Luděk Hlavatý se narodil v Hradci Králové a na Jablonecko dorazil před dlouhými lety za prací coby sklář. Dnes je již v důchodu a zbývá mu více času na koníčky. Mezi největší patří zkrášlování okolí domku na okraji Jistebska.
Duch Muhu, strašidlo, hádající se kosové, Krakonoš nebo bába Hlídačka. Dřevěné sochy kam se podíváš. Všechny postavy vyrobil sám. A neprodává je.
„Dělám je proto, aby vnoučata měly proč dědka navštěvovat,“ vysvětluje Hlavatý. „Ale jezdí kolem pán na kole a ten se sem tam zastaví, aby si vyfotil, jak pokračuji na novém Krakonošovi,“ dodal řezbář, jež má sklony k manuální práci od mala.
„Po talentovkách jsem měl jít na sochaře, ale kámen se mi nelíbí. Proto jsem se věnoval sklu, léta jsem pracoval v železnobrdoských sklárnách. Škoda, jak to tam dopadlo,“ vypráví. S řezbářstvím začal, když se narodila vnoučata. Zahradu ozdobily první figury, ty však bohužel zmizely.
Protože má negativní zkušenosti se zloději, sochy zabezpečuje. „Přijedu domů, koukám na zahradu a krteček, čáp a další figury jsou fuč. I proto jsem teď Krakonoše zabetonoval,“ ukazuje na „statnou“ figuru.
Inspiraci hledá v knihách a v přírodě. „Četl jsem třeba knížku pohádek Železnobrodska a tam je duch Muhu vykresklen ve třech podobách. Já si vzal od každé něco,“ ukazuje na zelenou figuru.
Ukazuje do štítu domu. „A to je bába Hlídačka, ta mě vždycky hlídá, když jdu třeba večer z hospůdky,“ vypráví. Z okna se vyklání žena s mohutným poprsím.
Krakonošovo dvojče, které také vyrobil Luděk Hlavatý, najdou turisté v Jistebsku u hlavní silnice u odbočky na Huntířov. „Jen se nebojte, fotografujte,“ volá žena ze dveřích domu. „Už ho musíme trošku zrestaurovat, začíná tmavnout,“ prohodí kriticky.
Prodal by Luděk Hlavatý některou z figur? „Ne, nedělám to pro kšeft, jen pro radost. Mám sen, že až dodělám Krakonoše, tak se vrhnu na čerta. Měl by být takový klasický český, jako od Lady,“ vypráví.
