„Kam s nimi?“ stála dvojice s Nerudovskou otázkou nad pelíškem domácích mazlíčků. Pro miminko by udělali první poslední, ale tři chlupáči jim dělali společnost několik let. „Jsou součástí rodiny, ale není zbytí,“ usoudili a rozhodli se hledat pomoc v útulku.

Zatímco jeden z páru hledal po internetu, druhý vyrazil objet podobná zařízení nejen v Praze, ale i v okolí. Bez výsledku. Pro tři křížence chtěli to nejlepší. Pes, fena a jejich společný syn byli to, co se dá nazvat „závisláci“, jeden bez druhého ani ránu. Manželé byli bezradní.

„Na vás nám dala doporučení naše veterinářka,“ vysvětlovali v lučanském útulku Dášenka, jehož věhlas zřejmě dosáhl do matičky Prahy, když přijeli omrknout situaci.

Když viděli prostředí, měli jasno. Tady se bude Falcovi, Terezce a Kaštánkovi líbit. Platbu za umístění vzali jako samozřejmost, jen jednu jedinou prosbu měli: „Ať jsou v novém domově zase spolu.“ Váhu svých prosebných slov potvrdili pro útulek tolik potřebným sponzorským darem.

Ono se to prosí, ale kde hledat. Cožpak o to, zájemců o mazlivé pejsky menšího vzrůstu by bylo dost. „Jen všechny tři najednou nikdo nechce,“ posteskla si bezradně lučanská „máma“ opuštěných zvířat.

Po měsíci hledání naštípla hůl a po druhém ji zlomila úplně. „Rodinko, nedá se nic dělat, půjdete dál každý svou cestou,“ rozhodla Dagmar Kubištová. A on ji přece jen někdo slyšel. A docela zdaleka.

Půvabnou trojici v pelíšku na fotografii umístěnou na webových stránkách útulku si na první pohled zamiloval manželský pár z Litoměřic.

„Je to pár dnů, co nám umřel třetí pejsek a zahrada je tak prázdná,“ hned psala email zájemkyně a doložila i snímek místa, kde se bude mezi keři psí rodinka prohánět. „Přestupní stanice Lučany, odjezd,“ rozloučila se s plyšáckou rodinou Dáša.