Kliknutím zvětšíteTomáš Pospíšil stojí za doslova celosvětovým úspěchem jabloneckého dětského sboru Iuventus, gaude!, který působí při ZUŠ Jablonec n. N.
Jak jste se k vedení souboru dostal?
Po studiu na zušce jsem absolvoval hru na klavír na konzervatoři v Teplicích. Poté jsem na pražské AMU vystudoval obor skladba. K absolutoriu jsem tehdy složil skladbu pro smíšený dětský sbor a varhany. Napadlo mě, že bych mohl skladbu provést s dětmi z jablonecké ZUŠ. Proto jsem volal tehdejšímu zástupci ředitele Vítu Rakušanovi, ale ten mi řekl, že sbor nemají. Ale ať ho založím. Už tehdy jsem pracoval se sbory, ale dospělými. Do dětského se mi moc nechtělo. Nakonec jsem to ale zkusil, první rok jako pěvecký kroužek. Na jaře 2005 jsem absolvoval sbormistrovské kurzy u libereckého Severáčku. Když jsem viděl, jak to děti v Liberci baví a jak dobře to tam sbormistři dělají, tak to ve mně pomalu uzrálo. V září 2005 jsme sbor rozjeli.
Kdy přesně nastal zrod sboru?
Přesně 3. září 2005 o půl deváté ráno. A vskutku netradičně, zakládající formuli, mimochodem stejnou, jaká zazněla na jablonecké zušce v roce 1925, Vít Rakušan slavnostně přečetl na parkovišti u zvoničky na Hraběticích.
Takový sbor se musí sžít. Jak jste začali?
Hned v listopadu jsme měli v Krkonoších první soustředění, kam za námi přijel i Eduard Klezla, známý porotce ze Superstar. 12. prosince jsme už měli první velký vánoční koncert. A v roce 2006 jsme už v Praze vyhráli první mezinárodní soutěž.
Jak je vlastně dnes soubor veliký?
Dohromady to je dvě stě dětí. Hlavní sbor – Iuventus, gaude! - má přesně 59 členů, zbylé děti jsou v pěti přípravných sborech.
Spousta sborů, i skvělých, se možná až bojí konfrontace se zahraničím, Iuventus, gaude! ale ne. Kdy jste poprvé vyjeli za hranice?
Jedna z prvních a rovnou nejdůležitějších cest sboru vedla v roce 2008 na Olympijské hry sborového zpěvu do Grazu (Štýrský Hradec – Rakousko – pozn. jsd). Mezi dětskými sbory jsme hned brali zlatou medaili, v kategorii duchovní hudba stříbrnou. Další rok jsme vyhráli mezinárodní soutěž v Budapešti a byli jsme vybráni na uvítání papeže Benedikta v Praze v chrámu Panny Marie Vítězné. To byl prubířský kámen. Papež Benedikt totiž lpí na absolutní přesnosti. Takže jsme věděli, že musíme se zpěvem skončit přesně ve chvíli, kdy poklekne před Pražským Jezulátkem. V chrámu jsem si odkrokoval vzdálenost, abych věděl, jak dlouho přibližně papež půjde. Nemohl jsem najít žádnou duchovní skladbu, která by se dala za tak krátkou chvíli naráz ukončit. Tak jsem složil skladbu Cesta k Jezulátku, v níž jsou schválně velké skoky mezi slokami. S dětmi jsme se naučili posunky rukama. A skončili jsme přesně.
Olympiáda, papež, co mistrovství světa?
Účastnili jsme se prvního v roce 2011 a bylo to nezapomenutelné. Opět jsme ve své kategorii vyhráli v kategorii duchovní hudba a tím jsme postoupili do Grand Prix, kde se střetly ty nejlepší mládežnické sbory. Tehdy za námi přišli z poroty, ať vyměníme skladbu. Měli jsme na nazkoušení tři dny! To by nedal asi žádný soubor, byl jsem zoufalý a přemýšlel jsem, že prostě zazpíváme původní skladbu a ať se děje vůle Boží. Naštěstí si děti vzpomněly, že jsme před tři čtvrtě rokem nazkoušeli jednu efektní, slovenskou skladbu. Neuměl ji sice každý, ale děti v sobě probudily takový entuziasmus, tak se vyhecovaly že to za tři dny zvládly. Pak přišly, zazpívaly a vyhrály. Česká vlajka, hymna, to bylo opravdu silné. Díky publicitě jsme pak další rok sehnali peníze na další olympoiádu, která se konala v Cincinnati v USA, tam jsme získali dvě zlaté medaile. V roce 2014 následovalo další Mistrovství světa, to se konalo v lotyšské Rize, další dvě zlata - v dětské kategorii a v kategorii duchovní hudba.
Vím, že se blíží další olympiáda sborového zpěvu, tentokrát až v Pretorii v Jihoafrické republice. Pojedete?
Určitě chceme, protože se srovnání se světem nebojíme, naopak. Ale vše je o penězích a to bude složitější. Rozpočet máme spočítán na dva a půl milionu, jen letenky pro 59 dětí a alespoň deset dospělých vyjdou na milion a jedno sto tisíc! Do Vánoc musíme mít alespoň na ty letenky. A tak oslovujeme větší firmy a společnosti se žádostmi o finanční podporu. I přes úspěchy sboru to není nijak snadné. Přemýšlíme, že vyhlásíme i veřejnou sbírku.
Jihoafrická republika. Znají tam vůbec Českou republiku?
Mezi sbory se známe. Dokonce tak, že tam nepojedeme jen soutěžit, ale máme připraveno pásmo koncertů po celé zemi, s nimiž nám budou pomáhat právě místní sbory. Chceme co nejlépe reprezentovat Českou republiku, ale i samotný Jablonec.
Na webu sdružení Interkultur, které pořádá největší světové soutěže ve sborovém zpěvu jsou žebříčky sborů. Mezi dětskými sbory je Iuventus, gaude! nejvýše z českých sborů, na 18. místě…
On to je spíše něco jako žebříček ATP, složitě se tam sčítají body podle toho, jak sbor uspěje právě na těch velkých soutěžích. V hodnocení všech sborů, tedy i dospělých, jsme aktuálně tuším 77. na světě, ale byli jsme i někde kolem padesátého místa. Před námi jsou sbory třeba z Jižní Afriky, USA, Ruska, Číny, Švédska, Anglie, ale i Singapuru, což pro odborníky ale není překvapení. V Singapuru mají dokonce ministerstvo sborového zpěvu! Aktuálně jsou před námi dokonce dva české sbory, novojičínský Ondrášek a dívčí komorní sbor Abbellimento z Prahy.
Ale nejen soutěžemi živ je sbor Iuventus, gaude!…
Vždy na podzim vystupujeme doma s velkými jmény především vážné hudby. Štěpán Rak, Jiří Stivín, Hradišťan Jiřího Pavlici, Spirituál Kvintet, naposledy Jaroslav Svěcený, s nímž jsme absolvovali benefiční koncert pro Hospic svaté Zdislavy. Právě s ním chceme dále spolupracovat, protože ten koncert byl báječný, mezi virtuosem a dětmi to jen jiskřilo. Mistr sestoupil z piedestalu a vyšel dětem vstříc. Až mě mrazilo.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
