Sáňky, které můžete jednoduše složit, obal na čokoládu, který po rozbalení pochoutky slouží zároveň jako mapa, designová sluchátka nebo souprava nápojového skla. Jednoduchá, efektní a krásná. To vše a desítky dalších věcí představuje výstava v Univerzitní galerii N v Jablonci nad Nisou.

Mapuje deset let nejmladšího oboru sklářské školy v Železném Brodu. Založila ho tehdejší ředitelka Zdeňka Laštovičková, která reagovala na potřebu školy i trhu. „Nebyla to odvaha, byla to nutnost,“ vysvětlila založení nového oboru. „Jednak to byla doba, kdy se každá škola snažila nějak ozvláštnit své obory, dalším důvodem bylo, že sklářský obor se tehdy potýkal s problémy,“ popsala.

Studenti se proto kromě práce se sklem učili pracovat i s dalšími materiály. Od dřeva a kovu až třeba k plastům. „Chtěli jsme mladým lidem nabídnout něco, co bude nové, zajímavé, ale zároveň není jinde v regionu, abychom nepřetahovali absolventy z jiných škol,“ popsala bývalá ředitelka.

Sklízejí úspěchy

Nápad se ujal. Během deseti let vychovala škola na šest desítek absolventů, kteří našli dobré uplatnění jak na vysokých školách uměleckého zaměření, tak i v praxi. „Každý rok se zúčastňujeme soutěže mladých designérů v Mnichově, například letos uspěly hned dvě věci: skládací sáňky a dětské odrážedlo. Vzhledem k účasti mladých návrhářů z 50 zemí to považujeme za obrovský úspěch,“ zmínil vedoucí ateliéru Tomáš Rýdl.

Účast na soutěžích mladých designérů přitom zdaleka není samoúčelnou prezentací. Právě naopak. Například o skládací sáňky už projevily zájem hned dvě firmy. O chytré obaly na semínka nalepená v papírových košíčcích, která se zasadí jednoduše i s nimi, se zase zajímal švédský řetězec Ikea. Velké úspěchy sklízí i designové batohy z potištěného textilu inspirované kresbami postižených dětí.

Mezi laureáty tuzemské soutěže Národní cena za studentský design je hned několik absolventů železnobrodského ateliéru. Například Antonín Košek se souborem barevných váz, tvarem i barevností inspirovaných egyptským uměním. I ty lze vidět na výstavě v jablonecké galerii. Stejně jako jeho nápojové sklo z čirého skla.

„Ty tři roky, které jsem strávil v Brodě, mě posunuly strašně vysoko ve všech dovednostech od praktických, tedy řemeslného zpracování, přes klasickou kresbu a malbu až po 3D grafiku,“ popsal mladý designér, který mohl srovnávat se studiem na jiné umělecky zaměřené střední škole.

„Železnobrodský ateliér produktového designu je i skvělou přípravou, protože většinu věcí, které jsme se tu naučili, se kvalitou a obsahem rovná tomu, co se dělá na vysokých školách,“ podotkl Košek, který nyní pokračuje na fakultě umění a designu ústecké univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Důvody vysoké úrovně oboru jsou podle něj dva: „Zaprvé se tam scházejí lidé, kteří o to mají zájem, studenti, které to baví a navzájem se motivují, a skvělí učitelé.“

Stejně jako sami studenti hodnotí kvalitu oboru i firmy, které umění mladých designérů využívají. „Koncepce studia je přímo nastavena na spolupráci s praxí. Pro nás je podstatné studenty naučit, že design je funkční věc, která má estetickou hodnotu,“ vysvětlil Tomáš Rýdl. Také podle autorky výstavy studentských prací Lenky Pátkové je design něco, co z obyčejné funkční věci může udělat něco krásného.

„Největší radost bych měl asi z toho, kdybych navrhoval věci pro lidi, pro běžnou potřebu a ani by nemuseli nutně vědět, že to navrhoval Antonín Košek. Přál bych si, aby si tu věc kupovali, protože se jim prostě líbí, jako třeba lahve na Kofolu, které navrhoval Jan Čapek,“ dodal mladý návrhář.

Produktový design má ostatně na Jablonecku velkou tradici. Kromě Ronyho Plesla odtud pocházel i legendární designér Stanislav Lachman, známý díky firmě, pro kterou navrhoval své ikonické kousky jako „pan Eta“.

ROZHOVOR SE ZAKLADATELKOU OBORU ZDEŇKOU LAŠTOVIČKOVOU

Dobrý ředitel má učitele spojovat, nikoliv rozdělovat

Potřeba zareagovat na změny jak v oblasti uměleckých škol, tak na stagnaci sklářského oboru byla podle emeritní ředitelky sklářské školy v Železném Brodě (SUPŠS) Zdeňky Laštovičkové důvodem, proč před deseti lety přišla s nápadem založit zcela nový obor produktového designu.  „Chtěli jsme studentům nabídnout něco, co bude nové, a pro mladé lidi zajímavé, a zároveň něco, co v regionu není,“ vysvětlila začátky ateliéru, který během let absolvovalo na šest desítek mladých designérů Zdeňka Laštovičková.

Výstava mapuje 10 let existence ateliéru, nabízí průřez tvorbou, máte z výsledků radost?
Mám. Od začátku jsme chtěli, aby obor  postihl více materiálů, aby absolvent dokázal zvládnout širší  škálu a nebyl úzce specializován na sklo. Aby se dokázal se svými nápady uplatnit v nejrůznějších firmách.

Mají vaši absolventi tím pádem i široké uplatnění?
Určitě, ať už pokračují dál na uměleckých fakultách vysokých škol v Ústí, v Plzni, nebo  Uměleckoprůmyslové  škole v Praze. Ale především mají otevřené dveře do našich i zahraničních firem. Hodně v tom pomohly i praxe v rámci zahraničních stáží programu Erasmus. Tím jim škola otevřela nejen více možností srovnávat, ale i pochopit, že prosadit se jako designér, je i velmi tvrdá řehole a je pro to potřeba něco udělat.

Obor založila před 10 lety tehdejší ředitelka SPŠS Zdena Laštovičková.Jaký byl o nový obor mezi studenty zájem?
Myslím, že jsme se v té době trefili do nového  vnímání výtvarných oborů. Tím, že jsme se ho snažili od samého začátku propagovat, tak o něj zájem mezi mladými lidmi byl. Naši studenti se hned přihlašovali do soutěží, například do jedné z prvních s názvem Mladý obal a první výsledky nového ateliéru už bodovaly i na mezioborové soutěži uměleckých škol  Studentský design.

A z opačné strany, bylo těžké prosadit tento obor na tradiční sklářské škole?
Nemyslím, protože v té době všichni cítili, že je něco potřeba udělat, aby se škola posunula dopředu. Atmosféra školy v té době byla velmi pozitivní, všichni spolupracovali, ať už to byl Martin Hlubuček, který dával  dohromady učební plány, aby byl kompatibilní s ostatními obory, nebo  další kolegové.

Zástupce německé firmy Steinel, která se školou začala po prvních prezentacích studentských prací spolupracovat, zmínil na vernisáži, že úspěch železnobrodské školy tkví mimo jiné v tom, že je to škola s duší. Tu škole dodává nejen její historie, ale i osobnost ředitele, který udává tón a vytváří na škole tvůrčí atmosféru. Ptám se vás tedy jako dlouholeté ředitelky, jaké vlastnosti by měl mít takový člověk?
Osobnost ředitele je důležitá,  i když já vždycky říkám, že školu dělají kantoři. A vytvořit kvalitní pedagogický tým z různých osobností, to je podle mě to, co má dobrý ředitel umět.  Vytvořit takový sbor, který umí  tvořit v týmu, přestože jej tvoří velmi mnoho různých osobností či skupin. A to je na takové škole  realita, protože  výtvarníci mají jiné vlastnosti, nežli řemeslnici a nežli teoretici. Podle mě je proto  strašně důležité, aby ředitel dokázal všechny tyto strany vnímat. Aby  byl empatický k jejich potřebám a jejich rozlišné názory zceloval a propojoval. Aby dokázal dát přednost kvalitě pedagoga, před jeho osobními postoji či vlastnostmi.

Říkala jste, že novým oborem škola zareagovala na potřebu tří sklářských škol v regionu se nějakým způsobem vyprofilovat. V minulosti se objevily i úvahy, zda by se neměly například sloučit. Mají podle vás takové úvahy opodstatnění?
Já si myslím, že každá škola má svůj charakter, že má své obory, které preferuje a dlouhou dobu si je dokázala udržet.  V posledních letech se to sice hodně sbližuje, ale podle mě je v kompetenci kraje, aby dokázal zdůraznit to, čím jsou jedinečné. Problémem je i jejich vzdálenost od sebe. Nějaké slučování bych proto  neviděla jako dobré a hlavně prospěšné.