Příslušné oddělení jablonecké nemocnice spolupracuje s dalšími klinikami, kde transplantace provádějí. "Pracujeme s registrem dárců orgánu,“ uvedla mluvčí jablonecké nemocnice Petra Krajinová s tím, že lékaři oddělení ARO jsou seznámeni s kroky, které jsou dané v případě dárcovství.

„Transplantace je složitý proces a v jablonecké nemocnici je dárcovství spíše ojedinělý jev,“ zmínila Petra Krajinová. V Libereckém kraji není ani jedno transplantační centrum. Nejblíže se nachází v Hradci Králové při Urologické klinice Fakultní nemocnice Hradec Králové, v Praze, a to ve Fakultní nemocnici v Motole nebo v Transplantačním centru, institut klinické a experimentální medicíny.

Existují dvě možnosti darování orgánů. První možnost je za svého života. V tomto případě jde konkrétně o ledvinu a k darování dochází většinou v rámci užší či širší rodiny, eventuálně mezi přáteli. „Darování orgánů po smrti je možné tehdy, pokud zemřelý člověk za svého života nevyslovil nesouhlas s posmrtným darováním orgánů. Situací, kdy od zemřelého člověka lze odebrat funkční orgány, je velice málo. Musí být diagnostikována primárně smrt mozku. Ročně v České republice se stane zemřelými dárci orgánů okolo 200 osob,“ vysvětlila lékařka Eva Pokorná.

Ani stovky transplantací ročně velké poptávce nepostačují


Loni v Česku lékaři provedli 618 transplantací ledvin, srdce, jater, slinivky břišní a plic. Přesto počet čekatelů na takovou operaci stále převyšuje počet dárců. Podle ředitele Koordinačního střediska transplantací Pavla Březovského je jedním z důvodů i to, že u transplantace ledvin v Česku tvoří devadesát procent dárců orgánů lidé po mozkové smrti a jen 10 procent pak tvoří žijící dobrovolní dárci, zpravidla rodinní příslušníci.

Zatímco u žijících dárců lze odběr a transplantaci předem načasovat, u dárců po mozkové smrti nelze čas přenosu odhadnout. Čekací lhůta se proto u jednotlivých pacientů velmi liší – od mála dnů až po dobu delší než tři roky.„V současnosti je čekatelů necelá tisícovka, ale tyto údaje jsou velmi pohyblivé,“ říká Březovský. Středisko, jež vede čekací listiny a vyhledává konkrétní příjemce, je místem „řízení letového provozu“ v transplantacích.
Právě zde jsou pacienti registrováni na čekacích listinách a shromažďují se zde informace o potenciálních dárcích. Středisko též vyhodnocuje, kterému pacientovi se bude konkrétní orgán transplantovat.

„Samotných transplantačních center je v Česku sedm. Srdce a játra se transplantují v Brně a pražském IKEM, v pražském Motole transplantují plíce a dětské ledviny. Ledviny obecně se transplantují ve všech českých centrech,“ upřesňuje Pavel Březovský.
Odborníci nyní navrhují, aby žijící dobrovolní dárci nemuseli platit související regulační poplatky a aby mohli být například daňově zvýhodňováni. Prosadit by chtěli též povolení odběru orgánů u cizinců, kteří zemřou na českém území a splňují podmínky pro dárcovství.
Současný zákon to neumožňuje, přitom například ve Francii, Španělsku a Itálii právě orgány od cizinců tvoří celých deset procent dárcovství.