Akademická sochařka Zdeňka Laštovičková končí poslední červencový den na postu ředitelky Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě. Chce se více věnovat tvůrčí práci, školu ze dne na den ale také neopustí. Přitom ještě v osmdesátých letech přemýšlela, že s učením skončí a postaví se na vlastní nohy.

Jak jste se dostala do pedagogického sboru sklářské školy?

Po vysoké škole jsem chtěla učit v regionu, začala jsem na umělecké škole v Turnově, ale bydlela jsem v Železném Brodě. Po mateřské dovolené jsem požádala o přeložení do Brodu.

Vy jste zdejší školou prošla jako student, jaký byl návrat, tentokrát za katedru?

Bylo to hezké, ráda na to vzpomínám. Já byla tehdy doslova elév, navíc žena, výtvarnice. Přišla jsem mezi významnou garnituru výtvarníků jakými byli Jan Novotný, Ladislav Oliva, Pavel Ježek, Vilém Dostrašil. Byla jsem zkrátka začátečník, ale všichni se ke mě chovali vstřícně a atmosféra díky nim byla příjemná i v té době, tedy v polovině osmdesátých let.

V té době jste na škole asi pracovali s dobovými náměty…

Ale jistě, museli jsme podle osnov studentům zadávat úkoly s tématy spartakiády i k různým výročím, která už dnešní generaci nic neříkají. Dělaly se transparenty, škola i město se na 1. máje musely náležitě vyzdobit. Výtvarníci si i s těmito tématy museli umět poradit.

Jaká vlastně tehdy na „sklandě" vládla atmosféra?

Z letmého pohledu to bylo únosnější než na turnovské škole. Tam zahajovací porada trvala šest hodin ředitel celou dobu četl socialistické proklamace. Někteří kolegové však měli díky svým předchozím postojům velké problémy nesměli například vystavovat.

Za několik let na to přišla sametová revoluce. Jak jste ji prožívali tady na škole?

To byla velice spontánní doba, studenti demonstrovali na náměstí. Tehdejší ředitel byl pak odvolán a nastoupil akad.soch.Pavel Ježek. Byla to najednou ohromná změna, uvolněnost, což se promítalo i do výuky. Studenti náhle dostávali nové informace a hlavně se je snažili vstřebávat, vyjíždělo se často do zahraničí za poznáváním památek, které jsme do té doby znali jen z publikací. Učit několik let po revoluci byla radost. Příjemná tvůrčí doba, kdy ještě nebylo tolik administrace a dalo se více soustředit na práci.

Nová doba, nové možnosti. Jak jste se snažili do toho vlaku, který se v té době rozjížděl, naskočit?

Už někdy v roce 1990/91 škola zareagovala na první grantovou možnost na pořízení počítačů Apple Macintosh. Z USA jsme dostali sestavu hlavního počítače a tří dalších s laserovou tiskárnou, tehdy byla cena přes půl milionu korun. K tomu se váže taková zajímavá historka: když zásilka z Ameriky doletěla do Prahy, někdo ji celou na letišti ukradl. Posílala se podruhé. Počítače MAC mají výhodu v intuitivním ovládání, tak to bez velké průpravy šlo. Hnedle jsme začlenily počítačovou grafiku do výuky písma i navrhování. To byly počátky PC technologie na sklářské škole.

V roce 2000 jste pak nastoupila na místo ředitelky SUPŠS. Chtěla jste, nebo byl tlak z okolí?

Vlastně to bylo celé tak trochu paradox. Ve školním roce 1989/90 jsem chtěla s pedagogikou skončit. Tehdy jsem se zajímala o restaurování. Ale pak jsem na žádost nového ředitele Pavla Ježka zůstala. Ten byl pak na konci devadesátých let těžce nemocen. Tehdejší kolegové chtěli, abych šla do konkurzu na ředitele. Když se tak zamyslím, z té doby tu ale vlastně už nikdo není, proběhla velká generační obměna, což nebylo jednoduché.

Doba se pro školství za ta léta spíše pohoršila, zvláště co se financování týče…

…to bychom dlouho diskutovali. Ale změnily se i obecné podmínky. Dříve často lidé nastoupili na pracovním místě a zůstali tam natrvalo. Dnes hledají lepší pozice a kvalitní lidé se do školství shánějí těžce. Hlavně pro technické předměty je to obrovský problém. Kvalitní odborník má ve firmách nesrovnatelný plat se školstvím.

V současné době se již hovoří o podporách odborného školství což je nezbytné. Například maturitní obor Sklářské technologie máme dnes ve školském rejstříku jako jediná škola v republice. Firmám technologové odcházejí do důchodu, ale my jim nové sedm let nevychováváme. Snažíme se obor propagovat, ale zatím není zájem uchazečů.

O krásných chvílích jsme se již bavili, vzpomenete si ale třeba i na dobu, kdy jste měla vedení sklářské školy až nad hlavu?

V průběhu krize sklářského průmyslu před několika lety, kdy končily velké sklářské podniky. Celá krize sklářského průmyslu byla mediálně nadsazená. Některé velké podniky byly spíše vytunelovány, malé zůstávaly i vznikaly, trh se proměnil. To byla nejhorší doba lidé, myslím tím rodiče, si říkali, že sklo nemá budoucnost a tak se k nám hlásil malý počet uchazečů. Čelit tomu bylo strašně těžké. Ale začali jsme bojovat, třeba i Skleněným městečkem (slavnosti skla v Železném Brodě pozn. redakce), dny otevřených dveří, pořádáme projektové dny pro žáky základních škol v naší moderní laboratoři. Nejdůležitější je dostat rodiče i s dětmi do školy, aby sami mohli posoudit vybavení školy, její výsledky a kvalitu výuky.

Na konci letních prázdnin odcházíte z místa ředitelky, co dál?

V posledních letech jsem nenacházela sílu a čas na výtvarnou činnost a tak si ji chci ještě užít. Vždyť jsem ředitelovala skoro šestnáct let, tak je čas přenechat tuto odpovědnou práci někomu mladšímu. Navíc ještě na škole úplně nekončím, chci ještě chvíli učit na část úvazku výtvarné předměty, v případě zájmu poradit novému řediteli. Ale nějak výrazně přesluhovat? To ne.

Co čeká nového ředitele?

Další velký objem práce. Optimalizace školství v podstatě neproběhla, je stále vysoký převis v počtu nabízených míst na středních školách. Nekonečné úsilí je každoroční prezentování školy, musí držet rovnováhu lidských a finančních zdrojů. Musí udržet úroveň vzdělávání a rozvíjet ji. Využívat všech příležitostí (grantů) k aktualizaci technického vybavení, stíhat rychlost vývoje i přes administrativní překážky, rozvíjet kontakty s firmami a praxí je toho hodně.

Co myslíte, na co budete vzpomínat?

Určitě na lidi, se kterými jsem se ve škole potkala a byli mi nápomocni. S nimi jsme zvládli školu přetransformovat k současným oborům, jejichž absolventi jsou přijímáni na VŠ i uplatnitelní v praxi. Výrazně se posunulo vybavení školy a to díky dokončení řady projektů. Dnes je „sklanda" školou využívající současné technologie, což je plus hlavně pro studenty. V současnosti nestačí frontální výuka s tabulí a křídou, užívání ICT technologií ve všech předmětech je předpokladem zájmu studentů. Jsem ráda, že mohu říci, že Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Železném Brodě je dnes školou skutečně moderní.