Při slavnostním předávání ocenění s držitelem Zlatého kříže 3. stupně Václavem Beranem rozhovor vedla ředitelka Oblastního spolku ČČK Helena Ungermannová.

Helena Ungermannová: Převzal z rukou jabloneckého starosty ocenění za osmdesát bezplatných odběrů krve. Jaký u toho máte pocit?
Václav Beran: Pěknej. Pěknej, protože to se povede jenom jednou v životě.

H.U.: Slavnostní setkání se vám líbilo?
V. B.: No, docela.

H. U.: Přišel jste s manželkou. Co na to říkala vaše paní?
V. B.: Byla na to zvědavá, jak to probíhá. Viděl jsem v Praze předávání křížů, tam je to honosnější, trošičku.

H. U.: Co vůbec říká vaše paní tomu, že dáváte krev?
V. B.: Já už jí dávám strašně dlouho. Kdysi dávno jsem zachránil mladého sedmnáctiletého kluka. Od té doby jsem začal dávat krev a připadá mi to úplně normální. Každý, kdo by mohl dát krev, by ji dát měl.

H. U.: Záchrana toho života byl ten první popud. To byl ten váš první odběr?
V. B.: Kluk vletěl pod auto, já jsem mu svou krví zachránil život. Potřeboval transfúzi, tak tenkrát se to tak nastartovalo. To bylo ještě v Havířově, když jsem dělal na šachtě.

H. U.: Teď jste v důchodu. Takže máte čas. Jak často chodíte na transfúzní oddělení?
V. B.: Už jsem krev přestal dávat, protože mi je pětašedesát. Takže já už nemůžu. Ale kdybych mohl, chodil bych dál.