Naposledy jsme se viděly při předávání stříbrných medailí. Vy jste s dárcovstvím začala velmi brzy.
Začala jsem hned v osmnácti, když mě na transfuzku přivedl přítel. Říkal: „Pojď, zkusíme to, jsou tam příjemný lidi, nic tě to nebude stát, vyzkoušíš to, jestli ti to bude dělat dobře“. Je pravda, že doktor si nebyl úplně jistý a ze začátku mi nebylo úplně dobře. Pak se to srovnalo, zvykla jsem si a paráda.

Váš partner také daruje krev, má už zlatou medaili. Ale co vaše zaměstnání?
Pracuji v akciové společnosti FK Baumit.

Skončily prázdniny. Co vy a volný čas? Jak jste strávila dovolenou?
Můj volný čas hodně zabírá zahrada u baráčku, což je můj koníček. Pak pořádáme také výlety, jezdíme na kolo a sjíždíme řeky, takže léto uteklo jako voda.

Kde jste byli na vodě, říkáte, sjíždíme řeky. Jakou letos?
Letos jsme jeli Lužnici a Vltavu. Tu si dáváme každý rok, ta je krásná.

Kolik času tomu tak věnujete? Myslíte, že je to tak akorát?
Rádi bychom jezdili víckrát. Sezonu začínáme na jaře Jizerou. Pokud je ještě voda, jedeme Vltavu, tak z kraje srpna. Zjišťujeme, že bychom jeli víckrát. Hodně nás to baví. Vždycky tomu věnujeme víkend plus nějaké dva až tři pracovní dny, tam si vždycky odpočineme.

Říkala jste i odpočinek a zahrada, jak velkou máte zahradu?
No ne zas tak velikou, ale mně to stačí bohatě. Pěstuju si ve skleníku zeleninu a pár kytiček. Ono to nějaký čas zabere než se o to člověk postará.

Stíháte ještě něco ve volném čase?
Už toho času potom moc není. Ráda si přečtu nějakou knížku, teď jsem dostudovala, tak i jinou literaturu než studijní materiály. Sedíme na terase s přáteli, sem tam nějaké kolo. Tomu se ale nevěnuji tolik, abych mohla říkat, že sportuju.

Připravila Helena Ungermannová