Jedenatřicetiletá Kateřina Szewczyková na tohle pondělí dlouho nezapomene. Místo své narozeninové oslavy totiž skončila na policii… „Mám čtyřletého syna Vojtěcha, který je nevidomý. Každý den tráví čtyři hodiny se svojí asistentkou Blankou ve školce,“ říká Kateřina.

V pondělí ho spěchala vyzvednout hned po obědě, ale stal se malér - Vojtíšek nešťastně uklouzl v šatně a šeredně si rozbil hlavičku o futra dveří. Krvácejícího jej bleskurychle převezla do tanvaldské nemocnice.

„V Nemocniční ulici jsem zajela na horní parkoviště a spěchala na ambulanci, kde Vojtíška bez problémů a rychle ošetřili, uklidnili mě, že to není nic vážného. Oddechla jsem si a hned jsme všichni šli k autu, abychom byli co nejrychleji doma.

Jenže na parkovišti čekal paní Szewczykovou šok. „Nevěřila jsem vlastním očím – auto tam nebylo! Chvíli mně to vůbec nedocházelo, ale pak přišel hrozný pocit.“

Modrozelená Škoda Octavia 1,9 TDI 1L4 2135, řádně označená známým symbolem pro handicapované, zmizela. Byla ukradena! Následovala běžná rutina – přivolání policie, sepsání protokolu.

Nakonec obětavý policista odvezl nešťastnou maminku s nevidomým synem vlastním autem domů. „Jsem na mateřské dovolené a sama se starám o nevidomého Vojtíška a ještě o devítiletého Daniela. To auto mně ze svých úspor pořídila maminka, abych byla soběstačná. A teď jsem bez něj, vůbec nevím, co bude dál,“ zoufá si Kateřina.

Na Jablonecku to je už druhý případ hyenismu. Minulý týden jsme informovali o krádeži Škoda Fabie combi řádových sester, které byly nakupovat a po návratu na parkoviště zjistily, že tam auto plné důležitých léků pro postižené chlapce z Domova Maxov, oblečení a dalších potřebných věcí, není.

Slyším Nezvalova Edisona: „Naše životy jsou truchlivé jak pláč…“ Někde v dáli se však přidává Rolland: „Dobrý člověk ještě žije…“

Kdo bude mít pravdu?

Jaromír Fridrich