Osm žen si obléklo dlouhý oděv v indickém stylu zvaný sárí a vyrazilo v doprovodu pravého Inda doktora Sandhu do ulic Jablonce. Redaktorky Jabloneckého Deníku byly přitom.

Oděv, který lichotí každé postavě. Že takový není? Zkusily jsme ho. Dlouhý kus látky rafinovaně obtáčí ženské tělo. Na tváři dokáže něžnému pohlaví vykouzlit sebevědomý úsměv.

Je to jako stovkami let prověřené zaklínadlo. Do prodejny jsme vešly v našich civilních šatech, které jsou sice pohodlné, ale moc obdivných pohledů za ně nesklidíme, a z prodejny jsme odcházely jako indické princezny.

Kolemjdoucí se po nás zvědavě otáčeli. „Moc vám to sluší, úplně záříte,“ přišla nás pochválit Miroslava Mlýnková z kostela Dr. Farského. „Já bych si v sárí netroufla vyjít ven, ale do indické prodejny občas zajdu,“ svěřila se nám.

„Co to máte na sobě?“ překvapeně se na nás dívala Božena Zajacová, kterou jsme míjely. „No to je pěkný,“ povídala. Aby ne. Sárí vyzdvihne klady každé postavy a naopak zakryje téměř všechny případné nedostatky.

Naše kroky vedly přes Mírové náměstí. Několik zvědavců popíjejících na zahrádce svůj odpolední drink vstalo, aby si nás prohlédlo od hlavy až k patě. Příjemně nás zahřálo uznalé kývání hlavou.

Pokračovaly jsme na konec Komenského ulice a ladně seběhly ke kostelu svaté Anny.

„Půjdeme se ukázat na Dolní náměstí,“ zavelela šéfredaktorka a my nadšeně souhlasily. Cestou na zmíněné místo jsme potkaly dva strážníky, kteří nám ochotně poradili, kam se jít osvěžit.

A tak už rovněž sedíme na zahrádce, popíjíme a klábosíme. Na čelech každá speciální indickou ozdobu bindi. „A proč se bindi dává zrovna na čelo?“ ptáme se Zity Junkové, majitelky prodejny.

„Každá ozdoba starých kultur nejen krášlí, ale má i hlubší smysl,“ vysvětluje. „Na čele se nachází jedna z čaker, která nás spojuje s vyššími světy. Indická žena ví, že na zemi je všechno pomíjející.“

Zpracovala Jaroslava Očenášová a Dana Eršilová