„Je úžasné vidět, že viditelně alespoň pohybem komunikují i ti s vysokým stupněm Alzheimerovy demence," pochvaluje si přínos terapie ředitelka domova, Jaroslava Fojtíková. Běžnou lekci na závěr kurzu zpestřila děvčata jablonecké ZUŠ se svými vystoupeními a taneční pár z jabloneckého klubu TOPDANCE s ukázkami standardních tanců.

A tančili téměř všichni, vůbec nevadilo, že jsou upoutáni na invalidní vozíky. Tančili rukama, tleskali a „pohon" jim udělaly mladší ročníky.

Mávající ruka je výkon

Řekne-li se taneční… většina lidí si představí náctileté páry nesměle škobrtající polku a valčík, bílé rukavičky i málokdy padnoucí obleky chlapcům a nesmělé úsměvy při povelu: zadejte se.

Taneční jsou i terapií. Dámy tu nedumají nad barvou střevíčků, které si obují, a pánové neberou ani kravatu či motýlek. Tyto taneční si kladou za cíl rozhýbat a vytrhnout z letargie seniory v Domově důchodců. Tříměsíční kurz vedl v Jabloneckých Pasekách Pavel Veleta. Podobně jezdí už čtrnáct let.

Celý život strávil na jevišti a tančil, nyní už čtrnáct let vtahuje do svého světa seniory.

Proč jste se dal na tuto dráhu?

Pro mne je to krásné pokračování kariéry. Od malička jsem vystupoval před lidmi, byl jsem solista baletu Národního divadla v Bratislavě a tančil jsem i jinde. Tancem a pohybem jsem dělal radost. A pak jsem najednou už na jeviště nemohl kvůli věku. Našel jsem si tedy své jeviště v domě pro seniory a mám okolo sebe zase diváky, kteří se radují. Já si je dokonce mohu vtáhnout do svého světa.

Máte nějaké speciální vzdělání, kurz?

Mimo vlastní baletní praxe jsem vystudovaný choreograf a mám doktorát na Fakultě tělovýchovy a sportu s programem Tanec a pohybový výchova pro seniory. Je to ale hlavně o chuti něco takového dělat a radovat se seniory, kteří mají už různé postižení.

Je o vaše služby v republice zájem, najezdíte se hodně?

Dnes už o to docela zájem je v té podobě, jakou nyní dovedu. Zpočátku jsem se jen nabízel, že bych v domovech pro seniory něco takového udělal. Zájem byl, ale se slovy – tak si k nám přijeďte zatančit. Ale tím jsem se nemohl živit, protože taková zařízení na to nemají peníze. Chodil jsem tedy jen jako dobrovolník.

Hodně jsem se toho tehdy za ty dva tři roky naučil. Vedle toho jsem pracoval jako tajemník České Alzheimerovské společnosti.

Tato kombinace vás zřejmě hodně naučila.

Seznámil jsem se díky tomu s problematikou stařeckých demencí a dalších postižení seniorů. Do té doby jsem totiž pracoval pouze s mladými lidmi a s kolegy v divadle. Tady je v některých případech zvednutá mávající ruka úžasný výkon a úspěch.