Zhmotňuje se tak úsilí party mladých lidí, kteří pro záchranu fabriky založili firmu Fabrika 1861, která je spřízněna se společností Hybler Invest. V minulosti to však s komplexem vypadalo bledě, dlouho se tu dlouho nic nedělo. Fabrika ukončila provoz pod logem Hybler Textil v roce 2008. Poté byl areál předmětem konkurzního řízení, které skončilo v roce 2015 opětovným odkoupením.

Zdroj: Deník„Když jsme přišli do areálu poprvé po desetiletí nečinnosti, bylo nám až úzko. Haly byly vybrakované, v podstatě zůstaly stát jen zdi a střechy, všechno bylo pryč,“ zavzpomínal šestadvacetiletý projektový ředitel Fabrika 1861 Vojtěch Závěrka. Ten spolu se svým vrstevníkem Sebastianem Kuršilem s nápadem na oživení fabriky přišel.

S kamarády začali areál uklízet, likvidovat porosty, vyklízet nepořádek z hal. Ty pak nabízeli k pronájmu, což se v mnoha případech podařilo. Zůstaly ovšem i nádherné prostory, které využití nenašly. A tak vznikl nápad na pořádání kulturních akcí.

Vystoupil tu třeba liberecký zpěvák Jakub Děkan s kapelou, konal se tu rockový minifestival, v podnikových dílnách se odehrála část festivalu Jazz pod Kozákovem, k vidění byla venkovní instalace 40 metrů dlouhého eposu Lyric Color and Pinkshine po mnohaměsíční práci malíře Patrika Rutkovského, stále trvá výstava fotografií Bratrstva černých pracek. Prostory fabriky hostily a hostit budou nadále i oblíbený Smart kvíz, což je vědomostní týmová soutěž.

Areál vzkvétá ale i jinak. Společnost třeba nechala repasovat stroj věžních hodin na hlavní budově. Nainstaloval ho a po mnoha letech opět spustil hodinář, i když se ještě vychytávají „mouchy“. „Potřeba je ještě sladit lanka ke zvonům,“ poznamenal správce areálu Jiří Junek.

Odezva zvelebování fabriky je patrná nejen na narůstajícím počtu návštěvníků. „Jsme rádi, že továrna znovu ožívá, jako brownfield to nebylo hezké,“ sdělila starostka Semil Lena Mlejnková.

Areál nechal postavit v letech 1861-1865 továrník Franz Schmitt jako přádelnu bavlny a mechanickou tkalcovnu. Po dobudování zaměstnával podnik na 1 700 lidí. Součástí tohoto továrního areálu byly i obytné domy, škola, pošta, hotel a prodejny. Firma měla svého lékaře, svou nemocnici, požární sbor, tovární kapelu, sportovní střelnici, kuželník a plovárnu.

Po smrti Schmitta (1883) pečovali o podnik jeho následovníci až do roku 1940, kdy ho koupila firma Gebrüder Rudolph Eibau. Za okupace byla tkalcovna v semilské místní části Řeky vystěhována pro potřebu zbrojní firmy Zittwerke. V posledních dnech války bylo v objektu ubytováno německé vojsko a za revoluce sběrný tábor tisíců německých zajatců. Po znárodnění v roce 1945 bylo v areálu firmy zařízeno podnikové ředitelství Pojizerských bavlnářských závodů Semily.

Po reorganizaci československého průmyslu v roce 1958 se stal areál závodem národního podniku Kolora Semily. V 90. letech se v rámci velké privatizace stal objekt majetkem akciové společnosti Hybler Textil. Fabrika nakonec ukončila provoz, protože nebyla schopná konkurovat levnější asijské výrobě.