Mezitím v centru Liberce přibývají další lidé. Hodinu před půlnocí vytlačily hlídky Veřejné bezpečnosti shromáždění do Sokolské ulice. Druhý den, 21. srpna, už k radnici, kde se přesně před rokem odehrály tragické události, přicházejí další lidé. Květiny a svíčky ale začnou před jejich očima nabírat zaměstnanci technických služeb bez sebemenšího projevu piety vidlemi a házet je na korbu přistaveného auta.

SLZNÝ PLYN A OBUŠKY

To vyvolalo bouři nevole. Lidé se shlukli a zastavili dopravu. „Policie zareagovala naprosto neúměrně situaci a začala prostor vyklízet,“ připomíná událost kniha Stalo se na severu Čech. Na řadu přišel slzný plyn a obušky. „Byl tam můj strýc, tehdy učeň Liazu. Vyprávěl nám o tom. Připomněl jsem si to, když jsem nedávno viděl záběry ze současného Ruska. Zamrazilo mě,“ vzpomíná pan Lubomír z Liberce.

Na pomoc liberecké VB byly přivolány posily. Armáda uzavřela náměstí. Bylo to velké zklamání nejen pro obyvatele města, ale i pro mnohé důstojníky, připomíná se u snímku kordónu vojáků v citované knize. To ale nebylo všechno. Soudruzi, poslušni diktátu Moskvy, přivolali do Liberce jednotky Lidových milicí z České Lípy. Pořádek musí být.

Šturmovalo se ale i na Semilsku. Tam se totiž stávkovalo hned ve 14 podnicích a na některých se v den výročí okupace objevily černé vlajky. Jedna zavlála i ve „Skaláku“ blízko Sedmihorek. To už ale OV KSČ Semily postavil dvě pohotovostní střelecké čety milicionářů. Rota čítala 58 mužů vyzbrojených samopaly, pistolemi s ostrými a granáty se slzotvorným plynem. Část milicionářů z Juty a Technometry byla postavena do pohotovostních oddílů a zálohy hlavního štábu Lidových milicí v Praze.

Tam někteří příslušníci milicí při potlačování protestů stříleli do lidí, aniž by k tomu měli rozkaz nebo důvod. Propaganda komunistického režimu později ale tvrdila, že oběti byly zastřeleny či zraněny „kontrarevolučními živly“.

V Liberci proběhly největší střety v Pražské ulici a na Soukenném náměstí. „Mlátičky“ několikrát vytlačily hrubým způsobem dav z Pražské ulice. „Ještě dnes si pamatuju jejich obušky. Stačil jsem se schovat do jednoho domu, kamarád to ale nestihl. Zmlátili ho,“ vzpomíná jeden z přímých účastníků, tehdejší student vysoké školy.

Začaly létat dlažební kostky, které vysklily výlohy funkcionalistického obchodního domu Baťa z 20. let a Paláce Dunaj. „Někdo to asi hodil v panice, možná z klukoviny, byla tam spousta studentů. Ale samozřejmě se to využilo k propagandě, jako řádění nepřátelských živlů,“ popisuje další z pamětníků.

ZAČALA NORMALIZACE

Demonstraci proti vpádu sovětských okupantů se ozbrojeným složkám podařilo rozehnat až pozdě večer. Největší podíl na vytvořeném napětí měly přitom právě ony. Později jim okresní výbor komunistické strany poděkoval za „dobrý zásah“. Normalizace začala.

V první fázi se projevila výměnou legitimací členů KSČ, takzvanými prověrkami a vylučováním. Neznamenalo to ale jen ztrátu členství a legitimace. Lidé museli opustit často i svá zaměstnání, kde odborníky, byť se stranickou knížkou, nahradili často neumětelové. Třeba organizace Vývoje užitkového skla v Novém Boru byla zcela rozpuštěna, prověrky postihly téměř celou polovinu zaměstnanců Divadla F. X. Šaldy, vysoké školy, ale třeba i Skloexportu či Elitexu. Nejlepší odborníci odcházeli k lopatě, značná část mozků odešla do emigrace. Učitelé nesměli učit, ředitelé byli odvoláváni. Junáka komunisté opět zakázali a jedinou dětskou organizací se opět stal Pionýr.