Řemeslníci přišli o svačinu, senioři o zákusky, kolemjdoucí o koláčky. Pak se ale krámku chopil 28letý Tomáš Šulc se svojí ženou Zuzkou. „Končil jsem zrovna ve své dosavadní práci číšníka. Přestože jsem neměl v plánu podnikání, myšlenka, že navážu na tradici tohoto obchodu a přidám něco navíc, mě nadchla,“ říká Tomáš Šulc.
Něco navíc?
Ano, zanechali jsme podstatnou část krámku, kam byli lidé zvyklí chodit pro svačiny, koláče nebo pomazánky. Chtěli jsme ale nějaký posun. V kavárně si dáte kávu a zákusek, v cukrárně to samé, ale abyste si dali kávu a zabalili vám k tomu zdravou svačinu s sebou, takových provozoven moc není. Spojili jsme tedy lahůdky s kavárnou, kde děláme i snídaně nebo polévky.
Kdy přišla myšlenka, že byste si mohli pronajmout prostory tohoto tradičního obchodu a vytvořit z něho Kavárnu a lahůdky „U Šuldy“?
Když jsem se dozvěděl, že jsou tyto prostory k pronájmu, končil jsme zrovna ve své dosavadní práci číšníka. Přestože jsem neměl v plánu podnikání, myšlenka, že navážu na tradici tohoto unikátního obchodu a přidám něco navíc, mě nadchla.
Razíte tedy téma zdravé a fresh stravy?
Dnešní doba to vyžaduje. Každé ráno vyrábíme čerstvé a zdravé pomazánky, obložené housky, chlebíčky. Sortiment lehce obměňujeme. Zvolili jsme i variantu, že tu nemáme přehršel zboží jako původní provozovatelka. Na své si přijdou ti, kteří sem chodí pro svačiny, i ti, kteří vyžadují něco sladkého. Navíc dáváme i kávu s sebou. To tu dříve nebylo.
Přímo zde se vyráběly i koláče a dorty. I v tom pokračujete?
Výrobu koláčů a dortů jsme změnili na kavárnu. Ale domácí koláče i dorty u nás najdete. Oslovili jsme cukrářku, která zde pracovala, a ta nám dorty dodává. Stejně tak je to s koláči.
Bylo vaším snem provozovat podnik tohoto typu?
Už od malička jsem se pohyboval v restauracích. Táta měl v nájmu penzion, tam jsem mu také pomáhal a veškeré brigády jsem měl v pohostinství. V posledním zaměstnání jako číšník jsem setrval sedm let. Myšlenky na to mít něco pro sebe a být svým vlastním pánem postupně přicházely, ale vždy je to o penězích. Už jsem měl jít dělat střechy, což by mi vyneslo hezké finance, ale dozvěděl jsem se o této příležitosti, tak jsem se jí chopil. A děda, který mě v mých snech vždy podporoval, by na mě byl určitě hrdý.
Takže jste se vzdal vysokého výdělku a šel naopak do neznáma?
Za dva měsíce jsme předělali odpady, udělali záchody, vybudovali přepážky, bar. Hlavně jsme chtěli otevřít co nejdříve. Čím déle bude krámek zavřený, tím spíše zmizí z povědomí lidí, kteří sem chodili. Sázeli jsme tedy na tradici obchodu, protože začínáme od úplné nuly.
Kolik vás zde pracuje?
Já a manželka Zuzka. Dále tu máme dvě dívky, které nám pomáhají. Každý den se scházíme v půl čtvrté ráno, kdy začínáme s výrobou baget a pomazánek.
Budete se v budoucnu ještě rozšiřovat?
Určitě plánujeme zahrádku, kde by se mohlo i grilovat.
