„Jen jsem stál a díval se, jak se výrobnou ženou dva metry vody. V tu chvíli mi bylo zle,“ vzpomíná Josef Novotný, majitel sklářské firmy z Heřmanic na Liberecku. Velká voda zničila nejen vybavení a stroje, ale celou budovu z jedné strany rozbouřený potok podemlel.

V neděli převzal skoro třicet pět tisíc korun v hotovosti. Tolik vynesla dobročinná aukce výrobků sklářského řemesla a umění.

Do aukce zdarma vložilo své výrobky mnoho firem ze Železnobrodska a umělecká díla uznávaní umělci typu Zdeňka Lhotského z Pelechova.
Ostatně z jeho strany nápad na pomoc vyplavené firmě z Heřmanic vyšel.

„Zrovna jsme založili občanské sdružení Občanská beseda Železný Brod. Aukce je naší první akcí a rovnou akcí snad smysluplnou,“ podotkl Lhotský. Dražbu nevynechal ani Jablonecký Deník.

Dražba


Aniž bych si vybíral, dostávám dražební číslo sedm. Pro někoho číslo šťastné, pro mne ale dvojnásob. Dvě sedmičky mám totiž v datu narození.

Nabízené výrobky důkladně prohlížím. Líbí se mi zelenožlutá váza s motivem vážek, velký modrý talíř, láhev se slivovicí a vázy Zdeňka Lhotského. Posledně jmenované jsou ale pro mě příliš drahé již při vyvolávací ceně.

Proto několik prvních nabídek přeskakuji, byť jsem v nutkání svou sedmičku zvednout. Pozor, na řadě je zelenožlutá váza. Ruka s číslem letí nahoru hned při vyvolávací ceně. Hle, žádný adrenalin, bratru za pět set je moje.

Blížíme se k lahvi se slivovicí. „A tento skvost necháme na konec, bude zlatým hřebem,“ odsouvá objekt mého zájmu dražebník. Jsem na vážkách. Přece jen mám omezené zdroje, a teď jsem dostal zcela jasně najevo, že tady se zřejmě půjde vysoko.

Zkouším tedy velký modrý talíř. Vyvolávací cena pět set, zvedám ruku. Šest set, sedm, osm, devět set, tisíc!

Mám pokračovat? Proti mně přihazuje Martin Hlubuček, zástupce ředitele Střední uměleckoprůmyslové školy v Železném Brodě. Asi ví své. Při čtrnácti stovkách pana Hlubučka ale váhám, nicméně ruka samovolně zvedá číslo. „Patnáct set,“ zachroptím.

„Patnáct set poprvé, podruhé a potřetí. Talíř pro pána s číslem sedm,“ hlásí dražebník. Běžím zaplatit, talíř mi balí Alena Kortanová, jedna z organizátorek nejen dražby, ale i celého festivalu Skleněné městečko, který o víkendu proběhl v Železném Brodě.

Josef Novotný přebírá dózu, kde jsou napěchované vybrané peníze. „Kdyby se něco stalo v Železném Brodě, což vám samozřejmě nepřeji, budu první, kdo vám pomůže,“ říká mírně rozechvělým hlasem. A u srdce je tak nějak teploučko.

Skleněné městečko

„Letošní ročník Skleněného městečka se povedl, přálo i počasí,“ uvedla Kortanová. Největší zájem veřejnosti přitáhly jako vždy módní přehlídky pod modrým nebem na Malém náměstí, kde své stánky postavily místní firmy.

Nejen děti si mohly vyzkoušet, jak těžké je vyfouknout ze skla obyčejnou kuličku. V prostorách sklářské školy probíhal sklářský veletrh, prezentace sklářských firem nejen z města a okolí. V rámci festivalu se konal i sraz absolventů místní sklářské školy. „Sešlo se nás opravdu hodně a bylo to milé,“ popsala Zdeňka Laštovičková, ředitelka SUPSŠ.

Návštěvníci a obyvatelé města si mohli prohlédnout i vodní elektrárnu, která byla spuštěna v pátek. Kolem obnoveného náhonu tak korzovaly doslova davy lidí.

V zrekonstruovaném továrním objektu v areálu bývalé továrny společnosti Hybler se veřejnosti poprvé zpřístupnily výstavní prostory sklářských výtvarníků Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského, kteří neodmyslitelně patří k Železnému Brodu a světové výtvarné scéně. Novou galerii otevřelo i Studio Zdeňka Lhotského v Pelechově. V několika dalších letech má vyrůst další galerie na náměstí 3. května.

Z Železného Brodu se tak stává město galerií o skle. Opravdu dokonalé Skleněné městečko.

Dovětek: Talíř s vázou byl pěkně těžký. A já bloud nechal auto až na nábřeží. Už dlouho jsem neměl tak vytahané ruce. Ale stálo to za to.