Sportovec tělem a duší, 94 letý Vladiboj Kraus, aktuálně žije v Domě seniorů Františkov – Liberec. Už jako dítě se věnoval sportu, a to lyžování. To ho provázelo celý život. Díky talentu na jazyky se podíval i do světa a vyzkoušel si lyžování v Alpách. Podle něj šlo dřív o sport jako takový, teď se vše točí kolem peněz.

Vladiboj Kraus se narodil 2. února 1929 v libereckém Rudolfově. Tehdy panovala extrémní zima, teploty dosahovaly mínus 40 stupňů Celsia. „Jsem zimní dítě, a to předznamenalo mé zájmy. Zima mi nikdy nevadila, byl jsem na ni zvyklý,“ podotkl Kraus. Jeho tatínek a teta pocházeli z Českého Dubu, Vladiboj Kraus navštěvoval německé gymnázium.

„Měl jsem českou národnost, a přitom jsem neuměl vůbec česky. Právě čeština byla pro mě nejtěžší jazyk, který jsem se musel naučit,“ ohlédl se senior. Po roce 1945 mu začal nový život, a jelikož ho bavily jazyky, věnoval se jejich studiu. Nakonec byl jmenován soudním tlumočníkem a překladatelem jazyka německého, anglického, francouzského a španělského.

Celým jeho životem ho provázela záliba v lyžování. „Lyžovat jsem se naučil jako samouk, stala se z toho má vášeň. Neodradily mě ani úrazy, kterých jsem měl nespočet. Během jednoho vážnějšího jsem si zranil pravou nohu a mám ji o tři centimetry kratší než levou,“ řekl.

Spolu s partou podobně laděných kolegů začali na Ještědu budovat zázemí pro lyžaře. Upravovali sjezdovky, vyřezávali keře. Dělali to zadarmo a s nadšením. „Nevýhodou Ještědu je, že se jedná o teplý kopec. Chyběl sníh a nepočítalo se s klimatickými změnami,“ dodal Kraus.

Stál také u zrodu TJ Ještěd, kam získával nové členy a pro který organizoval trenérské skupiny. Spolupracoval se skokanem na lyžích Miloslavem Bělonožníkem, který v roce 1955 jako první Čechoslovák překonal stometrovou hranici, když v Oberstdorfu skočil 102 a 107 metrů. Druhý jmenovaný výkon byl zároveň novým světovým rekordem. „Teď už to není ono. Pro nás to bylo hobby, v prvé řadě nám šlo o sport a zážitek. Teď už to je hlavně o penězích, všichni koukají jen na to, kolik vydělají,“ dodal pamětník.

Díky znalosti jazyků získal možnost tlumočit pro mezinárodní lyžařskou federaci. Mohl cestovat, podíval se i do Spojených států amerických. „Viděl jsem v tom skvělou příležitost. V rámci lyžařské činnosti jsem jezdil i do Francie, Itálie či Rakouska. Dokonce jsem při lyžařských závodech v Alpách dělal i mezinárodního rozhodčího,“ doplnil s nadšením senior.

Mezi další zájmy Vladiboje Krause patřila klasická hudba a turistika. „Víte, já jsem se řídil latinským rčením „správná věc je velká radost“. A to přesně vystihuje můj vztah k lyžování,“ svěřil se obyvatel františkovského domu seniorů. „Měl jsem pestrý život jak po pracovní, tak i osobní stránce. Práce mě bavila a lyžování mě provázelo po celý můj život. Jsem názorná ukázka rčení: sportem k trvalé invaliditě,“ uzavřel vyprávění Vladiboj Kraus s tím, že si váží dobrých lidí, kteří ho obklopují.

Logo Libereckého kraje.Zdroj: Liberecký krajPříběhy pamětníků z Libereckého kraje

V seriálu Příběhy pamětníků z Libereckého kraje každou druhou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů, známých i těch, kteří jsou už docela sami.

Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webu vašeho deníku. Projekt vznikl za podpory Libereckého kraje.