I Jan Žíla se zařadil do rodiny dobrovolných dárců krve v projektu, který Jablonecký deník připravuje s libereckým Transfúzním oddělením - Krvavé letadlo aneb ulov si svého prvodárce. Chvíli to ale vypadalo, že jen odhodlání nestačí a vyřadí jej zdravotní důvody.

Proč vás zdržela paní doktorka ve vyšetřovně?
Paní doktorka tu nepracuje tak dlouho, a má strach o mé játro, tedy slovensky pečeň. Zdálo se jí trochu zvětšené a tak svolali lékaři konzilium. Pak se mne zeptali, zda necvičím břišní svaly. A to v poslední době dělám trochu víc, tak bude asi moje pečeň v pořádku.

Filtrem a prohlídkou jste prošel. Ale nejste úplný nováček. Jaký je to pocit a proč jste se pro dárcovství rozhodl?
Výborný pocit. Musím poděkovat Deníku i vám, Lenko. Mám ze sebe radost. Dát krev je naše povinnost a na to jsem v poslední době nějak zapomněl. Jsem rád, že jsme se potkali a že jste vymyslela projekt Krvavé letadlo. To je tedy šílený název. Ta druhá půlka se mi líbí už víc Ulov si svého prvodárce. Já tedy nejsem prvodárce, ale mám ze sebe i tak dobrý pocit.

Kolik let jste měl pauzu?
Asi dvacet let.

Kolik odběrů?
S dnešním odběrem mám dohromady sedm.

Jsme oba novináři. Byla jsem jako účastník řetězové dopravní nehody schopná volat pro fotografa, ale co jste to vyváděl vy? Z odběrového křesla jste se propojoval přímo do vysílání?
Naše paní ředitelka z Radia Dobrý den věděla, kam jdu a zná váš projekt. Tak jsme se domluvili, že jí zavolám, až mě děvčata budou pouštět žilou. Pro mě to není problém. Když jsem si zlomil kotník a operovali mi ho, tak jsem v tu chvíli měl mít důležitou schůzku, a protože operace probíhala epidurálně, tak jsem telefonoval a schůzku rušil. Nechtěl jsem, aby na mě čekali.

V té souvislosti mě napadá, zda jste zažil nějaké další zajímavé propojení své činnosti a profese? Jako třeba dnes z odběrového křesla? Nějaká podobná akcička?
Pamatuji si, že jsem organizoval něco podobného na telefon, spojení do rádia při seskoku padákem. Tehdy z toho sešlo, ale myslím si, že v budoucnu by to mohlo vyjít. Je to docela dobrý nápad. Nikdo to ještě neudělal. Telefonuje se z vlaku, letadla to už ne, auta, dobře dnes na transfúzce. A padák by byl také dobrý.

A co vítr?
To je otázka techniky. Technicky se to dá vymyslet. Člověk ale moc dlouho nesmí čekat na spojení. Musí dávat pozor, aby včas zatáhnul za šňůru od padáku. Potom už by se asi jinak nedovolal…

Blíží se konec roku. Co ten nový?
Musím přiznat, že profesně mám za sebou nádherný rok. V osobním si mohu přát, jen aby to vydrželo.

V osobním životě se stalo co? Že jsem tak zvědavá?
Starší syn ze mě udělal dědečka. Jsem pyšný a je z toho patrné, že děti jsem měl brzy. Ale když stále někde lítáte, něco zařizujete, tak si dětí vůbec neužijete. Je pravdou, že jsem si zatím ani malého Honzíka moc neužil. Ale těším se na ty roky, co přijdou.