Jedna z nejkrásnějších budov v centru hlavního města Státní opera Praha se v neděli po tříleté rekonstrukci znovu otevřela veřejnosti. V souvislosti s tím se skloňovala dvě jména Fellner a Helmer. Šlo o název slavného architektonického ateliéru, podle jehož návrhu se budova postavila. Málo se už ale ví, že právě podle jejich návrhu byla postavena i divadla v Liberci a v Jablonci nad Nisou.

Divadlo pojmenované podle libereckého rodáka a slavného divadelního kritika F. X. Šaldy bylo slavnostně otevřeno v roce 1883, v sousedním Jablonci pak v roce 1907. Obě slouží dodnes. Jablonecká scéna prošla v letech 1995 1998 rozsáhlou rekonstrukcí, tu libereckou čeká po loňské rekonstrukci vzduchotechniky a topení ještě zlepšení akustiky poté, co textilní tapety v hledišti nahradí původní štuk.

Trocha historie

Vídeňský ateliér Fellner a Helmer vznikl v roce 1873 a specializoval se zejména na divadelní budovy, do nichž přinášel nové prvky. Například Mahenovo divadlo v Brně, postavené podle jejich návrhu, mělo jako vůbec první v Evropě elektrické osvětlení. Spolupracovali také s významnými výtvarníky své doby, mezi jinými s bratry Klimtovými. Ostatně právě jejich návrh opony zdobí liberecké divadlo.

Podle návrhu Ferdinanda Fellnera a Hermana Helmera vzniklo nejen v Rakousku Uhersku, ale v celé střední Evropě padesát divadelních budov. Zpočátku měly jejich stavby rysy novorenesance, později už nastupující secese. Zmíněná dvě divadla jsou toho příkladem. Zatímco liberecké divadlo postavené na sklonku 19. století je ukázkou právě novorenesančního stylu, jako ostatně většina honosných budov v tehdejším Liberci, v sousedním Jablonci už tento sloh ustoupil nastupující secesi. Stylu, který ovládl architekturu, umění, ale i módu na přelomu 19. a 20. století. Jablonecké divadlo bylo totiž postaveno o více než 20 let později.

Už tehdy ale podle historiků panovala mezi oběma městy rivalita. A Jablonec, který nesmírně zbohatl díky exportu bižuterie, si před svým sousedem nechtěl v ničem zadat. „Myšlenka výstavby důstojného stánku umění byla přirozeným vyvrcholením snah o povýšení města na patřičnou kulturní a společenskou úroveň,“ uvedl jeho současný ředitel Pavel Žur v knize Městské divadlo Jablonec nad Nisou.

„Energie, která proměnila na přelomu 19. a 20. století Jablonec na město s metropolitní atmosférou, mě nepřestává fascinovat. Obrovské množství staveb, které vznikly v průběhu pár desítek let, svědčí nejen o dobových finančních možnostech, ale především o velké společné ambici postavit krásné město a dnes těžko dosažitelné schopnosti celý rozvoj efektivně koordinovat,“ zhodnotil jablonecký architekt Jakub Chuchlík.

Upozornil zároveň, že rychlé výstavbě divadla předcházelo poměrně dlouhé hledání místa a samotného návrhu objektu. „Právě společná ambice, hledání konsenzu a kontinuita procesu je to, co nám dnes v přípravě staveb i v rozvoji celého města chybí,“ zdůraznil Chuchlík.

Na stavbu divadla vyhlásil Jablonec architektonickou soutěž, do které se přihlásilo 24 autorů, včetně tehdy už slavného jabloneckého rodáka Josefa Zascheho. Jejich návrhy mohla posuzovat i jablonecká veřejnost. O vítězi ale rozhodovala odborná komise, v níž mimo jiné zasedl i architekt Národního divadla v Praze Josef Zítek a Jablonecký divadelní spolek.

Ten se nakonec rozhodl právě pro vídeňské architekty Fellnera a Helmera. Důvodem byla především cena. Právě ta, stejně jako rychlost stavby vynesla ateliéru zmíněnou prestiž. Tvrdí se dokonce, že když se dostali pod navrženou kalkulaci, peníze vrátili.

To se Jablonci zamlouvalo, protože i přes touhu dosáhnout určité společenské prestiže se tehdejšímu starostovi podařilo prosadit myšlenku výstavby jen za podmínky, že stavba nezatíží veřejnou pokladnu. A tak se divadlo financovalo kombinací veřejné sbírky a daru soukromého subjektu, konkrétně jablonecké spořitelny.

Oslovili ji napřímo

„Docela rád bych se do té doby na chvíli podíval. Řadu věcí si idealizujeme a zajímalo by mě, jak za císařské monarchie vypadala diskuze s veřejností. Zrovna s přípravou projektu divadla to zřejmě nebylo úplně jednoduché. Přestože na návrh proběhla architektonická soutěž, tak jako v té době na většinu veřejných budov, nakonec projekt zpracovala napřímo oslovená slavná vídeňská kancelář Fellner & Helmer,“ upřesnil architekt.

Podle něj máme i v dnešní době možnosti, jak připravit dobré zadání, vypsat soutěž a získat nejlepší návrh. „Je to vždy jen o vůli vedení města a dalších investorů, zda má ambici stavět kvalitní domy, které budou reprezentovat naši dobu a budou stejně funkční i za sto let,“ zdůraznil Chuchlík.