„Desítky tetřívků obecných zmizely během posledních deseti let z Jizerských a Krušných hor i Krkonoš. Lesníci ze státního podniku Lesy ČR tedy upravují horské biotopy a snaží se druh vrátit do hor, kam patří," popsala mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová.

LESY A LIDÉ

„Hory se zalesňují a tetřívek potřebuje otevřené planiny a rašeliniště," vysvětluje Markéta Kavková, specialistka na ochranu přírody z libereckého krajského ředitelství Lesů ČR. Do hor chodí také stále více lidí. Ani to tetřívkovi neprospívá. „V rašeliništích se instalují poválkové chodníky, vznikají nové vyhlídky a značené trasy, které přivádějí do hor jak pěší, tak cyklisty i lyžaře. Tetřívkovi, který patří do Jizerských i Krušných hor, ale i do Krkonoš a na Šumavu, se tedy v jeho historickém teritoriu přestalo dařit a stal se ohroženým živočišným druhem," říká Kavková.

12 TETŘÍVČÍCH CENTER

Lesy ČR tedy realizovaly v letech 2014 a 2015 na dvou lesních správách v Jablonci nad Nisou a ve Frýdlantu v Čechách projekt za 3,8 milionů korun spolufinancovaný z Evropské unie. „Na náhorní plošině Jizerských hor jsme odlesnili 42 hektarů a rozvolnili dalších 47 hektarů lesa. Vzniklo tak dvanáct tetřívčích center s tůňkami a koridory, které soustavu drobných a vzájemně navazujících horských bezlesí propojují. Vysazené jeřáby a břízy jsou zdrojem potravy. Pro tetřívka tak vzniklo prostředí vhodné k životu," uvádí Ludvík Řičář, ředitel krajského ředitelství Lesů ČR.

Státní lesníci také pořádají na toto téma odborné semináře. Naposledy se s kolegy z KRNAPu, Agentury ochrany přírody a krajiny ČR regionálního pracoviště Liberecko, z Krajského úřadu Libereckého kraje, ale i s uživateli honiteb, členy České společnosti ornitologické a dalšími setkali 9. června v Jizerských horách v centru horské osady Jizerka a poté na středním jizerském hřebeni, v jednom ze zmíněných center.

TETŘÍVEK OBECNÝ

V České republice byl tetřívek nejpočetnější kolem roku 1910, od té doby jeho počty neustále klesají. Mimo to postupně vymizel z většiny území. Hlavními oblastmi výskytu jsou v současné době Krušné hory, Jizerské hory a Šumava.

V letech 1973 1977 byla početnost odhadována na 2500 - 4500 samců, v letech 1985 1989 na 1100 2200 samců a v letech 2001 2003 již jen na 800 1000 samců. Zvláště chráněný jako silně ohrožený druh.

Samci jsou v březnu až květnu charakterističtí společným tokem na otevřených prostranstvích, kde s roztaženým ocasem a spuštěnými křídly pobíhají, vyskakují a často mezi sebou bojují. Nejúspěšnější z nich se následně páří s většinou samic v okolí.