Vše odstartovalo ve facebookové skupině Trochu štěstí v nešťastné době, kterou založil učitel Pavel Hadač ze Železného Brodu. Chtěl šířit dobrou náladu a radost, příspěvků i členů začalo postupně přibývat. „A jednoho dne mi napsal kamarád Honza Krejčí, že by měl takový nápad. Mohli bychom vzít handicapované děti do přírody, vynést je tam na zádech. Reálně jim pomoct a udělat jim radost, protože hodně z nich se nikam nedostane,“ popsal Hadač.

Deník pro dobrou náladuDeník pro dobrou náladuZdroj: DeníkNápad ho okamžitě zaujal. Ukázala se síla sociálních sítí a po pár sdíleních se začali hlásit první zájemci, kteří by rádi využili jejich nabídku, a další přibývali. „Samotné nás trochu překvapilo, jak rychle se to celé seběhlo. Ale když máte kolem sebe ty správné lidi, jde všechno. Takže jsme se pustili do návrhu konstrukce,“ podotkl Honza Krejčí. Ta musí splňovat několik kritérií. Musí unést alespoň padesátikilogramového člověka a být pohodlná pro uživatele i nosiče.

Nyní probíhá výroba konstrukce a až se uvolní bezpečnostní opatření spjatá s epidemií koronaviru, budou si ji moci první zájemci vyzkoušet na vlastní kůži. Mají vytipováno několik míst, kam zájemce vynesou. „Ve skupině nabízejí různí lidé, že by zajistili nějaké občerstvení na výlety, ale také konzumaci v konkrétních podnicích. Samozřejmě hlavní slovo budou mít sami zájemci nebo jejich zákonní zástupci. O jedné holčičce například víme, že má moc ráda lesy,“ doplnil Hadač.

Stále přibývají ti, kteří nabízejí pomocnou ruku. Jedná se o dobrovolnickou činnost, za kterou není žádný honorář. Veškerá realizace probíhá na vlastní náklady nebo ze sponzorských darů. „Prostě se sešli lidé, kteří mají chuť pomáhat. Proč? Protože chtějí, protože mohou,“ zdůraznil Krejčí.

Mezi další reálné nápady patří společný úklid okolí či výlet, až to epidemiologická situace dovolí. Členové skupiny také pomohli zoologickým zahradám a v budoucnu by mohl proběhnout i minibazárek nepotřebných věcí. „Tahle doba je sice těžká, ale možná právě proto si tolik vážíme těch dobrých věcí. Přesně proto má život takovou cenu. A já prostě musím něco dělat. I kdyby tahle skupina pomohla zlepšit náladu jedinému člověku, tak splnila svůj účel. A plnit bude dál,“ uzavřel Pavel Hadač.