce nad Nisou.

„Nejprve si myslel, že je to novou pumpou nebo střelným prachem použitým při hloubení studny. Jenomže pachuť neustávala,“ dodal Pleticha.

O třicet let později získal pramen osvědčení o léčivosti a voda se tak využívala i v lázeňském provozu. V 70. letech minulého století dosahovala roční produkce minerálky asi padesát tisíc hektolitrů. Roku 1989 byla založena společnost Vratislavická kyselka, ze stáčírny se denně expedovalo okolo 100 tisíc láhví. Ještě v 90. letech stála ve vcelku zachovalé hale stáčecí linka, kterou projelo i milion a půl lahví měsíčně. Nakyslou chuť, díky které získal nápoj jméno, mohli okusit lidé v celé republice.

Minerální voda se tu stáčela do roku 2004, kdy zkrachoval tehdejší majitel. Objekt opustil a správce konkurzní podstaty sehnal nájemce až o dva roky později. Další dva roky pak výroba pokračovala, v roce 2008 sice nastoupil další majitel, ale nestáčel. V roce 2011 přibyl další vlastník, který měl s areálem velkolepé plány. I z těch ale nakonec sešlo.

Situace se změnila až loni v srpnu s příchodem firmy Kitl. Do areálu nejprve nastoupili brigádníci, kteří uklízeli a třídili vše, co zbylo z někdejší výroby i z nájezdů zlodějů či bezdomovců. „Byla to zajímavá práce. Jen víček na lahve tam byly snad statisíce, desítky, stovky přepravek. Ráda na to vzpomínám,“ přiblížila Anna Sedláková, která v areálu prožila několik pracovních týdnů.