Štěpán Matek: Chtěli jsme na radnici odstranit klientelismus a pletichaření

Jaké bylo dětství v Jablonci jen pár let po sametové revoluci?
Spokojené. Vyrostl jsem na sídlišti, konkrétně ve Vysoké. Ono se tam toho od té doby moc nezměnilo. Ale když jsem byl malý, všechna ta hřiště, třeba na fotbal, byla hřiště plná dětí. Než jsem se dostal k plavání, bývali jsme někde venku a hráli fotbal. Ještě nebyly mobily, facebooky a tak. Na dětství v Jablonci vzpomínám rád.

Po základní škole jste nastoupil na gymnázium, ale putoval jste. Proč?
Ano, to byla dost turbulentní doba, protože moje škola do maturity se odvíjela podle plavání. Už ve třinácti letech v sedmé třídě jsem měl tady v Jablonci v žákovské kategorii dobré výsledky, tak se stalo, že skoro na tři roky zavřeli jablonecký bazén, tehdy se přistavovaly tobogány. Liberci tehdy fungovaly plavecké školy a bazén a tak jsem už na základní škole přestoupil na školu do Liberce. Tam jsem pak začal chodit i na gymnázium Jeronýmova. Jenže tréninková skupina se v Liberci rozpadla. Dostal jsem nabídku a šel jsem na sportovní gymnázium do Prahy, kde jsem byl až do třetího ročníku. Sportovní i školní zátěž byla vysoká. Tehdy jsem se snažil o juniorské Mistrovství Evropy , bohužel to přestalo zvládat moje zdraví. Začal jsem mít problémy s tlakem a srdcem a vyústilo to v roční přestávku v plavání. Už nebyl důvod pokračovat na škole v Praze, tak jsem se vrátil do Jeronýmovky. Tam jsem už odmaturoval.

Rok jste nemohl plavat, dostal jste se poté do vrcholové formy?
Ve sportu, jakým je plavání, byl návrat na vrchol v podstatě nemožný. Plaval jsem ještě někdy do druhého ročníku vysoké školy, ale už bylo jasné, že tahle kariéra skončila. Ještě na vysoké škole jsem proto přešel plynule k trénování. Nejprve malých dětí a pak to šlo postupně dál.

Jakou vysokou školu jste vystudoval?
Technickou univerzitu v Liberci, mám titul inženýr z podnikové ekonomiky a managementu. Státnicoval jsem v roce 2014. Už tehdy jsem trénoval v Jablonci plavání u nejstaršího družstva, osmkrát týdně. Už o rok dříve se jedna z mých svěřenkyň jako čtrnáctiletá dostala na mistrovství Evropy dospělých. Takže jsem začal fungovat v juniorské reprezentaci, částečně i v seniorské. V tom jsem pokračoval i po škole, měli jsme rozjetou olympijskou sezónu do roku 2016. Na jaře toho roku ale bylo jasné, že ta sezóna neskončí úspěchem, měl jsem, řekněme lehce i ponorku z boje s vedením svazu, nešlo to správným směrem. A tak, když jsem dostal nabídku práce v jablonecké firmě Jablotron v oboru, který jsem vystudoval, neváhal jsem.

Tam jste měl na starosti zahraniční obchod. Jaké státy?
Vlastně ještě ve zkušební době mi nadřízení řekli, že nemá cenu dál se zaškolovat, že jsem takzvaně hotový. Pro začátek jsem převzal trhy jihovýchodní Evropy, tedy hlavně Balkán, což byla velká škola. Postupně se mi nabalilo Polsko, Maďarsko, Slovensko. Jeden z prvních kontaktů, které na mě odkázaly, byl Čech, který dlouhodobě žil ve Vietnamu. Přišel s nápadem, jak tam rozjet distribuci výrobků Jablotronu. Po roce a půl se z toho stal plnohodnotný distribuční kanál a tak jsem dostal na starosti částečně i jihovýchodní Asii. Jezdil jsem do Vietnamu.

Na plavání jste zanevřel?
Stále jsem trénoval, ale víceméně to už bylo v rámci řekněme duševní hygieny. Tréninky dvakrát do týdne a to by vydrželo dodnes. Vedu ale plavce metodicky. Loni jsem přestoupil do Slavie Liberec, což bylo dané tím, že svěřenci, které jsem trénoval v Jablonci odešli na vysoké školy a jeden z nejvíce talentovaných, kterého jsem trénoval od útlého věku, měl jít na školu střední. Skoro všichni odešli do Liberce, kde se dá navíc trénovat v dlouhém padesátimetrovém bazénu. Ve Slávii dělám metodickou činnost, to znamená, že se podílím na rozvoji trenérů, připravuji semináře, zároveň se starám i trenérsky o skupinu těch nejstarších, kde jsou moji dlouholetí svěřenci. Teď dokonce uvažuji, že bych se k plavání, alespoň na nějakou přechodnou dobu, vrátil naplno.

Petr Macháček ? Smyslem bio zemědělství je na pole vrátit rovnováhu

Vy jste aktivní i v komunální politice. Kdy jste v sobě objevil chuť podílet se na věcech veřejných?
Souvisí to i s plaváním. Léta jsem chodil na jablonecký bazén, snažil jsem se zajistit tu podmínky i řekněme pro plavce na olympijské úrovni. Neustále jsem se setkával s překážkami. Problém byl, že nic nešlo, nic pořádně nefungovalo. Když jsem šel jako celkem známý plavecký trenér na jednání, setkával jsem se arogantním jednáním. A tak po několika letech neustálé frustrace se začalo krystalizovat to, že se mi nelíbí více oblastí tady v Jablonci. A že s tím nebude mít ani moc nic udělat, pokud se nebude politicky angažovat. Tu dobu se vše sešlo, v roce 2014 jsem byl osloven lidovci do voleb do Evropského parlamentu. A protože jsem nimi programově vždy sympatizoval, souhlasil jsem. KDU-ČSL tehdy neměl na celostátní úrovni na kandidátce nikoho z Libereckého kraje. Byl jsem na dvacátém šestém místě kandidátky a bral jsem to jako životní zkušenost. To bylo na jaře, po volbách jsem do strany vstoupil, abych mohl v roce 2014 kandidovat v komunálních volbách. Ty se staly, nechci říci, debaklem, spíše další velkou životní zkušeností. Ale uvědomil jsem si, o čem volební kampaň je.

Pak jste ale začal ve straně stoupat.
Stal jsem se okresním předsedou, teď jsem i krajským předsedou a místopředsedou celostátní KDU-ČSL. Začali jsme pracovat na tom, aby se tady v Jablonci podařil sestavit nějaký smysluplný projekt. Tak vzniklo sdružení Společně pro Jablonec. Poznal jsem v něm spoustu zajímavých lidí.

Jako Společně pro Jablonec jste vstoupili v Jablonci do koalice s Piráty a ANO, vy jste se stal náměstkem primátora, po devíti měsících přišlo ale Vaše odvolání. Jaký je Váš pohled na tuto situaci?
Neustále si to promítám, dávám dohromady. Takhle narychlo se to nedá zhodnotit. Jde o celý sled událostí, hned od začátku koalice. Už tehdy bylo jasné, že máme dost společného s Piráty. Dohodli jsme se, že budeme s ANO vyjednávat, což bylo složité vysvětlovat mezi naše voliče. Rychle se vykrystalizovalo, jakým směrem se chce dát náměstek pro ekonomiku, jakým náměstek pro rozvoj, což u koaličního partnera nenastalo. Hned tím se začaly vytvářet třecí plochy, které vyústily v mé odvolání. Prostě to nebyla jednorázová věc. Nevýhoda na ekonomickém odboru je ta, že na vás padají kostlivci ze skříní. Chtěli jsme dělat stylem padni, komu padni, odstranit různé formy klientelismu a řekněme i drobného pletichaření.

Doufám, že nikdy nepřestanu závodit, říká zpěvačka Olga Lounová

Dost jste šili do primátora ohledně střetu zájmů.
My jsme o problému věděli i před volbami. Na jaře letošního roku jsem se do agendy úřadu ponořil natolik, že vše je trochu jinak. Nikdo před tím netušil hloubku celého toho problému. Nejdříve to vypadalo, že se nepodařil vyřešit kvůli vzájemné nevraživosti současného primátora s bývalou politickou garniturou. Jenže pak se ukázalo, že to zase tak není.

Jaká byla nálada v koalici v posledních měsících?
Přestaly se řešit konstruktivní věci a začaly se řešit věci, které se dotýkají konkrétních lidí, příznivců a známých. A to přestala být legrace. Jako náměstek pro ekonomiku děláte neustále rozhodnutí, mnohdy vybíráte nejlepší ze špatných řešení a musíte za to převzít zodpovědnost. Nejde to ale dělat tak, že vědomě něco kryjete. To není můj styl, za druhé to prostě nejde, tečka. Druhým problémem byly mé návrhy ohledně rozpočtu. Jablonec mívá počátkem kalendářního roku dlouhou dobu rozpočet v provizoriu. Ono to má své výhody, ale také mnoho nevýhod. Pokud začnete pracovat s přesnými čísly až v únoru, pak začíná plánovací činnost odborů. Ty se až v létě dostanou k tomu, že začnou vybírat dodavatele. Je to optimální půda k tomu přistupovat ke zkráceným výběrovým řízením nebo k přímým zadáním zakázek bez ohledu na soutěž. Nelíbily se mi ani některé rozpočtové kapitoly. Třeba dohromady šest a půl milion korun v rámci darů. V době, kdy městu narostly mandatorní výdaje o padesát milionů korun jen za autobusovou dopravu a elektrickou energii. Nepřišlo mi to ekonomické a poukazoval jsem na to. Další třecí plocha. Šechno tohle stálo za tím, že ANO se spojilo s ODS a Starosty a zbavilo se mimo jiné i mne.

Tušil jste před srpnovým jednáním, že budete odvolán z funkce náměstka?
Tušil jsem, že se to může stát. Už v červnu, v červenci jsme zaregistrovali dehonestační kampaň ze strany ANO. Bylo jasné, že to je pravděpodobně dělostřelecká palba k našemu odvolání. Pak se objevily zprávy o tom, že primátor dlouhodobě vyjednává s opozicí. Člověk si dokáže dát jedna a jedna dohromady.

Jste i celostátním místopředsedou KDU-ČSL. Od kdy?
Zvolil mne sjezd strany v březnu letošního roku. Nešel jsem do toho s ambicí vstoupit do celostátní politiky, chci pracovat pro stranu v rámci kraje, případně pomoci v krajích jiných.

Tramvaj opět vyjede na trať. MHD tři týdny nejezdila kvůli neexistující stavbě

KDU-ČSL ale není právě v Libereckém kraji nijak extra úspěšnou stranou. Čím to?
Není. Byli jsme ve vedeních měst v devadesátých letech, pak ale dlouhodobě nic. Jsme ustáleni tak na dvou procentech voličské základny. Ale například okres Semily je z hlediska preferencí v kraji nejsilnější. Jde o to, že v těch oblastech žije dost věřících. Kdežto v Sudetech je ateismus zakořeněn.

Jak ta čísla zlepšit v celém kraji?
Musíme být více vidět, vykazovat činnost. Přenášet sem celostátní program, aby mu lidé rozuměli. Podpora bydlení, podpora rodin, podpora v sociální oblasti. To je i tady u nás potřeba. Lidé si to asi dokáží těžko spojit s konkrétními případy, ale je třeba být vidět.