Spor se rozhořel kvůli banalitě. Vznikl kvůli požadavku na uveřejnění pozvánky ke dni dětí a ke konci školního roku v Jabloneckém měsíčníku. Má si ji nechat zveřejnit v jiném periodiku nebo zaplatit reklamu. Jde o rozhodnutí redakční rady.

Jde tedy o komerci nebo ne?

Na Mezinárodní den dětí dostanou caparti zmrzlinový pohár za obrázek, školáci totéž posledního června, když přinesou vysvědčení. Nic nezaplatí, poháry jsou zdarma. Prozradím jen, že premianti dostávají větší porci.

Ale samy děti nepřijdou, konzumovat bude doprovod.

Ale to není pravda. Rodič si nemusí dát ani kávu. Na to při těchto akcích nehledíme.

Do kategorie, nazvěme ji petřínský bonus, patří tedy i Mikulášské besídky pro handicapované děti.

Jistě. Některé prostě neměly to štěstí a nenarodily se zdravé. Někdy je zájem tak velký, že musíme návštěvníky rozdělit na dvě party, aby se všichni do restaurace vešli. Náklady jdou na náš účet. Ani tahle informace není ke zveřejnění ve zpravodaji, který je placen z daní Jablonečanů.

Ale na štědrovečerních posezeních se seniory se vždy starosta podílel a informace se objevila i v měsíčníku.

Vždy se dělíme půl na půl. Ale já trvám na tom, aby se akce nekonala nikdy jindy než právě na Štědrý den. Jindy totiž ztrácí smysl. Už nikdy bych akci 23. prosince neuspořádal. Jsem přesvědčený, že je to správné.

Na čí popud setkání vzniklo?

Tuto vánoční tradici jsem založil již v době, kdy jsem pracoval jako ředitel Restaurací a jídelen. Neváhal jsem proto a oslovil bývalého starostu Jiřího Čeřovského. S nadšením to přijal.

Je to akce pro starší spoluobčany, kteří jsou o svátcích sami a takto jim mohu společně s městem projevit, že na ně myslíme, že jsou zde doma, že s nimi rádi strávíme příjemné chvíle, a že nám nejsou lhostejní. I já budu na stará kolena rád, když si na mě někdo vzpomene.

Není po vašem středečním setkání s vedením radnice právě tato akce ohrožena?

V žádném případě. Ale zajímavé je prohlášení starosty Petra Tulpy, že tohle komerce není. Já na rozdíl od něj v akci pro děti a pro seniory žádný rozdíl nevidím. Pozvánku pro děti neuveřejní, setkání s osamělými je prý něco jiného.

Takže se bude o letošních Vánocích setkání konat?

Přesně na Štědrý den a zvažuji dokonce dvakrát, dopoledne a odpoledne. Zájem osamocených lidí je obrovský. Právě na schůzce u starosty jsem nahlas zauvažoval, že akci udělám úplně sám nebo oslovím ke spolupráci jiný subjekt.

A reakce?

Překvapilo mě, že pan starosta na to nijak nezareagoval. Zato vedoucí odboru komunikace Jana Fričová mi odpověděla promptně: „Tak to udělejte“. Z toho mi vyplynulo, že město a jeho současní představitelé nejsou charitativním akcím pořádaným některými soukromými subjekty nakloněni a nemají zájem je ani prezentovat.

Přesto je v Jabloneckém měsíčníku řada akcí soukromých subjektů.

V červnovém měsíčníku jsem našel informaci o tom, že organizace ČSSD pořádá Den dětí. Tak, jim to zveřejnit v kulturním přehledu mohou, a Petřínu ne? Nechápu. Na schůzce pan starosta argumentoval, že město dělá pro děti tisíce akcí ročně, a také nezveřejňuje všechny. Jenom vybrané, a to ještě takové, které pořádá ve svých zařízeních. Den dětí s ČSSD je v plaveckém bazénu. Soukromým subjektům prý nezveřejňují nic proto, že by museli rozšířit měsíčník ještě minimálně o dvě strany, což by znamenalo další finance navíc.

Vedení radnice ale finančně podporuje kulturní činnost některých soukromých či pronajatých zařízení?

Ano, slyšel jsem. Já po radnici ale žádné peníze na naše akce nechci. Ať mi ale vysvětlí, proč je problém dát do radničního měsíčníku třikrát ročně krátkou informaci o pořádání akce.

Na Petříně se toho ale děje podstatně víc.

Třeba jedenkrát za měsíc jazzové večery a dvakrát ročně kurzy řeckých tanců s Marthou a Tenou Elefteriadu. Každoročně také slavíme výročí otevření Petřína. To jsou již akce komerční, což znamená, že si vstup hosté hradí. Přesto je servisně zařazuje bez problému Kalendář Liberecka a výborná spolupráce je s Krajským úřadem v Liberci. Všechno fungovalo i za pana Čeřovského.

Jak se díváte na hosty, rozlišujete?

Pracuji v hotelnictví od svých šestnácti let. Vždy jsem zastával názor, že host, který u mě jí, pije, baví se nebo přespí, musí být spokojen. To mi leží na srdci nejvíc. Je mi srdečně jedno, jestli je bílý, černý, žlutý nebo fialový, jestli je příznivcem té či oné strany nebo nějakého sdružení. To mě u mých hostů opravdu nezajímá. Zajímá mě, jak byli spokojeni s našimi službami a jestli se u nás cítili dobře. Protože pokud ano, vím, že přijdou i příště. A o tom provozování restaurace a hotelu je.

Hospody sloužili za feudalismu, kapitalismu, nacismu, komunismu i demokracii. Pro mě je zákazník zákazníkem. A mě je jedno jestli odchází spokojený demokrat nebo lidovec, hlavně je byl spokojený. Na Petříně stoloval Paroubek i Klaus.

A vy sám jste na Petříně spokojený? Začátky nebyly jednoduché.

To rozhodně. Petřín patřil spekulantům a koupě byla značně komplikovaná. Samozřejmě i následná rekonstrukce nebyla snadná, ale mohu pochválit tehdejší vedení radnice, že se mi snažilo maximálně vyjít vstříc a pomohlo, kde se dalo. Z každého jednání bylo cítit, že představitelům města opravdu záleží na tom, aby byl Petřín opravený a sloužil zase svému účelu. Za ten korektní přístup a vlídné zacházení, mohu-li to tak říct, jsem se rozhodl nevybírat vstupné na rozhlednu. Od začátku se mi práce dařila a myslím, že restaurace funguje jak má, proto jsem spokojený.

Jako pro rodilého Pražáka má pro vás pojem Petřín i citový podtext?

Dvaadvacet let jsem bydlel pod Petřínskou rozhlednou a denně se na ní díval. Když jsem viděl ten jablonecký Petřín zděsil jsem se, ale snad právě proto jsem mu nepřál špatný osud. Stejně jsem se chtěl na stáří do Jizerských hor přestěhovat. Bral jsem to jako nabídku osudu.

Rozhledna Petřín Jablonec nad Nisou

Rozhlednu se jménem Petřín můžete navštívit nejen v Praze, ale i v Jablonci nad Nisou. Konkrétně na jeho jižním okraji ve Vrkoslavicích. Místo, které nabízí nádherný výhled na město bižuterie, si občané Jablonce velmi oblíbili, pro své nedělní vycházky. Této skutečnosti chtěl využít podnikavý hostinský Richard Fellinghauer. Roku 1906 zakoupil pozemek a vystavěl na něm výletní restauraci. Udělal vše pro to, aby byla úspěšná. Objekt byl vybaven tanečním sálem, pánským salonem a kulečníkem a také dvacet metrů vysokou vyhlídkovou věží. Objekt se prvním návštěvníkům otevřel 2. prosince 1906. Jablonečtí občané v prvních letech navštěvovali Petřín v hojném počtu, ale nadšení brzy vyprchalo a podnik přestal prosperovat. Nešťastný Fellinghauer byl nucen objekt prodat. Majitelé se zde rychle střídali, ale nikomu se nedařilo. Nezabralo ani časté střídání názvů. Původní "Nickelkoppe", na "Öserwarte", potom na "Hohenwarte" až po současný Petřín.

Po 2. světové válce sloužila jako dětský domov a ke svému původnímu účelu se vrátila opět až v polovině šedesátých let. Tehdy ji provozoval státní podnik „Restaurace a jídelny“. Po roce 1989 se dostal Petřín do privatizačního kolotoče. Koupili jej spekulanti, kteří měli jiné zájmy než jeho provoz. Budova zůstala opuštěna, okna byla zabedněna a došlo k celkové devastaci. Zlomem byl příchod nového majitele Evžena Hejska v roce 1996, který objekt po vyjasnění majetkových vztahů od ledna 1999 do června 2000 kompletně zrekonstruoval. Opravený objekt nabízí restauraci, ubytování a vyhlídkovou věž. Na vyhlídkový ochoz ve výšce 15 metrů, vede 91 schodů, když je vystoupáte naskytne se vám výhled na Jablonec nad Nisou, Liberec, Jizerské hory a Ještěd. (www.atlasceska.cz)