„Zaskočilo mě to, netušil jsem, že budu první,“ řekl k ocenění Jiří Jiroudek. Ve čtvrtek 17. března převzal v Kroměříži hlavní cenu v kategorii osobnost za zmapování Jizerských hor pro vozíčkáře. Z rukou první dámy.

„S paní Klausovou jsem se nejdříve sešel v salónku, dal jsem jí mapu Jizerek s vyznačenými trasami pro vozíčkáře a řekl jí, ať pozdravuje manžela. Znám ho totiž z pochodů Praha–Prčice,“ vzpomínal na slavnostní chvíle Jiří Jiroudek. A také na svou éru dálkových pochodů.

Nejsem samotář, spíš samorost

Než se „přerazil“, jak o sobě sám říká, bylo jeho hlavním koníčkem lezení. Mezi horolezci má ostatně dodnes spoustu kamarádů. „Při lezení nemusíte dokazovat, že jste dobrý tím, že někoho porazíte,“ vysvětloval fakt, že i na invalidním vozíku vždy překonával spíš sebe než soupeře či rekordy. Ovšem když už je o nich řeč – jako první a zatím jediný vozíčkář vyjel vlastními silami na Sněžku.

S vozíkem také absolvoval řadu dálkových pochodů, jen místo nohou ho při nich bolely ruce. Před deseti lety, kdy se po smrti manželky přestěhoval z Kladrub zpátky do rodného Liberce, zase překonal výšku Everestu. Během 20 dnů 17x vyjel na Ještěd! „Špatně jsem si to spočítal, takže jsem nakonec překonal 10,5 výškových kilometrů. Byl jsem rychlejší než Hillary, stačilo mi dvacet dnů,“ vzpomínal Jiří Jiroudek.

Snad vytáhnu do hor i další vozíčkáře

Hory pro něj vždycky hodně znamenaly. Nikdy si nepřipustil, že by pro něj s vozíkem všechno skončilo. Po návratu do Liberce proto vyrazil tam, kde to měl vždycky nejraději – do Jizerských hor. Hned o rok později, v roce 2001, spatřila světlo světa první mapa, v níž byly vyznačeny trasy pro vozíčkáře. Kdo nikdy nebyl odkázán na invalidní vozík, asi neocení, jak důležité jsou informace o „průjezdnosti“ cest a silnic.

„Když třeba jedete po povalovém chodníčku, který nemá na konci nájezd, musíte buď počkat, než někdo půjde kolem, nebo se vrátit,“ vysvětlil Jiří Jiroudek strasti vozíčkáře na cestách. Jeho nápad se docela dobře ujal, třeba na správě KRNAP už je k dispozici také pár mapiček pro vozíčkáře. „Dobrý by bylo, kdyby v každém pohoří byl nějaký chromajzl, který by se toho chytil,“ přeje si Jiří Jiroudek.

Turisté ho od jara do podzima mohou potkat v „jeho“ Jizerkách, do loňského března byl také vyhledávaným pracovníkem informačního centra na libereckém nádraží. Pro nadbytečnost byl propuštěn. Škoda. Chtěl by totiž i dál být užitečný – a to nejen vozíčkářům.