Libor Doležal se před čtyřmi lety stal ředitelem umělecko-průmyslové školy sklářské v Železném Brodě, kterou sám coby student navštěvoval. Sklářský výtvarník žijící a tvořící na Malé Skále vystavoval svá díla v Praze, ale i Německu či Finsku, kde absolvoval i výměnný pobyt. Jak ale říká, Železný Brod a Malá Skála především, to je kraj, ve kterém by rád zůstal nadobro. Nyní se intenzivně připravuje na oslavy stého výročí vzniku sklářské školy v Železném Brodě.

Pocházíte ze Železného Brodu?

Rodiče se přestěhovali v sedmdesátých letech do panelových domů na Vápence a já jsem tedy Broďákem od narození. V roce 1983 jsem šel jako prvňáček na takzvanou novou školu Pelechovskou, tehdy to byla zbrusu nová budova. Pak jsme se přestěhovali do rodinného domku také v Brodě. Po vysoké škole jsem si postavil dům na Malé Skále, takže od té doby jsem Maloskalák.

Vy jste na železnobrodské sklářské škole studoval. Kdy jste poprvé čichl ke sklu?

Z tátovy strany jsme byli vždy sklářská rodina. Děda, praděda, kam až by se dalo dohlédnout samý sklář. Od malička jsem v tom žil, protože spoustu zařízení jsme měli doma. Děda se tím ještě po sametové revoluci pár let živil. Vyráběl benátská zrcadla a bohatý brus. A tak mi bylo prostě doma sděleno: ty půjdeš na sklandu a je to. Studoval jsem broušení skla. Měl jsem štěstí na pedagogy, studiem mne vedl Břetislav Novák jako výtvarník, Jiří Patrman jako dílenský učitel.

Studenti sklářské školy působili vždy tak nějak volnomyšlenkářsky. Bylo to už za vás?

Určitě. S odstupem času vnímám, že jsme byli zejména vizuálně jiní. Myslím si, že se sklanda tou svou výtvarnou půlkou odlišuje od cítění běžných středoškoláků. Celkový duch je zkrátka jiný. Už za dob studia jsem vnímal školu jako takový chrám, který žije svým vlastním životem a není součástí města, což dnes chápu úplně opačně.

V současné době se sklářská škola výrazně zapojuje do kulturního dění ve městě. Pamatujete si vy na něco takového z dob studia?

Já jsem tady studoval v letech 1991 až 1995. A nevybavuji si, že bychom byli součástí železnobrodské komunity. Ale třeba to byl jen můj tehdejší pocit. Dnes je spolupráce jak s městským úřadem tak místními spolky na vysoké úrovni. Jsme jako spojené nádoby a profitujeme ze vzájemné spolupráce.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Jablonecko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.